Premiéry

Divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten uvede novou inscenaci Romeo a Julie (ve)dle Romia a Juliety, která vznikla na základě barokního přepisu slavné Shakespearovy hry, a jak již Geisslery známe, čeká nás inscenace podivuhodná a okouzlující. Pražská premiéra je naplánována na Malé scéně Divadla ABC. Svérázná verze příběhu veronských milenců, ve které se sváří rodiny Mundigů a Kapoletů, tragično s komičnem, cit a pragmatismus, pohyb a slova, postupy barokního a alžbětinského divadla, se zkoušela celý červenec na domovské scéně, v malebné vesničce Kuks. Inspirací byl zejména barokní text českokrumlovských divadelníků z roku 1688, kteří si příběh slavné dvojice upravili podle dobových reálií a přidali i typicky barokní, komickou postavu Piklheringa. A protože baroko je pro GH velkým inspiračním zdrojem, rozhodli jsme se tento text vzít, revitalizovat, přimíchat trochu Shakespeara, trochu současna a trochu Geisslers poetiky a výsledek už musíte posoudit sami... Herecký soubor Geisslerů v této inscenaci prošel velkou obměnou a přivítal nové tváře. V této inscenaci se tak můžete setkat s doposud hostujícími Michaelou Váňovou (Julieta) a Ondřejem Rychlým (Romio) a zcela novými členy Alenou Bazalovou (Kapoletová), Sofií Adamovou (chůva/páter) a Bartolomějem Veselým (Piklhering/Paris). Pouze Kristýnu Matějovou (Mundigová) znáte z předchozích Geisslers inscenací.

Ropa je posledním ze čtyř energetických zdrojů, který si tvůrci pro svůj projekt „Cesty energie“ vytkli. Ropě předcházelo uhlí, voda a uran. Každé téma bylo nejprve zpracováno ve formě scénického dokumentu a následně inscenováno v industriálním prostoru, který byl danému energetickému zdroji vlastní /uhelný důl, čistička odpadních vod, hlavní velení protivzdušné obrany Československa. Nejinak tomu bude i u fenoménu ropy... Hra Ropa se odehrává v blíže nespecifikované zemi na východě Evropy. Jde o zemi, která je velmi bohatá na zásoby ropy a plynu. To je také důvod, proč v této zemi podnikají petrolejářské firmy a proč kdejaký vlivný státník nezapomene tuto zemi navštívit… potřást si pravicí s panem prezidentem… popřát dobrého dne. Obecně se hra zabývá fenoménem prokletí přírodních zdrojů, což znamená, že když je země bohatá na přírodní zdroje, tak je drancovaná, vysávaná, znehodnocená stejně, jako lidé, kteří v ní žijí, v zemi panuje nesoulad, výrazná sociální nerovnost, při každém projevu protestu, proti tomuto stavu, jsou proti civilistům užívány ty nebrutálnější represivní prostředky. Takže země nevzkvétá, chřadne a pustne a se zemí i lidé, kteří v ní žijí od shora dolů. Hra se zabývá také naším spotřebním vztahem k těmto surovinám, zjišťuje, jak my s tím vším souvisíme, jak s tím nakládáme, zabývá se tím, čím je vykoupeno naše pohodlí a jaká je vůbec naše pozice. Jsme otroci nebo zloději, pijavice, paraziti nebo nám je všechno jedno? Jak s tím vším souvisíme my běžní konzumenti a spotřebitelé? A v neposlední řadě hra vypráví o zemi, které má díky těžbě ropy a plynu skutečný nedostatek pitné vody. Hra se vlastně rozehrává na základní platformě vztahu ropa versus voda a v tomto vztahu rozkrývá propletenec lidských osudů , které jsou do této hry ponořeny. Inscenace Ropa bude realizovaná v Pardubicích, protože toto město vyrostlo na rafinaci ropy, haličské ropy (kdysi Fantovy závody dnes Pardubická rafinerie minerálních olejů – Paramo). Toto město je s duchem ropy spojeno, ač to samo možná ani netuší. Je to jediné město u nás, kde podobenství o ropě může vzniknout. Omezený počet představení můžete vidět v prostorách Automatických mlýnů v ul. Mezi mosty v Pardubicích. V projektu Miroslava Bambuška hrají Martin Finger, Leoš Noha, Jakub Čermák, Halka Třešňáková, Tomáš Jeřábek, Tomáš Bambušek, Richard Němec a další.

