Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Pískání po větru – zoufalá nuda, kterou nezachrání ani stovka účinkujících aneb nějaký ten zázrak by to chtělo!

Pískání po větru – zoufalá nuda, kterou nezachrání ani stovka účinkujících aneb nějaký ten zázrak by to chtělo!


Kateřina Šebelová | 27. 10. 2015

Žánr: mysteriózní muzikál

Hudba: Andrew Lloyd Webber

Režie: Petr Gazdík

Scéna: Emil Konečný

Kostýmy: Andrea Kučerová

Hrají: Eliška Skálová, Petr Gazdík, Alena Juráčková, Josef Gazdík, Tomáš Sagher, Dušan Vitázek, Ondřej Studénka, Jiří Mach, Viktória Matušovová a další.

Poslední říjnovou sobotu Městské divadlo Brno uvedlo v české premiéře mysteriózní muzikál Pískání po větru. Hudbu k tomuto muzikálu nestvořil nikdo jiný než muzikálový mág Andrew Lloyd Webber. Příběh podle stejnojmenné knihy, kterou napsala herečka a spisovatelka Mary Hayley Bellová, byl poprvé v muzikálové podobě uveden v roce 1989 a posléze v roce 1996 ve Washingtonu. Obě verze se tehdy nedočkaly většího úspěchu. Úspěch přišel až v roce 1998 v londýnském Aldwych Theatre, kde se hrál více než tři roky a zaznamenal tisíc repríz.

Román, film i divadlo

Herečka a spisovatelka Mary Hayley Bellová známá jako Lady Millsová (byla manželkou slavného britského herce Johna Millse) napsala román Whistle Down the Wind (Pískání po větru) během několika dní v roce 1957. Inspirovala se tehdy svými třemi dětmi, které do děje knihy zakomponovala jako tři sourozence Vlaštovku, Rošťandu a Ubožáčka. Kniha byla zfilmována v roce 1961 v režii Bryana Forbese a film dodnes patří do zlatého fondu britské kinematografie.

Poté se materiálu ujalo autorské duo Richard Taylor a Russell Labey, muzikál však nebyl úspěšný. Ani další adaptace z pera Lloyda Webera o několik let později u diváků ani kritiků nezabodovala. Teprve, když Lloyd Weber upravil libreto a spojil se ve spolupráci s textařem, hudebníkem a producentem Jimem Steinmanem (Ples upírů), Patricií Knopovou a režisérkou Gale Edwardsovou (znovuobnovená verze Jusus Christ Superstar) a společně vytvořili novou adaptaci Pískání po větru, se muzikál dočkal úspěchu.

Jednoduchý příběh – je to či není Ježíš Kristus?

Tři děti Vlaštovka, Rošťanda a Ubožáček se jen těžce vyrovnávají s nedávným úmrtím maminky. Jsou padesátá léta minulého století a na americkém venkově se nežije zrovna lehce, po okolí se potloukají podivné existence, lidé si vzájemně nedůvěřují. Z médií se lidé dozvídají, že z vězení uprchl nebezpečný zločinec, který se může skrývat kdekoliv v okolí. Děti, které mají pocit, že jim dospělí nerozumějí, ve stodole objeví raněného muže, o kterém si shodou náhod myslí, že je to Ježíš Kristus. Okolí však hledá uprchlého trestance, který se někde skrývá a může je kdykoliv ohrozit. Děti v čele s Vlaštovkou muži pomáhají a doufají v jeho nadpřirozené vlastnosti. Svou nezlomnou láskou a vírou v jeho dobro mu pomáhají postupně se stát lepším člověkem. Čas však nemilosrdně běží a jejich velké tajemství se nedá dlouho utajit...

Desítky herců v akci

Na pódiu se objeví nespočet herců. Téměř dvacítka dětských herců, na padesát dospělých a osmatřicetičlenný orchestr – to už je pořádná síla. Scénograf Emil Konečný zvolil přírodní materiály, které navozují venkovské prostředí. Herci se pohybují v dřevěné stodole plné stohů slámy nebo v domech ze dřeva, případně v tunelu opuštěné trati. Zbytek noční i denní oblohy nebo měnící se krajiny při jízdě městem na motorce dokreslí mistři světelných projekcí Petr Hloušek a David Kachlíř. Zajímavé je, že značná část inscenace se odehrává v temném až pochmurném prostředí. Kostýmy, které vytvořila Andrea Kučerová, dobře korespondují s dobou i danými situacemi.

