Premiéry

Pohádkový příběh Cesta za barevným snem vznikl na motivy části knížky Františka Zborníka Naháči a Načesáči (vyšla v roce 2003). Autor v ní učí děti snít a hravě je vede k tomu, aby neztrácely fantazii vlivem televize. Na příběhu Elišky, které zlý televizní skřet požírá barvy, ukazuje, jak krásné je dobrodružství umět si vymýšlet vlastní příběhy a nechat pracovat svou představivost. Režisér Braňo Holiček si pro divadelní zpracování zvolil základní konflikt televizního skřeta a Elišky a rozehrává ho v poušti, kde je potřeba opatřit lidem i zvířatům dostatek vody k přežití. Jelikož příběh diváci pozorují Eliščinýma očima, pohádka začíná smutným vzlykáním v bílém pokoji. Nápadité výtvarné řešení scénografky Jitky Nejedlé zavede diváky z bílého pokoje do pouštní oázy i do skal, kde prýští životodárná voda. Herecké postavy Elišky, Bertíka a skřítků doplňují loutky zvířat typu muppets, díky nimž představy a fantazie na scéně skutečně ožívají. I děti v hledišti se při pohádce naučí snít.

Inscenace s názvem NIKITA! (brutální) je volně inspirovaná slavným filmovým příběhem vynikajícího francouzského režiséra Luca Bessona. Film s původním názvem La Femme Nikita měl premiéru v roce 1990 a ve své době se výrazně prosadil skutečností, že přesáhl tehdy velice oblíbený žánr akčního filmu o výraznou a originální psychologickou linku. Hlavní hrdinkou inscenace je na drogách závislá Nikita, která se se svými přáteli podílí na přepadení lékárny. To se ale nezdaří, dochází ke střetu jak s majitelem, tak s policií, a výsledkem je tragédie o několika mrtvých. Nikita je zatčena a odsouzena na doživotí. Tajná policie ji dá ovšem ještě jednu šanci v podobě nabídky pracovat pro vládu jako tajná agentka. Nikita souhlasí, a tak se dostává do školící agentury, která ji za několik let přemění z nezkrotného delikventa na dokonalý vraždící stroj. V agentuře se také Nikita setkává s Bobem, agentem vedoucím její výcvik, se kterým naváže citový vztah. Po ukončení výcviku začíná Nikita s falešnou identitou nový život. Z Nikity se stává Marie. Brzy poté potkává mladého Marka a zamiluje se do něho. Marek nemá o její minulosti ani tušení a díky němu i sama Nikita téměř zapomene na svůj předchozí život. Ten se ovšem vymazat nedá, a tak, když je Nikita nejšťastnější, zazvoní ji telefon a přijde rozkaz zabíjet. I přes divácky vděčný akční rámec je inscenace v podstatě realistickým psychologickým dramatem. V jeho centru je klasický milostný trojúhleník mezi Nikitou a jejími dvěma fatálními muži. Prvním je Bob, vysoce postavený agent, který ví o Nikitě naprosto všechno, zároveň je ale symbolem zlé a bolestivé části jejího života, na kterou se Nikita snaží ze všech sil zapomenout. A tím druhým je mladý Mark, pokladník v supermarketu, který zná pouze Nikitu novou, správnou a šťastnou. Oba muži jsou naprosto rozdílní, oba mají své nesporné klady i zápory, oba ji milují. A pro Nikitu se nezadržitelně blíží doba osudového rozhodnutí. Režisérem inscenace je Konrád Popel.

