Jo jo. Málokdy mám touhu napsat recenzi na kus, který se hraje už rok. Ano, rok a jeden týden plus to bylo. Jenže, když se jedná o naprostou facku našemu divadelnímu vesmírku, a navíc od skvělé premiéry se představení během roku posunulo někam minimálně do stratosféry, je třeba konat.

Hedwig. Hedwiga? Anatomicky nekorektní legenda z Brodwaye (z trojuhelníčku njuyorského, né z Low Endu Na Příkopě)

Na premiéru jsem se hodně těšil. A také děsil. Romana Tomeše jsem měl trošičku ve škatulce skvělý muzikálový zpěvák. Hedwig? Nu, nevím. Po roce vím. Věděl jsem hned po té premiéře. Má to tam. Roman. Hedwig to už nemá, musel něco zanechat. Asi úplně nedokáži vyjádřit respekt a obdiv k elegentnímu uchopení Hedwiga(y) Romanem Tomešem. Stand-up, Rock´n Roll, dojímavé melodrama, nu, muzikál to rozhodně není, vzácný pane. Je to skvělý, velmi neformální útvar. Je to Divadlo. S podporou skvělé kapely se Roman Tomeš obnažujě jak niterně, tak i explicitně a dává to s neuvěritelnou lehkostí a suverenitou. Viděl jsem už párkrát, kazdě představení je víc a víc a Roman roste, představení roste, vice versa. Není v tom sám, protože v roli Hedwigova manžela alternují dvě famózní zpěvačky, Ellis Ochmanová a Vendulka Příhodová. Kdykoliv kdekoliv já vídím tyto dvě dámy, válím se po zemi, jsa zcela střízliv. Ony jsou totiž božské. Obě.

Co dál k tématu? Fascinuje mě odvaha přinést velmi kontroverzní kus na homolkovský rybníček. Bingo. Transformace a režie se ujal vlastně amatér Pavel "Ošatka" Košatka a doslova vytřel zrak ostříleným muzikálovým režisérským bardům jako jsou třeba pánové Ďurovčík nebo Baláš (prosím už je nenechte nic režírovat nebo nedej bože napsat)

Hedwig. Musím to říct. Ceny Thálie. I po roce se mi to vybavilo celé. Jděte do p*dele. Omlouvám se pánům Jandovi a Křížovi, kteří zjevně vědí, ta ostaní jména mi nic neříkají, kdo jste? (Tedy vy také nevíte kdo jsem já, ale já se za svůj nazor nestydím, klidně vám pošlu mejl a můžeme si to vyříkat.)  Každopádně dát cenu velmi neoriginálnímu dinosaurovi Higginsovi ve velmi neoriginální adaptaci (já zbožňuji My Fair Lady, ale trochu jinou) je fackou celé tak trošku více kulturní veřejnosti.

Jo, pokud vás moje (vý)plody zajímají, tak vězte, že nepíši o představeních, keré se mi fakt hodně nelibili, protože i v těch hrají skvělí herci a oni za to nemohou. Nu, hrají tam i hodně špatní, ale já do nich kopat nebudu. Třeba Okno mé lásky určitě nezhodnotím. Koho by to také zajímalo.

Jsa pod tlakem, určitě dám bločík na Zpivání v dešti, leč já prostě prostě potřebuji vidět alespoň 2x. Kazdopádně i bez mých keců na to běžte, bo Krížovi jsou asi slušnej oddíl a Kateřina Bohatová je božská.