Opera buffa Gaetana Donizettiho z roku 1832 patří mezi stále živá díla. Libreto napsal Felice Romani podle starší látky Eugène Scriba Le Philtre (původně určenou pro o rok starší operu Daniela Aubera). Různé divadelní záznamy Nápoje lásky jsou k vidění online a mezi nejoblíbenější patří inscenace vídeňské Státní opery s Annou Netrebko a Rolandem Villazónem z roku 2005. 

A zatímco tradice předepisuje příběh odehrávající se na italském venkově 19. století, inscenace pražské Státní opery děj přesunula do zázemí moderního hotelu. Nebojí se hravé scény s projekcemi blankytného nebe doplněné o soustavu velkých praček a hravou trojici personifikovaných mýdlových bublin. 

Co si s takovým posunem počít? Gabriela Špalková na OpeřePlus vypisuje nespokojenost, zatímco Petr Veber je na KlasicePlus spokojený. Já jsem si došla ke kompromisu, totiž, že pokud je aktualizována buffa, nejsou to takové šoky na hlavu, pokud je i tak možnost se během představení usmívat nad cíleným komediálním stylem. 

Primárně vyhledávám za každých okolností filmové adaptace a jednu takovou jsem našla v italském filmu L'elisir d'amore (1946), ve kterém je sice hudby o něco méně, přidané jsou civilní dialogy, ale o to lépe celek drží styl venkovské komedie. 

Viděla jsem alternaci z 20. 11. 2024 ve složení Jana Sibera / Daniel Matoušek / Lukáš Bařák / Iurie Maimescu / Karolína Levková. Zážitek to byl nadočekávání milý, hravý a romantický. Fyziognomická pestrost sboru, baletu i obsazení hlavních pěvců mě nicméně přivedla k úvaze na téma, jak je to vlastně s tou domělou dokonalostí. Opera má stále pověst luxusu, snobismu a určité chtěné dokonalosti. Nevím, jestli je to tím, že jsem měla štěstí na alternace nebo to tak působí i při jiných reprízách, ale z termínu mé reprízy jsem nabyla dojmu, že se německá režisérka Julia Burbach snažila důsledně o diverzitu. Hlavní milenecká dvojice je nesourodá, ona má přes 40, je podsaditá, malá a kulatá, on má pod 30, je vysoký, ale rozhodně ne sportovní typ. Vysloveně štíhlá je jen představitelka druhé hlavní role. A stejně tak bych mohla vyjmenovávat pestrost desítek postav sboru a baletu. Ty tam jsou doby, kdy jeviště definovaly útlé nohy a končetiny ztracené v titěrných kostýmech. Členové a členky baletu mají vysportované svaly, představitelé sboru jsou směsí lidí všech představitelných typů různého věku od vysloveně drobných až po hřmotné postavy. A musím říct, že právě takto jsem se cíla velmi komfortně (i když jsem zprvu byla hodně překvapená). Tato tělesná diverzita pomohla strhnout jednu z mnoha pomyslných překážek mezi iluzorním snobismem operního světa a obyčejným divákem, která, jak se ukazuje, nemusí být fixní.