Šarmantní záletník Fernand se má oženit s mladinkou Vivianou, která je jedinou dcerou ctihodné pařížské baronky. Kámen úrazu je ovšem v tom, že nemá odvahu to přiznat své dosavadní milence, což je populární a především velice temperamentní šantánová zpěvačka Lucetta. Tato ústřední zápletka je zdrojem mnoha komediálních situací a nečekaných zvratů, v nichž další významné role hrajou například zamilovaný španělský generál Irrigua, písař a rádobypoeta Bouzin... a vlastně všechny neodolatelné postavy i postavičky z pera největšího francouzského komediografa G. Feydeaua. O tom, že je dodnes nekorunovaným králem zábavného divadla, svědčí i mimořádný divácký úspěch jeho frašky "Blboun", která je na repertoáru Fidlovačky nepřetržitě už deset let. Komedii o záletníkovi mezi dvěma ženami znal český divák až dosud pod titulem "Taková ženská na krku" (v překladu E. Bezděkové z počátku 60. let). DNF ji uvádí v novém překladu H. Šimáčkové - pod novým názvem "Proutník pod pantoflem", který je bližší originálu. V hlavních rolích uvidíte Terezu Bebarovou a Marka Holého. Dále hrají Václav Svoboda, Petr Rychlý, Daniel Rous, Vanda Chaloupková, Lilian Malkina, Martina Randová, Radka Krninská, Milan Kačmarčík, David Hák, Matěj Kužel a Ondřej Malý. Inscenaci režijně připravil Tomáš Töpfer.

Biblickou hru o Mojžíšovi, jeden z nejkrásnějších textů českého lidového divadla z Podkrkonoší, napsal v roce 1811 František Vodseďálek ze Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. Tento švec a příležitostný zedník, který se naučil číst a psát až ve svých čtyřiceti letech, v roce 1809 poprvé navštívil divadlo v Praze a pod vlivem silného zážitku se rozhodl sám psát divadelní hry. V zimě je nacvičoval se svými sousedy a v létě organizoval jejich provedení pod širým nebem za účasti celé vesnice i okolí. S použitím písní a hudby Petra Skoumala hra laskavým, prostým způsobem vypráví o jednom z nejpůsobivějších biblických příběhů. Snoubí se v ní sugestivní podobenství o čtyřicetiletém hledání země zaslíbené komentované mile znevažujícím komentářem pravého českého kašpárka (v této inscenaci nazýván bláznem). Konotace i přesah představení by měly společně evokovat i naši současnou touhu po nalezení harmonické společnosti. Hru pro české divadlo v 80. letech minulého století znovuobjevil Vojtěch Ron a pro jeviště ji upravila Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Lidová hra o starozákonním prorokovi tentokrát ožije na Činoherní scéně Městského divadla Brno. Titulní roli ztvární Igor Ondříček. V roli Blázna Michal Isteník. Dále hrají Jiří Mach, Viktor Skála, Josef Jurásek, Ladislav Kolář, Rastislav Gajdoš, Jan Mazák, Alan Novotný, Patrik Bořecký, Ivana Vaňková, Eva Ventrubová, Hana Kováříková, Evelína Kachlířová a Irena Konvalinová.

Zoufalé hledaní nepopiratelného, jediného a nezpochybnitelného důkazu ústí v poznání, že i kdyby se všechno na světě dalo spočítat a převést na numerické hodnoty, vždycky zůstane ještě něco nevysvětlitelného. Po smrti význačného matematika, jehož genialita se k stáru proměnila v šílenství, je v jeho pozůstalosti nalezeno dílo, které posouvá matematické myšlení. Matematik, který má pozůstalost na starosti, musí rozhodnout, jestli dílo skutečně vytvořil zesnulý vědec, nebo jeho dcera, která, jak se zdá, zdědila otcův talent. Zdědila také dispozice k duševní chorobě? Dá se jí věřit, když tvrdí, že úlohu vymyslela ona? Zoufalé hledání nepopiratelného, jediného a nezpochybnitelného důkazu ústí v poznání, že i kdyby se všechno na světě dalo spočítat, zdokumentovat a převést na numerické hodnoty, vždycky zůstane ještě něco... Něco nevysvětlitelného, nezvažitelného, iracionálního. Krajina duše, kterou nelze racionálně zmapovat. Krajina, do níž se vstupuje prostřednictvím víry, která nakonec váží víc než všechny vědecké důkazy. Divadelní hru, odměněnou Pulitzerovou cenou, nastudoval režisér Ondřej Zajíc. Hrají Veronika Kubařová, Oldřich Vízner, Martin Písařík a Stanislava Jachnická. Inscenace bude uváděna scéně Divadla Rokoko.

