Blog uživatelů i-divadla

3x česko-slovenská Slečna Julie | Slovenské národné divadlo
vydáno: 6.9.2017, Markéta Nedvědová

Fröken Julie Augusta Strindberga z roku 1888 není samozřejmě hrou neznámou na českých scénách. Počínaje uvedením na Vinohradech v roce 1920 pokračuje dlouhá řada dalších inscenací, dnes se souběžně hraje například v Praze (Komorní Svět), Plzni (J. K. Tyla) i Brně (U stolu). 

Jaké jsou ale možnosti shlédnout divadelní záznam nebo televizní film? 

Na konci 80. let první slovenská scéna uvedla souběžně dvojí alternaci nastudování Ľubomíra Vajdičky s Magdou Vášáryovou, Michalem Dočolomanským a Soňou Valentovou a druhou trojicí v podání Zdeny Studenkové, Jozefa Vajdy a Kamily Magálové, a právě s nimi je hra dostupná lépe. Tato inscenace je plná energie, nekašírovaných pocitů, výborných zvratů a samozřejmě jde o naprostý herecký koncert Studenkové v letech, kdy byla na absolutním vrcholu. Milenecký trojúhelník je neskutečně živočišný a dává na srozuměnou, že stoletý text je stále mlád a aktuální. Někdy se na slovenské dvojce zkrátka poštěstí najít poklad.

 

V 90. letech se v Praze v Divadle pod Palmovkou ujala textu Lucie Bělohradská, hlavní role hráli Vilma Cibulková, Jiří Langmajer a Linda Rybová (v alternaci s Miroslavou Pleštilovou). Tato inscenace byla dokonce vydána na DVD společně s novými rozhovory s Langmajerem a Cibulkovou a dalšími vydatnými bonusy. Takové DVD Thespisu pak patří mezi ty nejcennější. Vysloveně atraktivní minimalistická scéna dává skvělý podklad dynamické hře o vášni a zradě. Za vrchol lze považovat scénu milostnou, jenž je symbolicky ilustrována na podkresu ze Stravinského a připomíná spíše choreografii zápasu, než milostného aktu. Velmi zdařilé.

 

A konečně, po roce 2000 se tématu chopil Jiří Krejčík pro Českou televizi. Bohužel, autor kdysi velkých filmů, byl již na sklonku kariéry a ponechal klasické drama v rukou nezkušených - Markéty Plánkové, Miroslava Šimůnka a Žanety Filípkové. Takto se Julie stala postavou velmi plochou, které není možno zcela uvěřit proměnu, jež by měla projít za oné Svatojánské noci. Krejčík sice využívá několika možností, kterými rozšiřuje prostor dramatu, jako je například filmová montáž, pracuje s vícečlenným komparzem a děj situuje do několika interiérů i exteriérů, ale stále to není dost. Julie je spíše naivní, lehce přidrzlá, nikoli živočišná a zlomená. Byla to šance jež bohužel zůstala nevyužitou. 

 

S touto bilancí vkládám tedy pro příště naděje do filmu Liv Ullmanové (2014), ačkoli bych nejraději viděla film s Astou Nielsenou (1922), ten ale není dostupný. 


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.