Otevřená zpovědnice

Netradičně uchopené téma zneužívání chlapců, a to nejen ze strany církve. Začíná se překvapivě přímo v kostele, kde za zvuku sboru člověk prvních 20 minut rozjímá hlavně sám se sebou. Pak se diváci přesunou do sálu. Scéna vlastně žádná, jen stůl a dvě židle. A sešit a archy papírů, ze kterých dva herci po celou dobu čtou. Zní to nudně? Ale ono to mu je přesně naopak! Nikdy jsem nezažil tak procítěně odehrané čtení. Chvíli v sedě, chvíli v pohybu. Neskutečné! To, že je pan Lábus v projevu tak uvěřitelný, jsem věděl. Ale že Martin Dejdar nebude zaostávat ani o píď, na to bych si předem nevsadil. Husina mi běhala po zádech tam a zpět. 90%!

Velmi povedené i přesto, že se jedná o vážné a těžké téma, kterým je zneužívání dětí církví. Vše začíná v kostele, kde uvítá diváky Jiří Lábus v roli kněze a představí chlapce Martina, který krátce (a krásně) zazpívá. Poté se vše přesune do divadla, kde Jiří Lábus a Martin Dejdar čtou text hry. Čtou ale tak brilatně, že vám vůbec nevadí, že mají papír v ruce. Krásný, těžký text, kterému je přítomen i malý Martin. Po představení následuje beseda s odborníky na téma hry - zneužívání dětí. Doporučuji, silný zážitek.

Netradičně uchopené téma zneužívání chlapců, a to nejen ze strany církve. Začíná se překvapivě přímo v kostele, kde za zvuku sboru člověk prvních 20 minut rozjímá hlavně sám se sebou. Pak se diváci přesunou do sálu. Scéna vlastně žádná, jen stůl a dvě židle. A sešit a archy papírů, ze kterých dva herci po celou dobu čtou. Zní to nudně? Ale ono to mu je přesně naopak! Nikdy jsem nezažil tak procítěně odehrané čtení. Chvíli v sedě, chvíli v pohybu. Neskutečné! To, že je pan Lábus v projevu tak uvěřitelný, jsem věděl. Ale že Martin Dejdar nebude zaostávat ani o píď, na to bych si předem nevsadil. Husina mi běhala po zádech tam a zpět. 90%!

Velmi povedené i přesto, že se jedná o vážné a těžké téma, kterým je zneužívání dětí církví. Vše začíná v kostele, kde uvítá diváky Jiří Lábus v roli kněze a představí chlapce Martina, který krátce (a krásně) zazpívá. Poté se vše přesune do divadla, kde Jiří Lábus a Martin Dejdar čtou text hry. Čtou ale tak brilatně, že vám vůbec nevadí, že mají papír v ruce. Krásný, těžký text, kterému je přítomen i malý Martin. Po představení následuje beseda s odborníky na téma hry - zneužívání dětí. Doporučuji, silný zážitek.

Velmi povedené i přesto, že se jedná o vážné a těžké téma, kterým je zneužívání dětí církví. Vše začíná v kostele, kde uvítá diváky Jiří Lábus v roli kněze a představí chlapce Martina, který krátce (a krásně) zazpívá. Poté se vše přesune do divadla, kde Jiří Lábus a Martin Dejdar čtou text hry. Čtou ale tak brilatně, že vám vůbec nevadí, že mají papír v ruce. Krásný, těžký text, kterému je přítomen i malý Martin. Po představení následuje beseda s odborníky na téma hry - zneužívání dětí. Doporučuji, silný zážitek.

Netradičně uchopené téma zneužívání chlapců, a to nejen ze strany církve. Začíná se překvapivě přímo v kostele, kde za zvuku sboru člověk prvních 20 minut rozjímá hlavně sám se sebou. Pak se diváci přesunou do sálu. Scéna vlastně žádná, jen stůl a dvě židle. A sešit a archy papírů, ze kterých dva herci po celou dobu čtou. Zní to nudně? Ale ono to mu je přesně naopak! Nikdy jsem nezažil tak procítěně odehrané čtení. Chvíli v sedě, chvíli v pohybu. Neskutečné! To, že je pan Lábus v projevu tak uvěřitelný, jsem věděl. Ale že Martin Dejdar nebude zaostávat ani o píď, na to bych si předem nevsadil. Husina mi běhala po zádech tam a zpět. 90%!