Druhou premiérou METROpolitního léta hereckých osobností, kterou každoročně pořádá Studio Dva divadlo, je bláznivá komedie... Dva manželské páry se setkají na večeři a zjistí, že mají společného více, než by kdo čekal... Milostný pár je ideální. Milostný trojúhelník je problém. A milostný čtverec může být docela průšvih, ale pro nezúčastněné i zábava. Bláznivá komedie, v které mají dva manželské páry společného více, než by kdo čekal. Když zjistí, co to je, rozpoutá se peklo na zemi. O slovo se přihlásí modřiny, záchvaty hněvu, pláč, smích i policie. Tam, kde se hrdinům této hry tají dech a kde jim dochází smysl pro humor, může divák naopak pookřát a pobavit se. A především se radovat, že ho taková situace minula. Nebo neminula? Autor hry David Tristram patří mezi nejvyhledávanější světové dramatiky. V Británii patří navíc k nejhranějším. O tom, že má smysl pro humor, svědčí i fakt, že od roku 1985, kdy začal psát, má na svém kontě již 23 komedií. David Tristram o sobě říká, že může psát pouze komedie, protože se neumí brát vážně. Divákům se představí Jana Krausová, Bohumil Klepl, Michaela Maurerová nebo Anna Šišková a Roman Štabrňák. Opačné pohlaví bude na Vyšehradě uváděno v rámci METROpolitního léta hereckých osobností v několika sériích až do 31. srpna a poté se přesune do nově otevíraného divadla Studio DVA na Václavském náměstí.

Hlavní premiérou Letních shakespearovských slavností 2013 je hra Sen noci svatojánské - dle tvůrců svatební crazy komedie o věčném bloudění v lese vztahů. Hra má spletitý děj podobný snu, kde jednotlivé postavy podléhají kouzlu magické letní noci. Shakespeare nastavil zrcadlo vývoje vztahu od první zamilovanosti až po manželskou krizi. Není lepší zemřít jako Pyramus a Thisba či Romeo a Julie dříve, než se do vztahu vkrade čas? Sen noci svatojánské je hra o lese, žárlivosti i vášni a hlavně o tresti květu zvaného Violka lásky, díky níž vidět neznamená vidět... K režii byli přizváni dva kreativní režiséři, Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (aneb režijní duo SKUTR). Zvlášností koncepce je zdvojování postav, a tak Davida Prachaře uvidíte v roli Thesea a Oberona, Vandu Hybnerovou jako Hippolytu a Titánii, Csongor Kassai bude nejen Pukem, ale i Egeem. Mladé milence hrají Hana Vagnerová, Martin Písařík, Zuzana Stavná a Petr Vančura nebo Lukáš Příkazký, a řemeslníky Josef Polášek a Marek Daniel. Na piáno tento milostný „jamsession“ doprovází Václav Kopta jako Píšťala.

