Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi

65 %. Tradičně hravě a poeticky působivě svá, hudebně originální a šmrncovně rozpohybovaná ypsilonková koláž skládá tentokrát hold Jaroslavu Ježkovi a v nepřehlédnutelných náznacích i obraz tehdejší doby, zrcadlící i to, co ji spojuje se současností. Škoda jen některých zbytečně natahovaných pasáží v seriálovém pojetí Dona Juana, které přece jen poněkud oslabují spád inscenace. Prémiový dík za zprostředkování setkání s klavírním mágem Tomášem Víškem, jeho virtuozita a civilní vklad do jevištního dění jsou doslova a do tónu kořenícím zjevením!

Spíše než pocta Ježkovi (V+W Revue v MDP je tomu mnohem blíž) je to setkání s ypsilonskou asociativní montáží. Dojde i na recyklaci dalšího hudebního výstupu z inscenace Mozart v Praze, jen proto, že se také útržkovitě předváděl Voskovcův a Werichův přepis Dona Juana. Hravá koláž je tradičně silná v metodě kolektivní improvizace nebo v revuálních pasážích (bravurní Petr Vršek, Jiřina Vacková, Barbora Skočdopolová a Jan Večeřa), jinak není co hrát. Ypsilonce by více než snaha pochytat co nejvíce zajíců ve jménu jakýchsi principů slušela sourodá generační výpověď/pohled na tento fenomén.