Blog uživatelů i-divadla

Horor s havranem na téma soužití muže a ženy
vydáno: 21.12.2009, Mouser
Hop hop hop. Veselé skoky skákají počtvrté. V projektu, který slibuje poněkud hororový námět. Tak hororový, že ze smíchu nevyjdete. Edgar Allan Pú a jeho Havran posloužil jako inspirace pro ztvárnění zcela jiného konsekventního vzorce, na který se dá aplikovat ono drásavě démonické NEVER MORE. Snad mohu prozradit, že se týká soužití muže a ženy jakožto největšího hororu pod sluncem (i měsícem). Jak spolu žijí? Resp. jak spolu žijí a jak spolu vycházejí, když už nežijí?

Expozice této taneční grotesky „na věčné téma“ je však značně zmatečná a dlouho to trvá, než rozpoznáme tradiční symptomy partnerského soužití, kterým se tak dlouho smějme, až do nich spadneme a ten horor si spoluprožijeme se vším všudy. Havran na několik způsobů a kvinton Gabriely Vermelho je dominantní v začátku, tematické divadlo to začne být až s okamžikem, kdy uslyšíme popískávání herců dle vlezlé melodie z grotesek Laurela a Hardyho. (Klasická groteska je přece důležitým inspiračním zdrojem Veselých skoků.) Pak už je zajímavé sledovat propojování rozehrávek a situací do myšlenkového celku, který vrcholí hororovým „nečekaným“ koncem. Více neprozradím.

Už jsme se zvykli, že všechny produkce Veselých skoků počítají s alternováním rolí. Je to nutné, neboť soubor je poskládaný z herců mnoha divadel. Již v předchozích třech projektech se ukázalo, kdo je pro tento typ divadla disponovaný a má ten správný výraz, jenž pohybová groteska vyžaduje. Dobře zvládnutý „pohyb“ nestačí. Proto opět tleskám Janu Zadražilovi nebo Lucce Pernetové, které jsem měl možnost v Havranovi vidět. Jsou skvělí. Parádně se k jejich výkonům připojila nová členka Veselých skoků Michaela Váňová. Na druhou stranu už u předchozích projektů se dala pozorovat nevyrovnanost alternací. Na skloubení pohybu a výrazu někteří členové Veselých skoků nemají grif. Mám jmenovat? Tak snad ani ne, důležitější je, že si z Havrana odnesete vzpomínku na nápaditou a hravou choreografii a odzbrojující řádění herců, které je dost nakažlivé.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.