Náměsíčná komedie aneb Kankán u starého mládence

Divadlo nedostalo práva na populární Krejčíkovu adaptaci, tak Nikolaj Penev původní O’Caseyho aktovku upravil a rozšířil sám. První představení mohla vypadat jinak, hodnocení se vztahuje ke stavu inscenace těsně před derniérou. Bylo třeba na poetiku přistoupit. Komediální východiska byla herci zdařile rozvíjena a rozehrávána. Občas záměrně přes čáru a do absurdně groteskních rozměrů, karikování však mělo vkus a smysl. Našlo se jen několik málo trapných okamžiků. Osobně lituji, že inscenace neměla lepší ohlasy a delší život.

Až po zhlédnutí Penevovy verze Penzionu pro svobodné pány jsem schopen plně docenit práci J. Krejčíka, jenž podle původní hry napsal plnohodnotnou komedii. N. Penevovi se toto nepodařilo. I když herci dělali, co mohli (úžasný výkon J. Huška, který předvádí maximum jak po stránce herecké, tak pohybové – podobně výborná je i L. Langová), dění na jevišti se táhne díky své nezajímavosti. Výsledku nepomohla ani groteskní stylizace, i když bez ní by i to málo úsměvné ztratilo na síle. Hlavní problém spatřuji v dramaturgickém výběru – podobná hra a v tomto provedení může diváka oslovit jen stěží.