Nestárnoucí hity legendární československé kapely Elán poprvé na divadelním jevišti! Nejslavnější písničky skupiny Elán doprovázejí příběh ze současnosti. Mladá dívka se zřekne rodiči podporovaného vztahu s mužem z lepších kruhů a s novým přítelem se poddává upřímné touze bez ohledu na společenské předsudky, zdraví či důsledky. Jejich milenecká idyla sice dosáhne naplnění, ovšem štěstí může být pomíjivé... Děj muzikálu je volně inspirovaný románem francouzského dramatika Alexandra Dumase ml. Vznešenost odvrácené tváře osudu povyšuje příběh o dámě s kaméliemi na nadčasový příběh lásky. Režisérem muzikálové inscenace je Ján Ďurovčík.

Anton Pavlovič Čechov začal psát Tři sestry v roce 1899 a první verzi textu hry přečetl hercům Moskevského uměleckého divadla již na konci října 1900. Po velkolepém úspěchu Strýčka Váni na zdejší scéně sice věděl, že herci tohoto divadla rozumějí jeho hrám přece jen o něco víc než ti ostatní, ale zároveň z jeho korespondence s Olgou Knipperovou vyplývá, že se stále více obával melodramatických sklonů režiséra Stanislavského. Inteligentní a ironický Čechov totiž ve své hře pracuje s mistrovskou dramatickou formou, které jakýkoli sentiment pouze ubírá na účinnosti. Děj hry začíná 5. května blíže neurčeného roku a končí na podzim o čtyři roky později a během této doby svádějí její hrdinové marný boj s časem, který je ubíjí a postupně uvrhává do nekonečné ubohosti maloměstského života v posádkovém městě. Provinční poměry zmarní jejich talenty a všechna ušlechtilá životní předsevzetí se nakonec smrsknou do patetického odhodlání odjet do Moskvy, které ovšem není ničím jiným než marnou snahou vrátit čas do doby, kdy jsme ještě byli šťastni. V režii Martina Františáka (který je ovšem také dramatikem s hlubokým zájmem o ženské osudy) se tak opět vrátíme k jednomu z vrcholů světové dramatiky - ke hře, v níž inteligentní ženy touží po lásce, zamilovaní baroni chtějí pracovat a dělostřelečtí důstojníci filozofují o životě. Všichni pak dohromady touží po štěstí, které však ve svých životech nenacházejí. Zdá se nám, že v tom je hra stále aktuální, neboť ani dnes mnohdy nežijeme nijak lépe, jen se už tomu dokážeme lépe zasmát. Olga...Marie Turková, Máša...Helena Dvořáková, Irina...Magdalena Zimová. Dále hrají Jan Meduna, Klára Sedláčková-Oltová, Pavel Tesař, Jan Vondráček, Martin Matejka, Vlastimil Zavřel, Martin Veliký, Naďa Vicenová, Jiří Wohanka, Čeněk Koliáš a Peter Varga.

První premiérou Horáckého divadla v nové sezoně bude klasická česká báchorka Lucerna. Hru o šesti obrazech nastudoval režisér Pavel Palouš. V jedné z nejoblíbenějších dramatických prací Aloise Jiráska, podobně jako v Shakespearově Snu noci svatojánské, se prolínají realistické postavy a realistický děj s pohádkovým, v němž se samozřejmě pohybují bytosti pohádkové. Navzdory tomu nebyl a není tento titul určen jen pro dětského diváka, ale je oblíben zejména u dospělých. V roli kněžny se divákům představí Tereza Otavová. V dalších rolích hrají František Mitáš, Vladimíra Čapková, Stanislav Gerstner, Milan Šindelář, Taťána Schottnerová, Petr Soumar, Kryštof Čeřovský, Jakub Škrdla, Ondřej Šípek, Josef Kundera, Anna Bazgerová, Zdeněk Stejskal, Josef Stara, Jan Kovář, Lukáš Matěj a Barbora Mošnová.

