Premiéry

Tragikomedie o střetu snu a skutečnosti. Za druhé světové války, finančně zajištěný Nobelovou cenou, začal nejslavnější americký dramatik té doby Eugene O’Neill psát (kromě silně autobiografické Cesty dlouhým dnem do noci) velkolepý cyklus her. Pracovně jej nazval Příběh vlastníků, kteří se vyvlastnili, jenž měl zmapovat americké dějiny od Deklarace nezávislosti až po hospodářskou krizi 30. let minulého století. Z velkého plánu O’Neill dokončil jen jedinou hru: zato strhující. Byla jí hořká komedie o jeho hlavním životním tématu: dvojznačné roli lži a iluze v lidském životě, kterou nazval Tak trochu básník. Na jeviště se dostala až několik let po jeho smrti, ale dnes ji počítáme k vrcholům jeho rozsáhlého díla. Hlavní postavou tohoto sugestivního dramatu, které se odehrává nedaleko Bostonu v roce 1828, je irský imigrant Cornelius Melody, hrdý a temperamentní majitel zchátralého hostince. Cornelius, přezdívaný Con, uprchl do Ameriky z Irska, když vinou skandálu přišel o svůj společenský status. I v Americe se topí v dluzích, ale přesto se pevně drží své vznešené identity statkáře a válečného hrdiny. Svou ženu a dceru neustále napomíná za jakékoli prozrazení jejich skromných irských kořenů. Příběh nabírá obrátky, když se dcera Sára zamiluje do bohatého amerického hosta v jejich hostinci. Corneliova touha udržet si za každou cenu iluzi svého vysokého postavení vede přes množství originálních peripetií k výbušnému tragikomickému vyústění. Básnivá, zábavná i tragická hra se vrací na česká jeviště poprvé od roku 1972. S ní se po kratší přestávce vrací do MdB i vynikající režisérka Hana Burešová, která se na uvádění pozapomenutých klenotů světové dramatiky vytrvale specializuje. Na Činoherní scéně MdB hrají Petr Štěpán, Radka Coufalová, Kristýna Daňhelová, Igor Ondříček, Ivana Vaňková, Jan Mazák, Aleš Slanina, Jiří Mach, Miloslav Čížek a Jaroslav Záděra.

Nová původní česká hra. Je jaro 1945, válka skončila. Místo Deutchbrodu je Havlíčkův Brod. Svět se pomalu vrací tam, kde byl před válkou. Najednou se jen o pár kilometrů dál, mezi stromy za obcí Pohled objeví něco v našem kraji nevídaného. Velbloud. Přesněji, velbloudice. Nikdo neví, kde se tam vzala. Ale co s ní? Orat se s ní nedá. Na maso se nehodí. Tak co teď? S řešením přichází skupina malých kluků z oddílu právě obnovených skautů. Vydají se s velbloudicí pojmenovanou Pepita, na záchrannou misi z Havlíčkova Brodu do pražské Zoo. A tak začíná víc než sto kilometrů dlouhá výprava poválečným Československem plným svérázných oslav konce války a ideálů, které se jaksi poztrácely po cestě. A do toho velbloud jako symbol míru. Nebo připomínka toho, že svět po válce ještě zdaleka není v pořádku...? Hrají František Maňák, Matěj Polák, Tomáš Slabiňák, Petr Šindler, Veronika Šupejová, František Mitáš, Ondřej Kokorský, Milan Šindelář, Ondřej Šípek, Kristýna Nováková, Tereza Gerstner Otavová, Lenka Schreiberová, Ondřej Havlík a Pavel Nešpor nebo Josef Novotný. Inscenaci režijně připravil Michal Moravec.

