Hoří v sadě rodném květ

Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.

Zcela se ztotoznuji s recenzi uzivatele Jana z Brna. Behem predstaveni odeslo ze salu max. 7 lidi, coz me vcelku prekvapilo (cekal jsem podstatne vic).

Představení doporučuji zakončit útěkem o přestávce (ovšem až po představení Národního přestávkového divadla). Druhá polovina je utahaná, ubíjející a pouze variuje polovinu první.

To nejlepší představení od Houellebecqových Elementárních částic. Pět dost nesourodých částí, z nichž každá exceluje jiným způsobem. Fantastická živá hudba v celém vystoupení. U první poloviny se chce stále řvát smíchy, u druhé brečet. Národ je brutálním způsobem cupován na kusy. Diváci po celou dobu postupně opouštějící sál a zejména exodus ještě během děkovačky jako by podtrhával vyznění celku. Kdy můžu jít znovu?

Představení se skládalo z pěti částí. Vedle loutkového divadla o přestávce se mi nejvíce líbily Paměti Alžběty Babrajové a herečky Marie Durnová, Klára Apolenářová a Elena Trčková. V první části Pod okny TGM bylo nejen nejvíce sprostých slov, ale také nejvíce rozmanitých historických (někdy i ahistorických) paralel z českých dějin. V inscenaci se dala najít různá vtipná řešení nejen po textové stránce, ale i pokud jde o výpravu (představení dopadlo docela jednolitě). Nejvíce mi vadilo příliš hlasité bubnování v závěru představení.

Nejdelší tři hodiny v mém životě. Tak moc jsem chtěl odejít, ale pojal jsem to jako zkoušku odvahy. Vydržel jsem až do konce, psychické následky nezvratné.

Císařovy nové šaty. Lákavý popis na webu NdB pro mě zůstal nenaplněn. Asi nejsem sama - tak vlažný potlesk a tolik odcházejících v průběhu jsem nikdy nezažila. Nesourodý kus spojují krom Berušky i samoúčel a povrchnost. Forma nadřazena obsahu. Proč jeptiška říká kun*a a pí*a, proč dívka v kroji s rohy z rohlíků lascivně olizuje dřevěný kalašnikov? Vulgarity, perverze a narážky na klišé o čecháčkovství samy o sobě bez dalších myšlenek prostě nestačí. Herecky slušné, scénicky celkem nápadité, živá hudba jako bonus. Jinak bída. Světlé okamžiky: Národní přestávkové divadlo a Pitínského Babrajová.

Velmi rozpačitý dojem. Už to, že jsme byli (první repríza) při vstupu do sálu varováni, že by nás mohly užité vulgarity pobouřit - no nevím, tak buď chci být "nekorektní" a provokovat, a pak se za to nestydím, nebo chci neurazit abonenty... Příliš málo nosných nápadů na celovečerní kus, nedotažené. Prví část inscenovaná publicistika, to nemusím, pak paměti dobré, ale spíš scénické čtení: silné, ale utkvěl mi text, ne předvedení. Diviš výsostně básnický, od něj i to hovno zní. Nečekala bych to, ale právě on pro mě představení zachránil. Zajímalo by mě, jestli na to budou chodit školy...

Nejdelší tři hodiny v mém životě. Tak moc jsem chtěl odejít, ale pojal jsem to jako zkoušku odvahy. Vydržel jsem až do konce, psychické následky nezvratné.

Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.

Zcela se ztotoznuji s recenzi uzivatele Jana z Brna. Behem predstaveni odeslo ze salu max. 7 lidi, coz me vcelku prekvapilo (cekal jsem podstatne vic).

Císařovy nové šaty. Lákavý popis na webu NdB pro mě zůstal nenaplněn. Asi nejsem sama - tak vlažný potlesk a tolik odcházejících v průběhu jsem nikdy nezažila. Nesourodý kus spojují krom Berušky i samoúčel a povrchnost. Forma nadřazena obsahu. Proč jeptiška říká kun*a a pí*a, proč dívka v kroji s rohy z rohlíků lascivně olizuje dřevěný kalašnikov? Vulgarity, perverze a narážky na klišé o čecháčkovství samy o sobě bez dalších myšlenek prostě nestačí. Herecky slušné, scénicky celkem nápadité, živá hudba jako bonus. Jinak bída. Světlé okamžiky: Národní přestávkové divadlo a Pitínského Babrajová.

Představení doporučuji zakončit útěkem o přestávce (ovšem až po představení Národního přestávkového divadla). Druhá polovina je utahaná, ubíjející a pouze variuje polovinu první.

To nejlepší představení od Houellebecqových Elementárních částic. Pět dost nesourodých částí, z nichž každá exceluje jiným způsobem. Fantastická živá hudba v celém vystoupení. U první poloviny se chce stále řvát smíchy, u druhé brečet. Národ je brutálním způsobem cupován na kusy. Diváci po celou dobu postupně opouštějící sál a zejména exodus ještě během děkovačky jako by podtrhával vyznění celku. Kdy můžu jít znovu?

