Lidické matky

45% - Hodnotný námět a velmi záslužná snaha připomenout zásadní událost, s ní spojené osudy běžných lidí - lidických žen - a osvěžit repertoár divadla o lokální dramaturgii naráží na autorskou nezkušenost a režijní, tvůrčí nezručnost - většina scén v tělocvičně postrádá nezbytnou dramatičnost v mikrosituacích, které se snaží předložit, a pochopitelně s tím i emoce, jakkoli je inscenace místy až krkolomně uplakaná. Nepomáhají kýčovité projekce, ni snaha o propojení s mysticky působícími viděními a předpověďmi, či se vzpomínkami. Nejsilnější inscenace je, když se o nic podobného nepokouší a prostě nechává zaznít hlasy přeživších, ženy a dcery.

Jedním z poslání regionálních divadel je zabývat se místními tématy, právě kladenské jeviště si zaslouží komorní drama o ženách z nedalekých Lidic. Autor J. Homola čerpal z autentických pramenů a osudů a vcelku uvěřitelně vystihl, čím ženy po opuštění svých domovů postupně procházely. Přizvání jiného dramaturga než samotného autora by mohlo přinést určitý odstup a obohacení, zvlášť když se režie ujal v této disciplíně začínající T. V. Hron. Herečky se s rolemi neminuly, ale míra sebeprožívání na scéně nebyla zcela uhlídána. Hrůza válečné tragédie, která otřásla celým světem a kterou je třeba připomínat, však k blízko sedícím divákům doléhá.