Hudebně divadelní kompozice, která spojuje originální jazyk skladatele Petra Hory s imaginací režiséra Jiřího Adámka Austerlitz a jeho divadelním voiceband souborem Boca Loca Lab. Společně s Orchestrem BERG vtahují posluchače - diváka do snově fantaskního, emocionálního světa Horovy hudby. Inscenace volně vychází z autobiografické knížky Věřit v šelmy. V ní se francouzská antropoložka Nastassja Martin vyrovnává s osudovou událostí, kdy ji při terénním výzkumu mezi domorodými kmeny na Kamčatce napadl medvěd. Její zpověď přechází od analytického popisu událostí až na hranici snu a mýtu. Skladatel Petr Hora ve své hudebně-dramatické tvorbě zkoumá podoby hlasového projevu, který není artikulován do souvislé řeči. Z literární předlohy se zaměřil na linii mimo-rozumových procesů, kdy po napadení v ženě zůstává kus šelmy a v šelmě kus ženy, kdy se civilizační a animální mísí. Hora využívá z knížky jen několik vět, které se vzápětí rozpadají a vytvářejí fascinující krajinu zvuků. Klade vedle sebe hlasový výraz zpěvaček, hereček i přirozený vokální projev všech instrumentalistů. Účinkují Annabelle Plum, Gabriela Vermelho, Vendula Holičková a Orchestr BERG.

Nová participativní imerzivní inscenace Pomezí se odehrává na stejnojmenném sjezdu lidí, kteří se z různých důvodů rozhodli žít mimo většinovou společnost, či k tomu byli donuceni okolnostmi. Jednou za rok se setkávají, aby si mohli vyměnit praktické tipy, sdílet příběhy, ale i narušit samotu, která je s jejich způsobem života spojena. Karavana probíhá posledních několik let na odlehlém místě uprostřed bažin, kde se mísí dávné mýty s nedávnými rozhodnutími. Místě, kde se každý může setkat sám se sebou... V objektu Za Poříčskou bránou 7 vše rozehrávají Mariana Čížková, Anastázie Dobrodinská, Jindřiška Dudziaková, Milada Vyhnálková, Vojtěch Bartoš, Richard Fiala, Petr Jeřábek a Jakub Müller. Režijně připravil Lukáš Brychta. (Diváci přichází společně s většinou postav jako návštěvníci tohoto setkání. Během představení mají možnost se libovolně pohybovat po vymezeném prostoru a věnovat svou pozornost tomu, co je aktuálně zaujme, ať to bude některá z postav nebo prozkoumávání scénografie. Inscenaci není tvořena pevně nazkoušenými scénami. Každý večer budou příběhy jednotlivých postav formované tím, jak se diváci zapojí do konkrétních scén a nakolik ovlivní jejich rozhodování.)

„Zabij tu slabost, zabij strach, co číhá ve tvých vlastních hlubinách.“ Od slavné výpravy Argonautů pro Zlaté Rouno uplynulo mnoho let. Přeživší hrdinové, někdejší elity Řecka, se scházejí ve vraku lodi, aby oživili mýtus, který postupně mizí z paměti lidí. Místo velkolepého vyprávění o slavné cestě se ale vynořují traumata, zášti, spory a viny. Nová adaptace mýtu o Iásonovi, Argonautech a Zlatém rounu v krajině Ostrova Štvanice. Příběh slavné plavby, která se z dobrodružství změnila ve válku, z objevování v dobývání, z cesty za slávou v cestu do skrytých hlubin temnoty. V režii Zuzany Burianvé hrají Zdeněk Piškula, Jakub Gottwald, Michael Hajda, Markéta Dvořáková-Ptáčníková a Jan Zadražil. Inscenace bude v rámci projektu Antická Štvanice uváděna pouze v limitovaném počtu repríz.

„Zbrusu nová komedie od Shakespeara“, resp. hra současného španělského dramatika, jenž vložil do mixéru své imaginace motivy, zápletky a obrazy ze shakespearovských her a vydestiloval z nich divotvornou esenci. Brilantním jazykem obtěžkaným renesanční touhou obsáhnout celý svět nás vtahuje do víru záměn, kuklení a omylů. Nad tím vším se tyčí doutnající sopka a u její paty se odehrává odvěký tanec dvou znesvářených „rodů“. Tři urozené ženy (matka se dvěma dcerami) ztroskotaly na moři, aby se uchránily přítomnosti mužů. Tři dřevorubci (otec a dva synové) se uchýlili na pustý ostrov a už dvacet let žijí radostným životem bez žen... V režii hostujícího Martina Čičváka hrají Eva Hacurová, Kristýna Jedličková, Klára Oltová, Samuel Toman, Jan Vondráček a Miroslav Zavičár.