Druhou inscenací v rámci Báječného léta s Michalem Vieweghem, nového cyklu, který připravuje Švandovo divadlo ve spolupráci se společností InFilm, je groteskní příběh o tom, kterak se namistrovaný spisovatel Mojmír postupně propadá na hodnotovém žebříčku své manželky do druhé desítky, aneb jak se popelky mění ve vlčí ženy a co s tím, když ženy čůrají vestoje. Hra pojednává o komické srážce dvou životních stylů a představ o tom, jak má vypadat současný normální život. Divadelní adaptaci připravil Dodo Gombár, který je též režisérem inscenace. Hrají Filip Čapka, Petra Hřebíčková, Kristýna Frejová, Tomáš Pavelka, Gustav Řezníček a Réka Derzsi.

Don Juan. Nejslavnější svůdník všech dob. Je drzý, neomalený, provokující, ale také galantní, velkorysý, náruživý, nezkrotný. Svými kousky provokuje nejen svého věčně nazlobeného sluhu Sganarela, ale všechny kolem sebe. Rád zkouší, kam až sahají hranice lidské morálky a neustále se snaží je překonávat. Postava Dona Juana se objevuje ve světové literatuře už značnou řádku staletí. Podařilo se mu dokonce vklouznout i do ostatních umění jako je divadlo, hudba, tanec, malířství a další. Ale to stále není všechno. Juanovský archetyp je tak odolný, že plynule z umění přešel i do běžného života. Jen vzpomeňte kolik donchuanů jste za život už potkali... Městského divadla Zlín Vám přináší rockový muzikál, který vychází z hudby W. A. Mozarta (z opery Don Giovanni) a z textu Moliérovy hry Don Juan. Scénář se opírá nejen o Mozartovy geniální melodie, ale také o nové překlady Mozartových árií, které skvěle přebásnil český písničkář a básník Jarek Nohavica. Ovšem Mozart oblečený do rockového kabátku, který speciálně pro zlínské divadlo ušil brněnský muzikant Zdeněk Kluka, bude možná Mozart, jakého jste ještě neslyšeli. Navíc s živou rockovou kapelou! V režii Petra Veselého hrají Marek Příkazký, Radovan Král, Hana Briešťanská, Rostislav Marek, Eva Daňková, Gustav Řezníček, Kateřina Králová, Jan Leflík, Zdeněk Julina a Ivan Řehák.

Rakouskou sezonu v Divadle Komedie uzavírá česká premiéra hry PODZEMNÍ BLUES kontroverzního dramatika a spisovatele Petera Handkeho. Jedná se o šestý titul sezóny, která uzavírá tříletý dramaturgický projekt MITTELEUROPA mapující zlomové body v moderních dějinách střední Evropy. Inscenace v režii Dušana D. Pařízka je intimní a (sebe)kritickou úvahou o bezmocném hněvu, který se člověka zmocňuje při pohledu na nekultivovanost, pokrytectví a lhostejnost současné společnosti. Toto melancholické blues je generačním soubojem dvou výjimečných herců, kteří si většinou vystačí sami. Jejich filipika je úderná, záběr sarkastických slovních útoků široký a výdrž bezmezná. Zaposlouchejte se do "dvojhlasu" Martina Fingera a Boleslava Polívky a zúčastněte se lítého boje, který nemůže mít vítěze! Tito spolu- a protihráči se prostřednictvím textu jednoho z nejlepších autorů současnosti zaměřují na politický a společenský marasmus našich dnů, aniž by zapomínali na existenci úsměvu.