Představení se skládalo z pěti částí. Vedle loutkového divadla o přestávce se mi nejvíce líbily Paměti Alžběty Babrajové a herečky Marie Durnová, Klára Apolenářová a Elena Trčková. V první části Pod okny TGM bylo nejen nejvíce sprostých slov, ale také nejvíce rozmanitých historických (někdy i ahistorických) paralel z českých dějin. V inscenaci se dala najít různá vtipná řešení nejen po textové stránce, ale i pokud jde o výpravu (představení dopadlo docela jednolitě). Nejvíce mi vadilo příliš hlasité bubnování v závěru představení.

Velmi rozpačitý dojem. Už to, že jsme byli (první repríza) při vstupu do sálu varováni, že by nás mohly užité vulgarity pobouřit - no nevím, tak buď chci být "nekorektní" a provokovat, a pak se za to nestydím, nebo chci neurazit abonenty... Příliš málo nosných nápadů na celovečerní kus, nedotažené. Prví část inscenovaná publicistika, to nemusím, pak paměti dobré, ale spíš scénické čtení: silné, ale utkvěl mi text, ne předvedení. Diviš výsostně básnický, od něj i to hovno zní. Nečekala bych to, ale právě on pro mě představení zachránil. Zajímalo by mě, jestli na to budou chodit školy...

Velice nesourodé, s prudce sestupnou tendencí během celého večera. Pokud jsem byl o přestávce v rozpacích nad tím, co jednotlivé části spojuje a v čem je poselství, po přestávce byl nejdříve "deník služky" zlouhavý až k nepřežití (jak lze ovšem od J.A. Pitínského očekávat) a Ivan Diviš byl jak z jiného světa, to není můj šálek čaje. Jsem v díle I. Diviše nevzdělaný; nevím, nakolik byl výběr reprezentativní; pokud ano, pak nechápu tu gloriolu. Celkově představení nesplnilo očekávání vyvolaná publicistikou a recenzemi; překvapivě ale zůstává jakýsi dojem, nad kterým zdaleka nelze mávnout rukou.

Představení se skládalo z pěti částí. Vedle loutkového divadla o přestávce se mi nejvíce líbily Paměti Alžběty Babrajové a herečky Marie Durnová, Klára Apolenářová a Elena Trčková. V první části Pod okny TGM bylo nejen nejvíce sprostých slov, ale také nejvíce rozmanitých historických (někdy i ahistorických) paralel z českých dějin. V inscenaci se dala najít různá vtipná řešení nejen po textové stránce, ale i pokud jde o výpravu (představení dopadlo docela jednolitě). Nejvíce mi vadilo příliš hlasité bubnování v závěru představení.

Zcela se ztotoznuji s recenzi uzivatele Jana z Brna. Behem predstaveni odeslo ze salu max. 7 lidi, coz me vcelku prekvapilo (cekal jsem podstatne vic).

Představení doporučuji zakončit útěkem o přestávce (ovšem až po představení Národního přestávkového divadla). Druhá polovina je utahaná, ubíjející a pouze variuje polovinu první.

To nejlepší představení od Houellebecqových Elementárních částic. Pět dost nesourodých částí, z nichž každá exceluje jiným způsobem. Fantastická živá hudba v celém vystoupení. U první poloviny se chce stále řvát smíchy, u druhé brečet. Národ je brutálním způsobem cupován na kusy. Diváci po celou dobu postupně opouštějící sál a zejména exodus ještě během děkovačky jako by podtrhával vyznění celku. Kdy můžu jít znovu?

Nejdelší tři hodiny v mém životě. Tak moc jsem chtěl odejít, ale pojal jsem to jako zkoušku odvahy. Vydržel jsem až do konce, psychické následky nezvratné.

Velmi rozpačitý dojem. Už to, že jsme byli (první repríza) při vstupu do sálu varováni, že by nás mohly užité vulgarity pobouřit - no nevím, tak buď chci být "nekorektní" a provokovat, a pak se za to nestydím, nebo chci neurazit abonenty... Příliš málo nosných nápadů na celovečerní kus, nedotažené. Prví část inscenovaná publicistika, to nemusím, pak paměti dobré, ale spíš scénické čtení: silné, ale utkvěl mi text, ne předvedení. Diviš výsostně básnický, od něj i to hovno zní. Nečekala bych to, ale právě on pro mě představení zachránil. Zajímalo by mě, jestli na to budou chodit školy...

Císařovy nové šaty. Lákavý popis na webu NdB pro mě zůstal nenaplněn. Asi nejsem sama - tak vlažný potlesk a tolik odcházejících v průběhu jsem nikdy nezažila. Nesourodý kus spojují krom Berušky i samoúčel a povrchnost. Forma nadřazena obsahu. Proč jeptiška říká kun*a a pí*a, proč dívka v kroji s rohy z rohlíků lascivně olizuje dřevěný kalašnikov? Vulgarity, perverze a narážky na klišé o čecháčkovství samy o sobě bez dalších myšlenek prostě nestačí. Herecky slušné, scénicky celkem nápadité, živá hudba jako bonus. Jinak bída. Světlé okamžiky: Národní přestávkové divadlo a Pitínského Babrajová.