Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Když to má elán...
Michal Novák, 8.9.2011
Mnoho let pražská soukromá muzikálová produkce plodí žánrové zmetky. Nikomu to ani tak nevadí a producenti si stejně mnou ruce, protože ve většině případů silný marketing najde spokojenou cílovku, jíž stačí málo. Známá tvář na jevišti, jednoduché téma, písničkálová táhlá melodie, volume silně doprava, pár efektů. Nesluší se podsouvat té nadšené části publika, že existuje něco jako kritické myšlení. Nezačnou uvažovat jinak až do okamžiku, než se jim dostane možnosti srovnání, než budou mít to štěstí poznat muzikálovou produkci postavenou na zcela jiném přístupu. A než pochopí, jakou na ně marketingoví hráči šijí habaďúru.

Mírně moralistní entrée je v případě Osmého světadílu docela namístě. V pražském muzikálovém kontextu jde totiž o výrazný nadprůměr, a proto do něj vkládám naději, že mnohým otevře oči, minimálně co do možného nasazení účinkujících a choreografické invence. Je více než jasné, že Osmý světadíl rázem zapadne do škatulky zvané „hit-muzikál“, přesto ale nefunguje jako hrací skříňka na hity (viz slavná Mamma mia!). Organicky napojené libreto je sice triviální, přesto vytvořilo účinnou metaforu světa, jemuž vládnou peníze – možná se leckdo chytí za nos. Pokud skutečně ano, libreto si pucující kritiku nezaslouží. Divadlo nechť střílí všemi směry, nejen těmi hloubavě intelektuálními či naopak výsměšnými.

Podstatné pro mě je, že jeviště Divadla Kalich opanovala málokdy vídaná dynamika choreografií (zvláště první polovina je „nářez“) a z mladých herců precizní režisér Ján Ďurovčík vydoloval netušená maxima. Muzikál vás dostane také vkusně rozverným humorem a řadou kreativních nápadů. Spontánnost se přenáší do publika, perfektně interpretované písně legendární skupiny Elán s přehledem bourají divadlo. Budete se divit, jak texty písní korespondují s příběhem, který se dotýká pro leckoho indiferentních otázek osmého světadílu či jedenáctého přikázání. Ján Ďurovčík do tohoto rámce vplétá situace banální, komické i zcela vážné. Pokaždé jsou v hlavní roli emoce (než bezduché aranže scén jako jinde), což je myslím velmi cennou devízou této inscenace. Emočně silná je i lyrická píseň Len kým tu si, která byla dopsána pro potřeby tohoto muzikálu, stejně jako naopak dějotvorná píseň Zajtra.

Výkony protagonistů se dají označit za strhující (Nela Pocisková, Tomáš Savka, Jan Kříž), perfektní práci odvádí i company, vyzdvihl bych i představitele dětské role. Trochu nevděčnou úlohu měli Jan Révai a Zuzana Krištofová-Kolářová v činoherních úlohách ustaraných, a jak to tak bývá, sveřepých rodičů.

Přiznám se, že jsem Elány nikdy moc tzv. nemusel a jako nejzajímavější na nich mi přišly texty písní. Teď už vím, jak náročné ty písně jsou, speciální naaranžování elánovských hitů pro tento muzikál mi sedlo, ano, úpravy překonávají originál :-) Zbývá vychytat nazvučení. To nebylo úplně dobrý. To bylo na okamžité rozvázání pracovního poměru se zvukařem. Budu věřit, že tuto průšvihovou stránku inscenace vychytají...hodnocení osmdesátkou proto berte podmíněně ;-)

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.