Blog redakce i-divadla

Prostě taková povedená komedie
vydáno: 15.6.2015, Jiří Koula

Proč?

Michal Novák svůj komentář uvádí těmito slovy: "Nasazení Moliérova Misantropa do repertoáru porozumíme už při prvním dějství, kdy text spustí obžalobu společnosti sevřené do přetvářky a převrácených konvencí." Kdybych měl následující řádky shrnout do stručné odpovědi, asi by zněla: "Je to, co se tváří jako obžaloba, skutečně obžalobou?" Podívejme se na to trochu podrobněji.

Na jedné straně tu máme Alcesta, pana Spravedlivého, radikálně upřímného člověka, nadlidského až nelidského. Totiž, psychologicky vzato je radikální upřímnost existující fenomén, který ale stěží u někoho najdete v ryzí podobě, aniž by byl doprovázen psychickou poruchou či skrytými motivy, které už by nám tak lákavé nepřišly. Alcest je nesplnitelným ideálem sloužícím jako čisté zrcadlo, v němž se odráží neřesti společnosti, Molière si dává velmi záležet, aby zůstal "nevinným" (a nedosažitelným).

Máme tu ale i opačný extrém, Celimenu, jejíž charakter by mohl posloužit, pokud byste chtěli vrátit drobné na zlámanou grešli. To ale na začátku hry nikdo neví, působí jako okouzlující mladá žena, jejímž půvabům podléhá i Alcest.

Nechme stranou, co vše se odehraje, a přejděme rovnou k závěru. Alcest i Celimena utíkají mimo společnost, on proto, že je příliš "rovný", ona proto, že vyšlo najevo, jak moc je "křivá". A všichni ostatní žili šťastně až do smrti.

Jaké z toho plyne poučení? Chcete-li být akceptovaným členem společnosti, tak nebuďte jako Alcest, nedělejte vlny, sem tam buďte pokrytci, přetvářka není špatná, když se používá s rozumem. A nebuďte ani jako Celimena, radši nijak výrazně nepřekračujte obvyklou míru falše, držte se v bezpečné zóně, protože by se mohlo stát, že to na vás praskne, a co pak, že.

Bez ohledu na to, jak se rozhodnete Misantropa interpretovat, pokud neškrtnete či nezměníte Molièrem napsaný závěr, zachováte i obhajobu konformity, myšlenku, že ve společnosti můžete zůstat jen tehdy, když nebudete příliš vyčnívat kterýmkoliv směrem. A platí to bez ohledu na to, jaké mravy zrovna v konkrétním čase na konkrétním místě panují, nejde tu u žádné absolutní hodnoty, vše je relativní, jste-li příliš mravní či nemravní (vztaženo k běžnému), je čas udělat pá pá.

Takže jak se to má s prvním dějstvím? Viděno z Alcestovy pozice sice o obžalobu jde, nahlíženo vnitřní logikou textu se ale nejedná o nic jiného než výčet obvyklého, akceptovatelného, vymezení právě té bezpečné zóny, v níž by se měl člověk pohybovat, nechystá-li se uprchnout do dalekých krajů.

A teď mi řekněte, můžu snad tvůrcům věřit, že se staví na stranu Alcesta (případně že právě tam chtějí postavit diváka), když ho stejně nakonec nechají utéct? A co že je to vlastně pranýřováno? Je snad potrestán dvořan, který opojen svým postavením fušuje do něčeho, čemu nerozumí? Či snad ti, kdo mu pochlebují? Ne, vše odnese hloupá husička, která si myslela, že jí pro její pěknou tvářičku projde cokoliv. Promiňte, ale interpretovat toto jakkoliv vznešeně mi přijde směšné.

Proč ne

Sečteno a podtrženo, proč tedy dnes Misantropa inscenovat? Nebo přesněji, proč tak učinili ve Švandově divadle právě tak, jak můžete vidět? Vlastně nevím, ale možná za tím není třeba hledat nějakou velkou myšlenku, je to komedie a je to klasika, navíc zdařile modernizovaná, je v tom i kus poctivé herecké práce, zanadávat si na nešvary světa nakonec taky můžete (tím volněji, čím méně budete dumat nad kontextem, v němž jsou zobrazeny)... A to není málo, proto mé vyšší procentuální hodnocení, ta inscenace je povedená, nenamlouvejme si ale, že nese nějaké vyšší poselství.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.