Blog redakce i-divadla

Robin Hood - divákům bere, divákům dává
vydáno: 13.4.2011, Jiří Koula
Duben je měsíc rozmarného počasí, ideální příležitost vydat se do méně známých vod. V mém případě to znamenalo zkusit muzikál dvojice Osvaldová-Soukup. Robinu Hoodovi předcházela masivní mediální masáž a hovoří se o něm jako o špičce toho, co může současná česká muzikálová scéna nabídnout. No, jestli je tomu skutečně tak, tak se tedy nemá současná česká muzikálová scéna čím chlubit. Není pravda, že bych snad byl muzikálem zcela nepolíbený, Landova Krysaře jsem viděl třikrát, všechny jeho zbylé kusy též, kdysi jsem byl i na Monte Christovi a docela se mi líbil. Robin Hood však skončil v pomyslném žebříčku absolutně nejníže.

Čím to? Nebudu chodit kolem horké kaše, můžou za to především pro mě neskutečně hloupé texty Gabriely Osvaldové, podivné tempo představení v závěru a zcela zbytečné komické postavy.

Pokud jde o první bod, ze začátku jsem se na to až tak nesoustředil, vynahradil jsem si to ovšem v druhé půli, kde jsem se úrovní zpívaných veršů opravdu dobře bavil. Po přečtení recenzí ovšem musím přiznat, že problém zřejmě nebude v tom, že by textařka byla tak špatná, jen má smysl pro humor do značné míry nekompatibilní s tím mým. Při všude odkazované písni obsahující rýmy zhulená/kolena či decentní/dementní jsem si vzpomněl na základní školu, kdy mé ranně pubertální nitro rozervané osudovou nešťastnou láskou skládalo říkanky s verši typu "bolest nebo láska a přes oko páska". Nejde jen o banálnost oněch rýmů, ale též o fakt, že pro mě příliš často zněla slova, jež se sice příliš nehodila pro vyjádření myšlenek, jež chtěly být právě vysloveny, ovšem poskytla možnost pro rým. A to je něco, co se mi vnitřně příčí.

Pokud jde o bod druhý, upozorňuji všechny potenciální diváky, aby se podívali, jak dlouhý muzikál je, a ve chvíli, kdy se zdá, že je příběh uzavřen, zkontrolovali, zda již vyhrazená doba uplynula. Zatímco by člověk (nebo alespoň já ano) tak nějak očekával, že muzikál skončí nějakou výraznou scénou, jež celé dění završí a obejme, zde po takovéto scéně následují ještě dvě nebo tři další a fáze očekávání konce tak střídají fáze zklamání v podobě nemastných neslaných dozvuků.

No a co se týče bodu třetího, dvojice komických postav lesních skřetů je z hlediska příběhu naprosto, ale naprosto zbytečná, vyskytuje se jen proto, aby při jejich výstupech bylo možno přestavět scénu, ovšem to mi pro ospravedlnění jejich existence přijde žalostně málo. Přitom si nemyslím, že by bylo nemožné učinit z nich hybatele děje v nějakém rozhodném okamžiku, jen k tomu zcela chyběla vůle.

Nyní je čas zmínit se o kladných stránkách představení a je pravdou, že jich není málo. Na první místo kladu scénu, to, co Martin Černý vykouzlil na malém prostoru Kalichu, je skutečně úctyhodné. Povedená je též choreografie Jána Ďurovčíka, na stylizované souboje je opravdu radost pohledět. Zajímavá je i hudba Ondřeje Soukupa (a o to víc mi je líto, s jakými texty je svázána), ač soundtrack bych si asi nekoupil. Za zmínku stojí také v některých chvílích opravdu těsná (a z hlediska možných následků vskutku odvážná) interakce s diváky. A konečně příběh samotný, jenž se věrně nedrží provařené předlohy, skýtá několik osvěžujících momentů, výborným nápadem byl dle mého zpívaný rozhovor šerifa z Nottinghamu a biskupa z Nottinghamu ze záznamu doplněný o jejich myšlenkové pochody, přičemž obě roviny na sebe reagovaly a výborně se doplňovaly.

Zbývají jednotlivé herecké/pěvecké/taneční výkony. Kdo mi opravdu učaroval, je Petr Opava jako Herne a biskup z Nottinghamu, jeho zvučný hluboký hlas mi v mysli bude znít ještě dlouho. Velmi mile mě překvapil i Jiří Zonyga, jednak se postavou na Malého Johna vskutku hodí, jednak jsou jeho pohybové schopnosti výrazně bohatší, než bych čekal. Třetí výkon, který musím vyzdvihnout, je Michaela Doubravová coby komorná Kitty, jež této roli dala přesně tu jiskru, kterou potřebovala. A potěšil též homosexuální zbojník Will Scarlet Filipa Grögera, sice trochu laciný humor, ale i tak pobavil.

Další řádky už tak vstřícné nebudou. Pavel Kříž nedodal Robinovi Hoodovi žádný nový rozměr, asi mi k jeho docenění chybí zkušenost sledování televizní show muzikálu předcházející. Martina Bártová jako Lady Mariana mi přišla celkově mdlá, Zdeněk Podhůrský coby šerif z Nottinghamu je sice docela dobrý herec, jeho zpěv však rozhodně k vrcholům představení nepatřil. Henrich Šiška, ztvárňující v zásadě komickou postavu mnicha Tucka, se držel podivně zpět, rozhodně má na víc. Leona Machálková v roli čarodějnice mi ve vzpomínkách rychle bledne, Robinův společník Li Bedřicha Léviho je sice výrazný, leč šance této postavy mi též přišla do jisté míry nevyužita. Antonín Moravec coby Guy z Gisburnu prostě odehrál svoji roli, jako nahluchlý skřet pak společně s nasleplým skřetem Richarda Tesaříka zdatně vyplnil samotné dno inscenace.

Sečteno a podtrženo, Robin Hood je podivným slepencem dobrých i špatných nápadů a výkonů.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.