Nenávist je nespravedlivá. Láska ještě víc. Autorka zemřela krátce po vydání svého jediného románu, který podepsala mužským pseudonymem roku 1847. Stvořila jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury, uznání se však nedožila. Postavy pohnutého příběhu jsou propojeny nejen krví, ale i místem, kde příroda promlouvá stejně silně jako duchové dávných vin. Bouřlivé živly zmítají i svébytným pojetím dobra a zla, kterým Emily Brontëová tolik dráždila soudobou společnost. Baladické až hororové dílo Na Větrné hůrce si psychologicky nezadá s velikostí antických dramat. Vypráví o lidech, kteří zasvětí svůj život ničivé touze. Jediná žena, která může temného hrdinu zastavit na cestě msty, se provdá za jeho soka. Posedlost, jež překročí dočasné hranice lidské existence a zrod zla, jsou hnací dramatickou silou postav. Jejich příběh po právu inspiroval jak filmové tvůrce, tak světové divadelní scény. V režii Jakuba Šmída vzniká inscenace, která balancuje na hraně romantické posedlosti a temného hororu. Ústřední dvojici Heathcliffa a Catherine ztvární Matyáš Darnady a Klára Kuchinková. Tvůrčí tým vychází z dramatizace Jana Mikuláška a Marty Ljubkové, která byla poprvé uvedena v roce 2012 v Divadle Petra Bezruče. Plzeňská úprava směřuje k větší stylizaci a lehkému nadhledu nad vyprávěním.

Slavné lyrické drama plné symboliky, napjatých vztahů, temperamentu a vášní. Silný příběh z vesnického prostředí. Z venkova, kde se všichni znají a rodové jméno na sebe váže lokální paměť i dávné křivdy. Kde je potřeba dát společenskému životu řád prostřednictvím sňatků, které všichni ctí a které se mnohdy odvíjí od toho, čí rodová jména a hospodářství je vhodné spojit. Ale co když v prostředí svázaném přísnými tradicemi začne probublávat vášnivá spontánní láska, která je však vzhledem k rodinnému původu milenců zapovězená a nemožná? Je více sňatek z rozumu a cti, který si všichni přejí a přinese klid, nebo horoucí tlukot zamilovaného srdce a nezkrotných citů...? Na scéně Divadla Jiřího Myrona účinkují Kateřina Breiská, Sára Erlebachová, Robert Finta, Petr Panzenberger, Hana Piterková, Magdaléna Kubatková, František Strnad, František Večeřa, Alexandra Gasnárková, Alena Sasínová-Polarczyk, Sabina Muchová a další. K režii inscenace byl přizván Martin Františák.

Divadelní adaptace jedné z knih románové autobiografické hexalogie norského autora. Zapsaná reality show, autobiografická zpověď i literární událost 21. století – to vše lze napsat o šestidílné románové sérii Můj boj Karla Ove Knausgårda, norského spisovatele žijícího ve Švédsku. Tématem tohoto opusu se stává život samotný, každodenní úkony i výjimečné okamžiky. Můj boj lze vnímat nejen jako příběh konkrétního spisovatele, ale především jako výpověď o nás, o našich pocitech a myšlenkách, které si mnohdy ani nepřiznáváme. Samotného Knausgårda ztvární na Zábradlí Miloslav König a jako jeho žena Linda se divákům představí Simona Lewandowska. Herecké obsazení inscenace režiséra Jana Mikuláška vedle ústřední dvojice tvoří Anna Kameníková, Dita Kaplanová, Jiří Vyorálek a Michal Bednář.

