Malé město kdesi v Británii. Skupinka studentů zdejšího gymnázia. Zblázněné hormony. První láska, která občas bolí...A nová spolužačka, která poslouchá The White Stripes. Zní vám to jako klasická komedie ze střední? Tak to nejste sami. A taky jste úplně vedle...

O inscenaci není snadné zjistit něco dopředu a pakliže divák neslyšel o anglickém originálu hry, čeká ho poněkud drsné překvapení. Punk Rock není zábavný. A není ani oddechový nebo snadno stravitelný. Naopak. Je syrový a explicitní. A jde až na dřeň. Co začíná jako vhled do života současných teenagerů končí jako temné a drsné drama a témata, která se ve druhé části hry rozvíjejí, nenechají nikoho opustit sál bez pocitu deprese a zoufalé prázdnoty. Byli jste varováni. 
Příběh se odehrává v jediné místnosti - školní knihovně - kam postavy přicházejí a odcházejí. Tady se studenti scházejí, studují, povídají si a vtipkují. Tady se také nováček Lily seznamuje se svými spolužáky, navzdory očekávání ale žádnou velkou změnu do kolektivu nepřináší - naopak, nepřirozeně rychle mezi zdejší mládež zapadá. A před námi se začíná rozvíjet mozaika jejich vzájemných vztahů a problémů. Žádnou hloubku ale neočekávejte. Lily začne chodit se sportovcem Nicholasem, jejímu zamilovanému kamarádovi - chronickému lháři Williamovi - to zlomí srdce, třídní kráska Cissy randí s problémovým Bennetem, který šikanuje autistického Chadwicka, a šprtka Tanya sní o založení rodinky se svým učitelem. Mohlo by jít o ukázku života na jakékoliv obyčejné střední škole...Dokud se to tak strašlivě nezvrhne...Očekávejte násilí, hovory o sexu, předstírání sexu a vulgarity od každého s každým, bez filtru a bez cenzury. Dětem do patnácti let a něžným duším vstup bez výjimky zakázán. 
Punk Rock je příběh o přátelství a zradě, o lásce a nenávisti, se Shakespearovskými ambicemi, ale plytkým provedením. Mnoho potenciálních a zajímavých dějových linek je přehlédnuto na úkol povrchního hlavního příběhu, a postavy bez pozadí a charakteru jsou prostinké a nesympatické. Slibná "hlavní postava" Lily není ani trochu punk, ale labilní teenagerka, která porušuje tajemství a nezajímá ji nic jiného než sex, z další zprvu lidské "hlavní postavy" Williama se postupně stává obsesivní magor, který se baví vymýšlením drsných lží, Cissy je živoucím ztělěsnením všech negativ, jaká jen dospívající dívka může mít, Bennet má evidentní problémy s chováním, jejichž ignorace z něj udělala nadrženého šikanátora bez hranic, Tanyina ušlápnutost vyvolává touhu pořádně s ní zatřást a Chadwick by byl možná celkem milý, kdyby ke konci hry nepředložil spolužákům i publiku sáhodlouhý výčet katastrof, které lidstvo v nejbližší době čekají - to jen, kdybyste přeci jen chtěli odejít domů s nějakým tím zbytečkem serotoninu v těle. 
Matoucí postavy se nijak nevyvíjejí a z jedné scény na druhou mění vzájemné vztahy i povahu. I příběh sám o sobě je nelogický a vyvolává množství otázek. Proč se Bennetově šikaně, obtěžování a naprostému porušování lidských práv svých spolužáků nikdo nepostaví? Jak může jeden žák, ať už je to jakýchce parchant, držet celou třídu v poslušné pasivitě, aby si od něj hromadně nechala líbit úplně všechno? Je na té škole vůbec někdo aspoň trochu normální? A copak tam nemají absolutně žádné dospělé? 
A proč vlastně se název a promo hry nese ve stylu konkrétního hudebního žánru? I v tomhle je hra velice zavádějící a diváky nejspíš zklame. S punk rockem má totiž jen pramálo společného. Celá hudební vložka totiž spočívá v několika krátkých sekvencích tančících ďáblic mezi scénami a faktem, že Lily nosí gotické rukavice, síťované punčocháče a placku The White Stripes. A když budeme přesní, pak The White Stripes, přestože okrajově rocková a punková kapela, nejsou čistý ani typický punk rock a hudba, která se line z reproduktorů, je spíš hard rock nebo metal. 
Hlavní dojem po závěrečném aplausu je tedy tento: co to mělo celé vlastně za smysl? Středoškolské drama i téma školního násilí se dá zpracovat na milion způsobů, proto nestojí za to tlačit na pilu někde, kde to nefunguje. Punk Rocku chybí věrohodnost, chybí mu postavy, jejichž osud by v člověku vyvolal emoční odezvu, chybí mu pointa a chybí mu hloubka. Chyba bude asi už v originále hry, protože Divadlo Debut je jinak velmi talentovaný soubor. 
Opravdu, herci jsou to, co propůjčuje Punk Rocku alespoň nějakou hodnotu. Inscenace je skvěle a profesionálně zahraná, herci jsou uvěřitelní, emocionální, a narozdíl od postav velmi sympatičtí, teenagery předvádějí tak autenticky, že mladšího diváka zanedlouho dostihnou vzpomínky na jeho vlastní spolužáky ze školních let. Na školní soubor a nejspíš i odpovídající nízký rozpočet je skvělá i výprava a kostýmy - celkově se na scénu prostě hezky dívá. Sebelepší herecký ansámbl ale z Punk Rocku zázrak neudělá a Divadlo Debut nabízí daleko lepší inscenace.