Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Neználci
Lukáš Holubec, 10.4.2019

Hru dánské autorsky Znalci uvedlo v české premiéře před šestnácti lety Švandovo divadlo. Osm let poté po ní sáhl Tomáš Staněk a uvedl ji v OLDstars. Nyní se ke hře v překladu Františka Fröhlicha vrátil, což není zvlášť velké překvapení, jelikož opětovná uvedení v nových hereckých sestavách jsou u Tomáše Staňka poměrně běžná. Text jsem neznal, ale minimálně obsazení mne zaujalo natolik, že jednu ze tří premiér Znalců v bytovém divadle H2O, v němž od nové sezóny OLDstars sídlí, jsem si nemohl nechat uniknout.

Hra ukazuje životní situace pěti zřejmě celkem dobře postavených třicátníků. Ač „znalci" ve smyslu orientace se v aktuálních trendech či rádoby nadhledu nad životem svým i druhých, jedná se o prázdné, a když ne přímo vyhaslé, tak minimálně skomírající osoby bez jasného cíle a ideálů. Jelikož jde víceméně o konverzační hru a text je buď napsán, nebo upraven věrohodně, přičemž poměrně často se vyskytující vulgarismy nepřekračují únosnou mez, je klíčem k úspěchu funkčnost dialogů a uvěřitelnost charakterů postav.

Nebudu zde přirozeně rozepisovat děj ani vzájemné vztahy, to nechť si divák rozklíčuje při představení. Byť průběh je když ne předvídatelný, tak přinejmenším nepřekvapující, ale o to ani tolik jít nemusí. Klady inscenace jsou totiž jinde, než v příběhu samotném.

Je to především právě pečlivé pochopení charakterů jednotlivých postav. Hned první scéna, v níž se setkají všechny tři ženské osoby, je toho důkazem. Možná trochu na druhou kolej jsou odloženy vzájemné vztahy, ale o to více je pohráno si s dialogy. Navíc má inscenace bezpochyby vtip. Ten se po přestávce bohužel částečně vytratí a Znalci přejdou do úrovně psychologie. Ta se úplně nedaří věrně zobrazit, ale i tak neubere celkovému nadprůměrnému dojmu ze zhlédnutého představení.

Důležitým i hodnotícím prvkem jsou ovšem alternace. Ony jsou sice v divadelním světě běžné, ale u OLDstars jsou o něco více podstatné. Přeci jen se jedná o sdružení především studentů různých uměleckých škol a jejich kvalita není vyrovnaná. I vzhledem k množství alternací měla hra Znalci hned tři po sobě jdoucí premiéry. Viděl jsem pouze jednu a nemohu tedy porovnávat, ale měl jsem štěstí a narazil na velmi kvalitní obsazení.

V první řadě to byl Lukáš Ruml. Znalci jsou šestá inscenace, v níž jsem ho mohl vidět, a jedná se jednoznačně o jeho nejpovedenější výkon. Byť například ve scénickém čtení Pověsíme jenom faráře uplatnil svůj precizní přednes a v Mrożkově absurdním Striptýzu na moři stačilo prezentovat jeho eleganci beze slov, až ve Znalcích předvedl svůj herecký um v komplexnější rovině. Svého apatického nihilistu Ottu zvládl zahrát v komediální i vážně rovině a pro mě byl jednoznačně nejvýraznější postavou představení. A jedinou, u které si nedokáži představit alternaci.

Václava Šamárka jsem s výjimkou malé roli v Médeie ještě neviděl a velmi příjemně mne překvapil. Nevím, jestli dostatečně budil dojem neodolatelného muže, jak zřejmě měl jeho Petr vyznít, ale i on si výtečně poradil s vývojem své postavy a určitou uzavřenost prezentoval alespoň pro mne sympaticky poutavě.

Třetí mužskou osobou je ve Znalcích tak trochu tajemný Philip Gabenstain (v nastudování Švandova divadla Gabenstein) v podání Jana Šolce. Jeho postava se projevuje jako správný cizinec. Zůstal pro mne totiž zcela nepochopitelný. Absolutně nesedí do koncepce inscenace, a ač má v kontextu příběhu svůj význam, jsem přesvědčen, že se měla tato postava buď obsadit někým jiným, nebo snad raději škrtnout.

Karen se zdá se být prototypem ženy, pro kterou je smyslem dokonalá domácnost. Jak to jde dohromady v soužití s věčně vulgárním Ottou je záhadnou od prvních chvil inscenace. Nicol Hrabovská však hraje akurátní postavu s velkou mírou soustředění a pečlivosti, a tak ačkoliv může působit ve většině scén jen jako půvabný doplněk, právě precizní herecký výkon především v momentech, kdy se Karen uvolněně a upřímně vyjadřuje, ukazuje tuto postavu jako normálního a srozumitelného člověka.

Eva Sinkovičová si mne získala již titulní rolí v Médeie, proto i na tuto alternaci jsem se velice těšil. A přestože v některých spíše lehčích chvílích inscenace mne tolik nepřesvědčila, v momentech, kdy její postava ztrácí půdu pod nohama, se nechala zcela pohltit atmosférou. A tyto momenty, či spíše celé scény, jednoznačně působily velice silně.

Julie Ondračková už má za sebou v OLDstars také několik zajímavých příležitostí a podobně jako u Lukáše Rumla jsem přesvědčen, že ve Znalcích mohla svůj talent předvést v plné rozsahu. Půvabně si hraje s psychologií postavy, což dokazuje i příjemně zvolené tempo. Její Kiki má určitý nadhled nad životem, kterému buď Julie Ondračková přesně porozuměla nebo to jde, jak se říká, přímo z ní.

Ačkoliv mi přišlo, že inscenaci s přibývající délkou docházel dech a nevyšel v plném vyznění ani společenskokritický rozměr, jenž v sobě hra bezesporu má, rozhodně se vyplatí na Znalce do bytového divadla H2O zajít. Sám další návštěvu vážně zvažuji. Ať už kvůli výkonu Lukáše Rumla, což píši zcela nepokrytě nebo ze zvědavosti, jak své postavy zvládli alternující herci a herečky, mezi nimiž je také nejeden „oldstáří talent".


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.