Bůh masakru

55 %. Od tvůrčího týmu jsem čekala silnější emoční střet, protože tato konverzačka nabízí chytré dialogy i nadčasovou sondu do mezilidských vztahů. Herecké obsazení mi však do rolí příliš nesedělo a mezi postavami jsem postrádala chemii, která je pro tuto hru klíčová. Přes veškeré konflikty mezi nimi jsem si od jejich příběhu udržovala odstup a text tak zůstal ve stínu inscenačního provedení.

Velmi oblíbenou a vděčnou hru Y.Rezy, v níž setkání rodičů dvou chlapců přerůstá ze společenské konverzace a hry a projevují pravé povahy, zlozvyky, animozity, režíruje P.Svojtka jasně a ostře od prvních momentů. Objevují se skvěle vykreslené absurdní situace i humorné momenty, vše však překrývá nepochopení přiživované neochotou. Výraznou roli hraje hulvátství, toxicita ve vztazích, vzájemné ubližování. Konflikty na sebe nenechávají čekat a postupem času gradují, v některých momentech až příliš hystericky a trochu moc „tlačené na sílu“. Herci se naštěstí s tímto od počátku ostrým stylem a jasně rozdanými kartami vypořádávají velmi obstojně.

Skvěle napsaná hra odhalující skryté předsudky v nás a také to, jak snadno nám někdy může spadnout maska společenské přetvářky. Režisér P.Svojtka inscenoval hru velmi přímočaře, na postavách je znát, že se do vzájemné ohleduplnosti musí nutit a netrvá dlouho, než se objeví jejich pravé já. Z herecké čtveřice mě bavilo sledovat především proměny pánské dvojice M.Cisovský - V.Lipina.