Osud soluňských věrozvěstů a jejich velkomoravské mise tvoří jeden ze zakladatelských příběhů českého národa a podstatný prvek jeho identity. Autoři se ve svém vyprávění soustředí na posledních šest let Cyrilova/Konstantinova života - jeho a Metodějův příchod na Velkou Moravu, vytvoření písma hlaholice, zavedení staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka, odchod z Moravy a posléze na triumfální obhajobu jejich mise a oprávněnosti slovanské liturgie. K příběhu Cyrila a Metoděje však zároveň přidávají dvě kontrapunktické linie. První je milostný příběh tří Velkomoravanů – válečníka Vojslava, adepta mnišství Svojmíra a prosté venkovské dívky Vesny. Na jejich osudech a jejich značně odlišných postojích k příchodu soluňských bratří autoři demonstrují konkrétní význam a dopad cyrilometodějské mise, jakož i svár idealistického úsilí Cyrila a Metoděje s politickým pragmatismem oné doby. Inscenace je navíc vytvářena ve specifickém žánru „činohry s baletem“. Činoherní výstupy jsou prokládány samostatnými baletními výstupy s hudbou Karla Albrechta, která byla speciálně pro tuto inscenaci zkomponována. Tanec dodává inscenaci hlubší symbolický ráz a poukazuje na obecnější smysl cyrilometodějského příběhu a dále ji vizuálně obohacuje a navíc vypráví i další samostatný příběh – příběh písma. Písma, které je dobrým sluhou, ale zlým pánem, písma, kterým se dá napsat kniha básní i anonymní udání, milostný dopis i rozsudek smrti. V hlavních rolích hrají Viktor Skála a Ladislav Kolář. Režisérem inscenace je Stano Slovák.

Mladoboleslavské divadlo v režii svého uměleckého šéfa Pavla Kheka připravilo známou "nezkrotnou" komedii. Shakespeare napsal hru, jejíž název zní v angličtině The Taming of the Shrew. Slovo „shrew“ ovšem neznamenalo pouze odmlouvačnou, panovačnou, zlou ženu. V patnáctém století bylo synonymem pro slovo ďábel. A tak se možná od krocení žen dostaneme k exorcistickému vymítání ďábla. Ještě dříve (kolem roku 1250) znamenalo „shrew“ zlého a zlomyslného MUŽE. A pak se v tom vyznejte. Shakespeare vše mistrně zamotává a člověk si klade otázku: Kdo koho vlastně krotí? A má ten věčný souboj vítěze a poražené? Jsou muži a ženy opravdu dva rozdílné živočišné druhy? Tuto komedii tvůrci doporučují: mužům i ženám, vdaným, ženatým, rozvedeným, nezadaným, bigamistům, nevěrnicím, žárlivcům, zamilovaným. A dokonce nezletilým - ať vědí, co je čeká... V hlavních rolích se představí Lucie Matoušková a Petr Halíček.

Poslední premiérou Divadla Na zábradlí v letošní sezoně (a posledním projektem stávajícího uměleckého týmu DNz) je adaptace filmu Martina Friče z roku 1958. Denní vinárna U Kroců láká a pohlcuje. Cesta do hlubin duše alkoholika. Co mají společného konstrukční inženýr, houslový virtuos, obyčejný holič či bývalý továrník? Scházejí se v podstatě denně. Silné pouto. Pravděpodobně jen zázrakem vznikl koncem padesátých let ideologicky nezatížený film s důrazem na herectví a téma, které je evidentně nadčasové. V režii Davida Czesanyho hrají Igor Chmela, Hynek Chmelař, Petr Čtvrtníček, Ondřej Mataj, Miloslav Mejzlík, Roman Mrázik, Kristina Beranová, Magdaléna Sidonová, Natálie Řehořová, Ivan Lupták, Lucie Ferenzová, Tomáš Pospíšil, Jaroslav Fišer, Marie Spurná a další.