Divadlo AHA! připravilo divadelní adaptaci fantasy příběhu o chlapci, který nechtěl vyrůst, malé holčičce Vandě, která se bojí usnout a jejich společné dobrodružné cestě do Říše snů, do Země Nezemě, o bojích s piráty i s lidojedným krokodýlem. Jeden z prvních a nejkrásnějších „fantasy“ příběhů o nekonečné fantazii dětství, nabízí tvůrcům Divadla AHA! širokou paletu možností vytvořit výpravnou, dějově bohatou, výpravnou muzikálovou inscenaci s prvky černého a pohybového divadla a laterny magiky. K režii inscenace byl jako host přizván Pavel Khek. Na scéně vysočanského Gongu hrají Kateřina Jačková, Kryštof Nohýnek, Natálie Topinková, Miloš Mazal, Radovan Klučka a Vratislav Hadraba.

Svět dvaadvacetileté Laury není ničím výjimečný. Malý byt na pražském sídlišti, sdílený navíc s matkou. Ta naštěstí často cestuje po světě, protože nesnáší Čechy, skoro tak jako nesnáší igelitky. Pomalu vyprchávající vztah s Rickiem, který na Národní třídě prodává mobily. Noční telefony od kamarádky, které opět někdo zlomil srdce. A stereotypní život redakce časopisu Vyrovnaná žena. Nic zvláštního... Ovšem jen do okamžiku, než se objeví samotář Oliver. Pro Lauru málem „pan božský“, pro matku stárnoucí lůzr, kterého už nikdy v životě nechtěla potkat. Divadelní adaptace bestselleru Michala Viewegha nejen o každodenních trablech milostných příběhů, které vždycky tak nějak lépe vypadají na plátnech kin a v knihách, než v našich životech. V knihách se jimi dojímáme a smějeme se jim, v životě je musíme ve výsledku alespoň přežít... V režii Daniela Hrbka hrají Markéta Stehlíková, Jiří Langmajer, Ljuba Krbová, Barbora Poláková, Miroslav Hruška a Ivan Lupták nebo Jan Jankovský. Inscenace zahahuje přehlídku Báječné léto s Michalem Vieweghem.

Studio DVA připravilo pro přehlídku METROpolitní léto hereckých osobností premiéru zbrusu nové komedie Patrika Hartla o lásce v době finanční krize Groteskní příběh o mladém manažerovi, který po uši v dluzích využije celosvětové pandemie upřímnosti a pokusí se kvůli penězům svést svou stárnoucí nadřízenou, aniž by si uměl představit, jak velký skandál tím způsobí. V autorově režii hrají Kryštof Hádek, Eva Holubová, Maroš Kramár, Kristýna Fuitová Nováková a Alexander Hemala. Inscenace bude uváděna na scéně Divadla Palace.

Slovácké divadlo uvede jednu z nejpůsobivějších her španělského divadla, nestárnoucí příběh lásky a vášně. Všech pět dcer v domě je na vdávání. Touží po lásce a po naplnění ve vztahu s mužem. Místo manželství je ale spíš čeká osud jeptišek. Doňa Bernarda Alba po smrti manžela neústupně hlídá své dcery a ze svého domu udělá celu. Kde není řád, je chaos, kde není víra, nastupuje bezbřehost a nejistota. Stejné nebezpečí ale hrozí, když se řád stane vězením a víra nesvobodou. Do životů žen zasáhne tajemný Pepe Romano a osudům všech dá jiný směr... Dům Bernardy Alby je veskrze „ženská“ hra, a přesto, a nebo právě proto, je ohraničena a prosycena mužským elementem, jehož absence – ať již fyzická na scéně, nebo obrazně zastoupená v ději, funguje jen jako jeho rafinované básnické umocnění. Inscenaci nastuduje režisér Igor Stránský. V Lorkově vrcholném dramatu hrají Jaroslava Tihelková, Pavlína Vašková, Jitka Josková, Alžběta Kynclová, Andrea Nakládalová, Klára Brtníková-Vojtková, Irena Vacková, Eva Matalová, Monika Horká, Anna Slezáková-Miková a další.

