Blog redakce i-divadla

Surikaty mezi námi
vydáno: 13.12.2018, Lukáš Holubec

Jiří Havelka napsal v roce 2017 pro Slovenské národní divadlo hru Elity, kterou sám režíroval. Text o svědomí vycházející z autentických archivních materiálů Ústavu pro studium totalitních režimů a Ústavu pamäti národa. Bohužel jsem slovenskou inscenaci o zákulisí StB, neomezené vlády jejích představitelů a opětovný rozmach v současné době neviděl, což mne mrzí, ale doufám, že bude ještě příležitost tento rest napravit. Nemohu si přeci nechat ujít herectví Emila Horvátha, jehož zapáleného poručíka Gajdoše ze zločineckého seriálu Třicet případů majora Zemana už z hlavy nikdy nedostanu. Ovšem podstatnou informací je, že hra Jiřího Havelky měla konečně i českou premiéru. Konkrétně 26.10.2018 v Jihočeském divadle a jsem rád, že mi bylo nabídnuto ji zhlédnout.

Dramaturgyně Olga Šubrtová společně s režisérkou a uměleckou šéfkou činohry v jedné osobě Martinou Schlegelovou sáhly k textu, jenž je mimo jiné vskutku důstojným reprezentantem připomínání stého vzniku naší republiky. Elity jsou sic nepříjemným, ale o to více naléhavým upozorněním, co nás s bratry Slováky spojovalo a stále spojuje. Tím je společná temná historie.

Inscenace se pokouší ve své první polovině pojmout pokud možno co nejvíce příběhů a životních situací jednotlivých postav. Společně s tím se v nečekaně rychlých sekvencích mění také scéna, která je precizní a reálnou připomínkou normalizační šedi. Tímto tedy vyzdvihuji um Pavly Kamanové, jež je pod scénografií podepsaná a společně s ní také Anety Grňákové, která má zase na svědomí dobové kostýmy, jenž jako by vypadly ze soudružských seriálů sedmdesátých a osmdesátých let. Ovšem jedním dechem je potřeba také ocenit práci celého technického týmu, který si u Elit opravdu neodpočine.

Četnost postav sice není malá a jistě by každý konkrétní životní příběh stačil na samotnou inscenaci, ale je vcelku pochopitelné, že Jiří Havelka se k tématu vzestupu elit vycházejících z tajných služeb minulého režimu potřeboval vyjádřit zevrubněji a ukázat co nejobsáhleji šířku repertoáru představitelů zla a jejich nástrojů, kterými lidem ničili životy. Jelikož se jedná o normalizační dobu, není divák vystavěn fyzickému násilí (ne že by tehdy neexistovalo), ale psychickému a to v té nejzvrácenější podobě, u které se až obrací žaludek. Elity ukazují období našich dějin, na které si občas někdo se zasněnou, ale zřejmě úmyslně zatemněnou nostalgií vzpomene, v plné „kráse". Vydírání duchovních, zneužívání možnosti poskytnutí lékařské péče blízkým nebo nemožnost domoci se práva matky při spáchání vraždy ve zvláště zvrácené podobě na jejím synovi. Toliko trailer, čemu je mimo jiné divák inscenace vystaven. A to vše s paralelním zobrazováním kariérních postupů konfidentů StB. I přes některé spíše detailní záležitosti se první polovina Elit podařila. Co do věrného zobrazení každodenní reality normalizačních let v Československu pak takřka bez námitek.

Druhá část inscenace pak ukazuje jakousi současnou televizní politickou debatu a nerovnoměrné rozložení sil. Na jedné straně pevně usazené elity, které definitivně vyhrály válečné tažení, na jehož začátku byl podpis StB, oportunismus, šíření strachu a zla, a na jehož konci je politická moc, rozbití národního svědomí, relativizace pravdy a povýšenost zabalená do oligarchického kožichu. Na druhé straně marná snaha moderátorky pokusit se zmíněným elitám nastavit zrcadlo. Její pomocnicí je pak postava archivářky. Ani emocí zbavené předříkání historických faktů však nemůže otřást se současnou realitou, v níž jsou estébáci politickou elitou s největším vlivem na životy lidí, kteří si 28.10.2018 zamávali bílomodročervenou vlajkou, aniž by tušili, že lídři s komunistickou minulostí tyto tři barvy ctí především na vlajce Ruské federace.

Elity jsou bezpochyby dobře napsanou hrou, v níž se k minulosti, jež však je nyní již pevně propletená se současností, vyjadřuje generace, ke které nemám daleko. Navíc na základě autentických skutečností. To je samo o sobě dobrá zpráva. Poděkování posílám již zmiňovaným dámám Olze Šubrtové a Martině Schlegelové, a sice za to, že jej upravily pro české poměry. A tak i abonent Jihočeského divadla soudruh Vojtěch „Falmer" Filip by se mohl podívat na sebe sama. Jistě zajímavé také bude, jak si inscenace povede dál. Přeci jen „premiérové diváctvo" není úplně běžné a ve městě, kde je primátorem člověk, jenž kandidoval za hnutí ANO 2011, mohou mít Elity nepředvídatelné reakce.

Nicméně přeci jen několik výtek k inscenaci samotné mám. Předně nebyla dostatečně zvládnutá slovenština. Chvílemi až tahala za uši, což ubíralo na plynulosti představení. Ono by tempu samozřejmě prospělo i „zeštíhlení" a zaměření se na méně postav, ovšem to by, jak jsem již psal, nebyly Elity pojaty v co největším obsahu. Myslím, že i některé drobné režisérské nápady ne vždy dopadly na úrodnou půdu, ale kromě zařazení psa, což bylo podle mne zbytečné i jako symbol, se jednalo skutečně o detaily. Nejvíce rozpaků pak pro mne bylo pojetí druhé části představení. Ač rozumím snaze, jak měla inscenace vyznít a na co zacílit, jsem přesvědčen, že konečné zobrazení politických elit až parodickou formou značně ubralo na vážnosti celého sdělení o současné situaci ve společnosti.

Závěrem ještě několik vět. Především jednoznačně Elity doporučuji. Nezmínil-li jsem do této chvíle jméno žádného herce či herečky, je to tím, že kompletní tucet účinkujících hraje jednoduše skvěle. Téměř všichni navíc představují více postav a jejich výkony jsou skutečně přesvědčivé. Nezbývá než jen doufat, že inscenace bude také navštěvovaná, a že například současná generace Z neztratí zájem o naší historii, politiku a nebude jí lhostejná relativizace pravdy. Snad tedy překonají rozdělení společnosti a nedopustí, aby estébáčtí lídři měli vliv i na jejich životy. Představitelé generace, jež zažila na prvním stupni základní školy na stěně Gustáva Husáka, a kteří jsou pod Elitami podepsaní, dost možná apelují na to, aby nikomu nebylo lhostejné, kdo sto let po vzniku republiky drží vládnoucí otěže v rukou. A že je rozhodně lepší dosáhnout morálního a celospolečenského vzestupu dřív, než se surikaty začnou požírat mezi sebou.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.