Adaptace proslulého francouzského románu v dopisech Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (z roku 1782) s neodolatelnou lehkostí a elegancí líčí milostné hrátky dekadentní rokokové šlechty těsně před velkou francouzskou revolucí. V blahobytné společnosti se dny a noci točí kolem bezuzdných požitků – a na erotické požitky se omezují také vztahy dvou hlavních postav románu: slavného svůdníka vikomta de Valmont a jeho důvěrné přítelkyně markýzy de Merteuil. Jako lehkovážná hra s city vypadá i jejich sázka, která roztáčí celý děj: že Valmont svede nepřístupnou a zbožnou paní de Tourvel. Pod brilantní konverzací, jiskřivými přestřelkami a načechraným rokokovým peřím ovšem zuří cynický boj o moc a bouří touha zraněné ženy po pomstě. A lze vůbec takovou sázku vyhrát? S čím si zahráváme, když osudovou lásku předstíráme? Jak dokáže ostřílený Valmont čelit pravým citům, především těm svým? Hra o strachu z lásky, bolesti a dospělosti se stále stejně provokativně dotýká dneška. Jakub Čermák je nepřehlédnutelný režisér s osobitým pohledem na svět a jeho mimořádná divadelní obrazivost slibuje velkorysou podívanou. V Liberci se nebezpeční šermíři lásky utkají na jevišti poprvé! Účinkují Karolína Baranová, Filip Jáša, Eliška Jansová, Eva Goldmannová, Štěpánka Prýmková, Markéta Tallerová, Matěj Neubauer, Zdeněk Kupka a Jana Stránská.

Původní komedie. Na utajovaném projektu ministerstva vnitra se sejde reprezentativní vzorek české společnosti. Bývalý kapitán České námořní flotily, učitelka dějepisu, veselý muž středního věku a sarkastická a drsná žena. Zaměstnanec ministerstva má se svým týmem jediný úkol - získat Královec. Tedy ruskou exklávu Kaliningrad, u nějž analytici předpokládají brzké odtržení. Evropská unie a OSN tedy vyhlásí mezi evropskými státy tajnou soutěž o to, kdo by v takovém případě toto území zmítané dějinnými událostmi získal do své správy, a tím bez problémů začlenil do EU. Během přípravy přihlášky a prezentace se tým v několika absurdních scénách dozví více nejen o Královci, ale hlavně o sobě a o Česku. Vše spěje k nevyhnutelné katastrofě, ale nakonec se ukáže, že... Hra Viléma Dubničky získala 1. cenu v soutěži Dráma jako nejlepší česky nebo slovensky psaný původní dramatický text roku 2023. V autorově režii účinkují Milan Šteindler, Michaela Badinková, Radek Valenta, Kristýna Frejová a Zdeněk Rohlíček.

Městská divadla pražská uvedou na jevišti divadla Komedie novinku oceňovaného mladého autora a režiséra Tomáše Ráliše - OFÉLIE ONLYFANS. Režie hry ze současnosti o rodině, která právě končí, se autor ujal osobně. Půjde o „pokrevní tragikomedii s hvězdami světového dramatu. Bang. Tahle rodina právě končí. A Ofi toho má teď tolik. Dotruchlit, dospět. Psychoanalytický horor tohle, fakt. Tuhle rodinu by bylo nejlepší prostě zničit. Ale co pak? Ofi potřebuje slyšet, jak se to všechno stalo, jenže doma je ticho. Deadly silence. Přehluší ho už jen ELSE I snore, to je klub, nejlepší v Dánsku. Právě tady hraje DJka Ofi svůj final set. Jaké je správné BPM smutku? Kdo zůstane na její straně až do konce? Ofélie for fans only. Parental Advisory: Explicit content.“ Hrají Rosalie Malínská, Beáta Kaňoková, Tomáš Dalecký, Tomáš Pavelka a Aleš Bílík.