Divadlo v Řeznické jako další svou premiéru připravilo inscenaci hry Ingmara Bergmana – Po zkoušce. Pozvání jednoho z nejmenších pražských divadel k nastudování této hry přijal významný slovenský herec a režisér Martin Huba, který se divákům představí i v hlavní roli. V dalších rolích účinkují Lucie Štěpánková a Ilona Svobodová. Můžeme nahlédnout do světa divadelního zákulisí a procesu zkoušení, při kterém nečekaně dojde mezi stárnoucím režisérem a mladou herečkou ke sblížení. Podlehnou oba pokušení nebo zůstanou jejich vzájemné sympatie přátelstvím? Bergmanovu hru můžeme označit jako hru s výrazně autobiografickými rysy. Hlavní roli v ní totiž autor přisoudil divadelnímu režisérovi a bez velkých pochybností můžeme soudit, že do této postavy shrnul své vlastní zkušenosti z práce divadelního režiséra tak, jak je na vlastní kůži prožil při působení ve stockholmském divadle Dramaten. Základní situace hry je velice prostá: v atmosféře uvolnění a poklidu, která zavládne po právě ukončené divadelní zkoušce, se ve hře rozvíjí dialog mezi režisérem a mladou herečkou. Je to dialog postihující nejen jemné předivo lidských vztahů, ale také mnohé úvahy o podstatě a smyslu umělecké práce. Hra je zároveň vyznáním autorova vztahu k divadlu a umělecké tvorbě.

Švandovo divadlo nabídne divákům před prázdninami ještě jeden nový titul. Bude jím inscenace hry s neobvyklým názvem: Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť. Předposlední Lagarceova hra je na jedné straně křehkou baladou, na druhé však neúprosným a možná posledním bojem o kořist, o snaze vynutit si pozornost, něhu, vynutit si smysl života i alibi, že uplynulé roky nebyly promarněné. Je také o střetu pohledů na události, na prosakování představ do reality, o neochotě, a možná, o nemožnosti už realitu akceptovat. Autor pracuje velmi specifickým způsobem s jazykem; promluva tvoří příběh postav i hry samotné, je formou i tématem. Ve výpovědích, jejich kontrastech i rezonancích se rodí realita i snění. Slova jako by byla hudebními motivy, které se někdy opakují, jindy jsou záměrně narušovány, trhány a znovu skládány k sobě – jen v jiné variaci. Právě díky této netradiční formě dosahuje autor velmi výrazné emocionality replik; jakoby zachycení toku myšlenek, s mnohými slepými cestami, s úpornou snahou o sdělení a komunikaci vůbec. A v přísné konstrukci slov zachycuje bolestivou křehkost detailů, drobných okamžiků, které ve zpětném pohledu, jak se zdá, ovlivnily celý život. Pět žen v domě nad údolím. Neměnný řád, v němž už roky čekají na návrat mladého muže – syna a bratra. A dnes se vrátil. Přišel za soumraku. V okamžiku, kdy už ani nedoufaly, že se ještě někdy vrátí. Přišel vyčerpaný, snad z válek, snad z dalekých cest. Hned ve dveřích se zhroutil, aniž cokoli řekl. Uložily ho do jeho dětského pokoje a znovu čekají. Ale trpělivost v průběhu noci vyprchává... Otvírají se staré rány, hovoří se o událostech, o kterých se roky mlčelo… jako by mužův život měl nahradit jejich… jako by pár slov mělo obhájit promarněné roky… jako by vyprávění dokázalo stvořit příběh života… čekání a očekávání… A nikdo neví, jestli muž jen hluboce spí, nebo přišel domů zemřít... Režie se ujal Braňo Mazúch. Na diváky čeká čistě dámské obsazení rolí: hrají Apolena Veldová, Marta Vítů, Petra Hřebíčková, Eva Leimbergerová a Marie Štípková.