Boj s větrnými mlýny

Až doposud by bylo vše v pořádku. Kámen úrazu však leží na scénáři. Krom toho, že příběh je plochý, bez spádu a napětí, navíc po určité době začíná diváka i nudit. Tomu nepomáhají ani zbytečné postavy, které nejsou v ději hlouběji rozpracované a ztrácí se v příběhu (Hadí kněz, Candy,..). Jako pěst na oko působí, když do ryze přírodního a venkovského prostředí vjede Dušan Vitázek alias Amos na naleštěné motorce. Tento rušivý moment dovede diváka vytrhnout z děje natolik, že se ztrácí i v době, ve které se příběh odehrává. Ke škodě věci přispívá i příliš nábožensky motivovaný děj. Kdyby se tak dělo v náznacích, bylo by to určitě prospěšnější.

Sílu má ústřední melodie, která se několikrát opakuje, a která se snaží zachránit vatu, která vyplňuje prázdnotu děje. Do toho se nekontrolovatelně střídají popové rytmy s ostře říznými rockovými pasážemi. S perfektně šlapajícím orchestrem však herci jen těžko drží krok. Nejvíc je to znát při zpěvu komplikovaných textů, kterým je nejenže špatně rozumět, ale navíc se s ním i jinak výborní zpěváci perou tak, že chvíli se je snaží vyzpívat, aby je v zápalu boje rezignovaně odříkali. Choreografie Carly Rebeccy Jeffersonové je nápaditá a strhující. Přesto však ambicím režiséra nestačí. Celkově muzikál působí jako boj s větrnými mlýny ambicí Petra Gazdíka, který ve snaze prodat co nejlepší kus kombinoval, až překombinoval.

Úctyhodný herecký soubor

Početně úctyhodný herecký ansámbl lehce bojuje s prostorem. Skvěle odehraný začátek kostelního čísla s dětským sborem slibuje nadějné pokračování. To se však nekoná a potenciál příběhu končí v jeho rozvleklosti. Dětští herci jsou přirození, drobné přeřeky jim rádi odpustíme. Z dospělých herců hraje prim Petr Gazdík ztvárňující Muže, který podává pěvecky i herecky téměř bezchybný výkon. Ke cti Petra Gazdíka nutno podotknout, že celý kus i režíruje. Z ženských představitelek asi nejvíce zaujme mladičká Eliška Skálová v roli Vlaštovky. Čistý krásný hlas a její jednoduché a účelné ztvárnění dobračky Vlaštovky jí sedí. Nezklame Dušan Vitázek v roli rozháraného motorkáře Amose. Uznání zaslouží i Tomáš Sagher ztvárňující tatínka dětí – farmáře Boona.

Zajímavosti

Pískání po větru je nejoblíbenější muzikál Marie Lloyd Webera ze všech ostatních, které kdy vytvořil. Ve filmu Whistle Down the Wind (Pískání po větru) z roku 1961 si roli Vlaštovky zahrála dcera autorky knižní předlohy Hayley Millsová, která byla za svůj výkon nominována na prestižní cenu britské televizní a filmové tvorby.

Pískání po větru jako mysteriózní muzikál nabízí více otazníků než odpovědí. Připusťme, že otevřený závěr splňuje parametry svého žánru dobře. Avšak ani dětští herci nebo snaha všech dospělých herců a hudebníků nemůže zachránit postupně se odkrývající nudu čišící z překombinovaného děje a zpracování. Tomu nepomáhá ani jinak výborná hudba muzikálového nestora Lloyda Webera. Můžeme si postesknout s často se opakujícím motivem muzikálu:„Nějaký ten zázrak by to chtělo!"

Hodnocení: 35%

http://www.epochtimes.cz/2015102723003/Piskani-po-vetru-zoufala-nuda-kterou-nezachrani-ani-stovka-ucinkujicich-aneb-nejaky-ten-zazrak-by-to-chtelo.html


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.