Lyrické drama v hudebním hávu, které MdB bude uvádět jak na Biskupském dvoře, tak i na své Hudební scéně. V roce 1945, konkrétně 14. června, bylo Nezvalovou Manon Lescaut otevřeno brněnské činoherní divadlo s názvem Svobodné divadlo. Volba právě tohoto titulu byla opřena o obrovskou popularitu Nezvalova textu mezi českou mládeží protektorátní doby a byla demonstrací radosti z nabyté svobody, která se projevovala „roztančeným českým slovem“. Vznik nové scény nasytil hlad českých obyvatel Brna, kteří toužili mít své mladé divadlo... Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky. Nic z výše uvedeného neztrácí v dnešních dnech na své aktuálnosti a síle výpovědi, proto se Městské divadlo rozhodlo uvést znovu toto milostné nemilosrdné dobrodružství v nové zhudebněné verzi. Autorem hudby je mladý komponista Lukáš Janota. Nová režie Stanislava Moši ožije tentokrát na Biskupském dvoře, aby i další generace diváků mohla prožít dávnou romanci z 18. století, kterou z původního románu Antoine Françoise Prévosta pro české prostředí v roce 1940 geniálně zveršoval a upravil Vítězslav Nezval. V roli Manon se představí Barbora Slaninová a jako Rytíř de Grieux Martin Mihál. Dále hrají Marco Salvadori, Petr Halberstadt, Jan Valeš, Diana Velčická, Patrik Bořecký, Lenka Janíková, Alan Novotný, Stanislav Slovák, Dušan Vitázek, Patrik Földeši, Jakub Mauer a další.

Tříčlenná rodina zdědí velký dům. Namísto, aby ho prodali, ale přizvou své přátele a založí komunu. Fantastický dům plný fantastických lidí. Hru Komuna (Kollektivet) napsali v roce 2011 Thomas Vinterberg a Mogens Rukov pro Vinterbergovu inscenaci v Burgtheateru ve Vídni. Vinterberg vyšel z vlastních zkušeností – v komuně v Kodani vyrůstal a žil až do své dospělosti. Později text hry přepracoval a natočil v Dánsku i stejnojmenný film (2016). Komunu Činoherní klub uvede v překladu Michaely Weberové a v režii Ondřeje Sokola v české premiéře. Hrají Vasil Fridrich, Lucie Žáčková, Josefína Marková, Václav Šanda, Ha Thanh Špetlíková, Jakub Burýšek, Markéta Stehlíková, Viktor Zavadil a Romana Widenková.

„Komu dnes ještě slouží tento řád!“ Hravá letní hudební komedie v podání Činoherního studia o zapletených patáliích lásky… nebo svůdně podvratné ohlédnutí za utopickým myšlením, pro které už v KAPITALISTICKÉM REALISMU není místo? „A nebo… oboje?“ ...pochechtává se (z hrobu) dnes už klasický autor české meziválečné avantgardy a vynálezce poetismu Vítězslav Nezval. Nesmrtelný příběh o nespokojených ženách a neuspokojivých mužích se na česká jeviště vrací po bezmála čtyřiceti letech! V režii Adama Svozila hrají Barbora Váchová, Petr Uhlík, Jan Hušek, Jiří Černý, Jan Plouhar, Matúš Bukovčan, Nataša Gáčová a  Jindřich Čížek. Inscenace bude také uváděna v rámci letní štace v ústeckém Letním kině.

Ztřeštěná parafráze z pera Tomáše Vůjtka je volně inspirovaná dochovanými scénáři původní komedie dell’arte, která chce vzdát hold dávné formě improvizovaného divadla, tedy komedii, která od poloviny 16. století až do konce 18. století bavila diváky nejprve v Itálii a Francii a později po celé Evropě. Z jejího označení dell’arte (v italštině „arte“ znamená nejen umění, ale i řemeslo) vyplývá, že ji hráli profesionálové, kteří se herectvím snažili uživit... Hrají Marek Cisovský, Michael Rozbroj, Milan Cimerák, Kristýna Panzenberger Krajíčková, Michaela Bajgarová, Yvona Stolařová, Vlastimil Burda a Vojtěch Lipina. Inscenaci režíruje Ivan Krejčí.

První česká divadelní adaptace románu, jímž Witold Gombrowicze vstoupil do záře významnosti. Situace jednoho dospělého člověka, k němuž se vetře autoritativní gymnaziální profesor, aby ho vtáhl kamsi zpět do světa dospívání, rozpaků, trapné intimity, erotického probouzení, kompotů a póz. Tato roztomilá jalovost bohužel naráží na realitu intelektuálního snobismu, předstírané kultivovanosti a „modernosti“. V džungli grimas, předstírání a hesel je třeba vytvořit podmínky pro vlastní a autentickou výpověď. Ty ovšem vykazují prvky vtíravé dramatičnosti - moucha, karbanátek, spoďárky a okno, za nímž je hluboký temný les. Vše vnější je deformující. Je třeba čelit skutečnosti, že sám sebou se stát nelze. Být člověkem znamená být nepřirozený. Skutečnost se objevuje v neskutečnosti, k níž je člověk odsouzen. Mé já, nešikovné a kompromitující, které mělo zůstat skryto, získává svůj hlas v podobě disharmonického kvarteta (Jana Kozubková, Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer, Šimon Krupa). Inscenace v režii Lucie Ferenzové.

