Hiko

Docela svižná hra, která byla jak vtipná, tak se v ní dalo najít spousta poselství. Třeba "rodinu si nevybíráme" nebo "srdci neporučíš".

Pohodové představení, divák se pořád drží v pozoru, aby uhlídal, jestli ta daná scéna je sen, skutečnost, nebo se stala před týdnem.
Ale příjemný zážitek, samozřejmě na malé scéně (v době návštěvy rekonstruované, proto se hrálo na scéně velké) by to vypadalo asi ještě lépe.

Chtěl jsem vidět, viděl jsem. Ale přiznám se, že bez znalosti knížky bych byl asi ztracen. Čekal jsem trochu méně té faktografie a více tajemna. Ale ty tři hodiny nakonec utelky jako voda a nepřipadalo mi, že by se to nějak vleklo.

Po dlouhé době představení, co mě v Aréně nebavilo. Těžké téma, na které jsem asi nebyl připraven. A ani mě do něho nikdo nevtáhnul.
Mimochodem, připadalo mi, že na konci první části většina v sále nevěděla, jestli už je to konec, nebo si mají dojít pro něco na bar.
A docela mi vadilo to skoro neustálé kouření na jevišti.
Ale stejně zase někdy dorazím na něco jiného :)

Do Českého Těšína jsem vyrazil skoro přes celou republiku, abych místním záviděl tohle skvělé představení. Všechno v tomto představení do sebe zapadalo, u závěrečného "tu šla Anička plakat Janíčka" v podání snad všech na jevišti mi naskočila husí kůže. A to jsem seděl až v poslední řadě na balkoně.
Nefandím si, že tohle ještě někdy uvidím. Jsem vděčný, že jsem se k tomu jedinému zbývajícímu lístku, co byl zrovna ke koupi, dostal. To byl takový jackpot.

Viděno dvakrát, některé melodie mám v hlavě dosud.

Představení mě bavilo :)

Bavilo mě sledovat postupné změny u jednotlivých postav - jednou spolu drží partneři, za 5 minut zase chlapi proti ženským. :)

Velmi zajímavé ztvárnění na jednoduché scéně, kde se mladičká vdova vyrovnává se svým osudem za pomoci těch "zkušenějších". Paní na sedadle vedle mě hudební část představení (písně, které očividně hodně dobře znala) provzlykala. To o něčem svědčí - hra dokáže zasáhnout.
I já jsem to chvilku musel rozdýchávat. A to mám do hornické vdovy pěkně daleko...

Famózní představení. Skvělý výkon M.Matulové, zvládla bez problémů veškeré pěvecké výzvy (pořád nechápu, jak může zpívat i vleže na boku...). Perfektní kapela, vše klaplo.
Viděno na jaře 2024 na zájezdu v Příbrami, pořád se stydím za těch několik volných míst na balkoně. Moc lepšího u nás na venkově neuvidíme.

Trochu delší představení, ale především druhá půlka odsýpala. Někdy možná zbytečně dlouhé pasáže (třeba ta "čím to bolí do hlavy více...").
Celkově vzato - dobrá oddechovka, cením zajímavou scénu, na příbramské poměry dost propracovanou, většinou jsem totiž zvyklý na minimalistické řešení.

Viděno na premiéře v květnu 2023. Povedený kousek s pěknými detaily (makronky) i scénou.

Moc povedené představení. Líbilo se mi využití docela jednoduché scény.

Vlastně ani nevím, co vytknout. Mělo to švih, zopakoval jsem si moderní dějiny a navrch přemýšlím, že sem vezmu i žáky z naší školy, a to nejsem ani dějepisář (a máme to asi 300 km).

Přiznám se, že jsem se bál tří hodin ve verších. Ale odcházel jsem nadšený hlavně z toho, že jsem se ani chvilku nenudil.

Konečně jsem se vypravil do svého domovského divadla na tuto legendu. Srovnávat jsem mohl max. se záznamem pro televizi. Samozřejmě se to od těch dob hodně liší (i z důvodu, že původně byla tato hra inscenována na malé scéně a pak se to jaksi z pohledu diváckého zájmu "zvrhlo"), něco k horšímu, jiné změny jsem pozoroval s příjemným překvapením. Bára Hrzánová je pořád super :)
Bavil jsem se.

Film jsem viděl už dávno, ale díky této inscenaci jsem si jej hned osvěžil, dokonce i některé repliky mi naskakovaly naprosto přesně (a to jsem film viděl v norštině).
Mělo to spád, ovšem nejsem si úplně jistý, zda vyzněla myšlenka celého dění.
Splatil jsem sám sobě jeden z dluhů, tohle jsem, jako fanoušek všeho norského, potřeboval vidět už pěkně dlouho. Nelitoval jsem.

Hra měla spád, nebylo kdy se nudit. Konec, kdy jde hlavní hrdinka za světlem a vlastně i totální tmou, jsme v hledišti prožili s ní bez jediného hlesnutí. Silný moment.

První půlka snesitelná, druhá už trochu přes čáru. V té bych se smál asi jen po rychlém vypití půllitru vína. Divadlo Mír jsem zkusil a zjistil jsem, že to nebude nic pro mě. Aspoň ušetřím.