Předivadelněno. Taková je současná Praha. Přesto vznikají nová a nová sdružení, jako Divadlo Rity Jasinské. Tohle má cíl – mj. přibližovat klasická díla dramatické literatury mladším ročníkům diváků. DRJ právě odpremiérovalo snad nejznámější (a v mnohém geniální) konverzačku všech dob Jak je důležité míti Filipa Oscara Wildea. Mladší ročníky by se mohly skrze zábavnou formu zamyslet nad tématy individuální svobody nebo zrádnosti vysněností, potažmo absurditami, které z obojího plynou, je-li na nich lpěno. Okolí řičí smíchem, ale já se pekelně nudil. Hledám dramaturgický výklad, který má blízko k tématu i době. Něco originálního, čím by se DRJ chtělo profilovat. Pátrám po ozvěnách vaudevillovské nonšalance i po postavách z dneška. Nacházím pomateně rozehrávané scény a triviální ilustraci bez žánrového i režijního ladu a skladu. O čem tento Filip proboha je? V jakém se vymezuje žánru? Tu kus „operetního“ křepčení, tam náznak jiskry konverzačního dialogu, dlouhou vstupní expozici oživí vyrábění smíchu skrze poblitou košili. Korunu stupidity všemu nasadí „zcizovák“ – jedna ze scén (kdy se Lady Bracknellová pídí Jackově původu) je pojatá jako reality show. Aktualizace jako pěst na oko. Tohle naroubování podle mě v daném momentu vůbec nefunguje. Buď s tím motivem pracuju od začátku do konce, a nebo odolám pokušení tohoto nápadu, který mimochodem zpracovaly daleko lépe i děti z našeho tábora, když připravovaly tradiční „divadelní den“. Výtka nemíří k hercům (vyzdvihl bych Radka Valentu – Jack a v rámci žánru konverzačky i Annu Kulovanou – Cecílie), ale směrem k dramaturgii (???) inscenace a její režii, která se víc zaměřuje na samoúčelné špílce než na téma a žánr. A propo, proč se do textu Lady Bracknellové vpašovala ta ruská slova?

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 30 %.