Autorská inscenace podle jednoho z nejvýznamnějších literárních děl 20. století. Působivá oslava člověka, který odmítá lhát sobě i okolí a čelí společenské představě, jak by se měl chovat a co by měl cítit. Mersault je obyčejný úředník, tichý, nenápadný. Jeho život plyne v určitém stereotypu, dokud nedojde k zásadnímu zlomu - krátce po pohřbu své matky nešťastnou náhodou zabije člověka. V kafkovsky absurdním a beznadějném příběhu je nakonec odsouzen k trestu smrti. K rozsudku nevedou ani tak objektivní okolnosti vraždy, jako neschopnost hrdiny být okolní společností vnímán jako citlivý člověk, protože dostatečně neplakal na pohřbu své matky... Příběh „cizince“ Meursaulta je působivou oslavou člověka, který odmítá lhát sobě i okolí a čelí společenské představě, jak by se měl chovat a co by měl cítit, člověka, který dokáže zcela přijmout skutečnost a souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji „těm druhým“ vnucoval. V inscenaci režiséra Davida Šiktance roli Meursaulta ztvární Petr Borovec. Dále hrají Petra Janečková, Veronika Malá, Ladislav Špiner, Martina Sikorová, Radek Žák, Tomáš Lněnička, Petr Dohnal, Romana Chvalová a Martin Mejzlík.

Mysteriózní western z amerického jihu o dosti zvrácené lásce k vlasti a tradiční rodině. Jsou městečka, kde zkrátka není dobré být po západu slunce… Autorská inscenace inspirována knihou Katarzyny Surmiak-Domańské si klade otázky stran síly a dopadů nenávisti, rasismu a netolerance nejen v americké společnosti. Evropská novinářka přijíždí na sraz Ku-Klux-Klanu. Chce pátrat po historii tohoto hnutí, které začalo v roce 1865 jako zdánlivě nevinné setkávání několika veteránů. Velmi brzy však začalo vyznávat explicitní násilí proti Afroameričanům a získalo i několik miliónů přívrženců. Postupně se agresivně vymezovalo i proti dalším rasám a náboženstvím. Proměňovala se rétorika, bizarní terminologie, argumenty, metody. Vždy ale zůstávala nenávist a pocit nadřazenosti. A jak je to dnes? Opravdu je hnutí záležitostí dob minulých a v současnosti se k němu hlásí jen několik málo lidí...? Ve Studiu ŠD v režii Adama Steinbauera účinkují Anna Grundmanová, Eva Leinweberová, Jan Grundman, Mark Kristián Hochman a Matěj Anděl.

Sezonu v ostravské Aréně uzavře komedie Kamarádky, jejímž autorem je slovenský dramatik Pavol Weiss. Vtipně napsaná hra zobrazuje bez příkras svět mužů a žen, v němž zdaleka vše není ideální. Nevěrný manžel je opečováván oddanou manželkou. Má takhle vypadat manželství? A co vše se dozvíme od nejlepší přítelkyně, když před ní odkryjeme stinné stránky našeho manželského života? Hra o zatrpklých ženách středního věku, které jsou uvězněné ve svých stereotypech a nechtějí vidět pravdu o jejich vztahu (takto ji charakterizoval sám autor), se v bratislavské Astorce stala diváckým hitem. Weiss napsal duchaplnou komedii, která diváka rozesměje a zároveň ho přiměje k zamyšlení nad tím, jak to v manželství a kamarádství vlastně chodí. V režii Ivana Krejčího se můžete těšit na herecký koncert pro dvě herečky (Tereza Cisovská a Renáta Klemensová) a jednoho herce (Josef Kaluža).