Celý svět je naruby a vzhůru nohama. Skoro každý něco hledá, protože mu cosi chybí. Treplev miluje Ninu, ta se zamiluje do Trigorina. Máša nešťastně miluje Trepleva, ale vezme si Medveděnka. Polina miluje Dorna, ale žije s Šamrajevem. Arkadinová miluje sebe, ale žije s Trigorinem. Dvě vyhaslé hvězdy spojuje sebeláska. Cit, láska se stávají v Rackovi pouze trapným nedorozuměním. A do toho všeho kroužící rackové, kteří vyvolávají tíseň. Šelestící listí, padající ze stromů nakonec všechny zasype jak hlína na hrobě. Choroby duše jsou jen těžko léčitelné. Pasivita člověka ničí. Je potřeba něco udělat. To platilo před sto lety stejně, jako dnes. Ale co? Změnit divadlo, svět? Věčně nesplnitelná touha křičí v každém myslícím člověku. Řešení neexistuje. Nebo existuje, ale stává se jen gestem. Změním svět tím, že zastřelím racka... Nebo sebe? Tuto krásnou hru připravil režisér Michal Dočekal, který do rolí známých čechovovských postav obsadil Magdalénu Borovou, Jana Dolanského, Taťjanu Medveckou, Davida Prachaře, Ladislava Mrkvičku, Františka Němce, Lucii Žáčkovou, Johannu Tesařovou, Alexeje Pyška a Sašu Rašilova. Inscenace bude uváděna ve Stavovském divadle, avšak při netradičním uspořádání hracího prostoru (diváci sedí na jevišti).

Na Kunětické hoře u Pardubic se objevili podivíni z Drákulova kraje. Na naší planetě jsou místa tajemná a lidé ještě tajemnější. Jules Verne zasadil svůj dobrodružný román do Karpat, my přímo do srdce země legend – do kraje Drákulova. Právě sem zavítá na své cestě svéráznou východní Evropou hrabě Telek a na své pouti potká řadu podivínů a ještě více překážek a záhad. Tou největší bude hrad v Karpatech a jeho záhadní obyvatelé, jejichž tajemství přijdou na kloub Vernovi světoznámí dobrodruzi – tentokrát s typicky českým humorem, v parodickém duchu a s operní árií na rtech. Zdánlivě neohrožený hrabě Telek, jeho světem protřelý sluha Roczko, krásná pěvkyně Stilla a její karpatská dvojnice Stáza, tajemný baron Görtz a šílený vynálezce Orfanik, to jsou jen hlavní postavy komediálního panoptika, které od června 2011 ožívá na Kunětické hoře a následně na jevišti pardubického Městského divadla. V dobrodružné parodii, volně podle Jula Verna, hrají Miloslav Tichý, Josef Vrána, Ladislav Odrazil, Radek Žák, Jiří Kalužný, Martina Sikorová, Anežka Rusevová, Jan Musil, Václav Dušek, Petr Dohnal, Ludmila Mecerodová, Alexandr Postler, Jindra Janoušková, Petr Borovec a Pavel Novotný. Inscenaci připravil režisér Jiří Seydler.

Skvělá komedie Woody Allena vznikla podle stejnojmenného filmu a Divadlo pod Palmovkou díky ní volně navazuje na jednu ze svých úspěšných inscenací – na divácky mimořádně oblíbené Výstřely na Broadwayi. Jedná se o zábavnou a přitom rafinovanou hru o lásce a sexu, nejrůznějších vášních, předsudcích, a v neposlední řadě také o manželských trampotách. Jednoho letního dne se do vily ukryté v idylických lesích sjede nesourodá společnost: poněkud potřeštěný vynálezce Andrew řešící svou sexuální frustraci vymýšlením prapodivných vynálezů a jeho půvabná manželka Adriana zde přivítají geniálního, ale zdánlivě úzkoprsého filozofa Leopolda a jeho nastávající manželku, ve všech směrech okouzlující Ariel. Již tak dosti třaskavou směs doplní ještě záletný a bezuzdně milující lékař Maxwell a jeho skutečně v ničem nekomplikovaná přítelkyně Dulcy. Brzy je jasné, že název hry, odkazující kromě jiného k nejhranější Shakespearově komedii, není zvolen náhodou... V režii Petra Svojtky hrají Radek Valenta, Ivana Jirešová, Jan Teplý ml., Henrieta Hornáčková, Simona Vrbická a Dušan Sitek.