V režii Zdeňka Bartoše se na jevišti Studia D objeví hra, která příhodně zakončí letošní Sezónu rozbouřených vod. Jak už sám název napovídá, hra v sobě propojuje veškeré „mokré“ motivy, které se v letošní sezóně na chebském jevišti objevily, Ibsenovou Paní z moře počínaje a muzikálem Jak utopit doktora Mráčka konče. René Levínský, autor pozoruhodně originálního stylu, ji napsal v roce 1994 pro svůj soubor Nejhodnější medvídci, od té doby se dočkala několika uvedení na amatérských scénách, Západočeské divadlo je pak první profesionální soubor, který ji nastudoval. Hra je hrdinským eposem z velína hydroelektrárny. Ředitel inženýr Dlaha, dispečer Dobrý a technička Mourková se snaží vyřešit zapeklitou situaci – přehradní hráz je těžce zkoušená povodní a hrozí, že ji rozbouřený živel smete, vtrhne do údolí a zaplaví město. Ani s pomocí sekretářky Alenky a lékaře doktora Voseckého však ne a ne cokoliv vymyslet. A voda stoupá a stoupá a s ní se z hlubin vodní masy začnou valit proudy vzájemných citů, výčitek a frustrací. Chce to čin! Dvacet šest dětí i s učitelkou v údolí pod přehradou je v ohrožení! Jednoduchou zápletku zpracoval René Levínský svým osobitým stylem do podoby absurdní grotesky, která v sobě snoubí humor sklepáckého a montypythonovského stylu. Výsledkem je neodolatelně komická hra s kaskádami slovního humoru, která nenechá jedinou bránici v klidu. Účinkují Pavla Janiššová, Diana Toniková, Jan Jedlinský, Pavel Marek a Petr Vydarený.

Z královských zahrad mizí zlatá jablka. Země chudne. Královna Isabela je na všechno sama, na své syny se nemůže spolehnout. První má krev příliš modrou, druhý nadmíru ohnivou – celé dny i noci tráví na ulicích s kapelou. Slunce pálí, kojoti vyjí, supi se slétají. Jedinou nadějí tak zůstává legendární lišák Zorro, kterého však nikdo téměř dvacet let neviděl. Až jednoho dne... Pohádkově laděná akční komedie pro celou rodinu zpestří program Otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Inscenaci v kouzelné scénérii zámeckého parku připravil režisér Zdeněk Jecelín. Účinkují Petr Hubík, Jan Hönig, Lucie Škodová, Denisa Posekaná, Dominik Linka, Jan Vejražka, Vjačeslav Zubkov, Budlana Baldanova, Jiří Šponar, Stanislava Drápelová, Dana Chroustová a Tereza Peterková.

Pardubické Východočeské divadlo připravuje muzikálové zpracování příběhu zbojníka Nikoly Šuhaje, muže velkého srdce a živelné nespoutanosti. Za první světové války Nikola zběhl a skrýval se v lesích v okolí svého rodiště na Podkarpatské Rusi. Hned od počátku svého příběhu byl rebelem s přirozenou touhou po svobodě, vymykal se všem konvencím. Stal se zbojníkem z vlastní vůle, ale i z nutnosti. Jeho nedostatek peněz mu nejdřív nedovoloval, aby si mohl vzít svou milovanou Eržiku. Peníze pro Eržičina otce se tedy rozhodl získat za každou cenu. Ovšem v loupení se nezastavil, pokračoval od malých krádeží k velkým lupům, za stálého pronásledování četnictvem, kterému unikal až do chvíle, kdy byla na jeho dopadení vypsána vysoká odměna. A pod vidinou velkých peněz, ale i vyhnutí se vlastnímu trestu, se mu zpronevěřili dokonce jeho dobří přátelé a společníci! Jak mohli?! Dnes již legendární muzikál, jehož mnohé písně zlidověly, napsal Milan Uhde na motivy románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. Společně s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm vytvořili dílo trvalé hodnoty, které poprvé spatřilo světlo světa v brněnském Divadle na provázku v roce 1975 a o tři toky později bylo také zfilmováno. Východočeské divadlo se tomuto energickému dílu plnému velkých životních osudů věnuje poprvé, navíc v novém hudebním aranžmá Marko Ivanoviće. Inscenace bude nejprve hrána v exteriérovém prostředí letní scény na Kunětické hoře, kde lidový příběh z koločavských polonin může vhodně korespondovat se zdejší přírodní scenérií. Zároveň bude připravena i její pozměněná podoba pro uvedení v Městském divadle. V hlavní roli Jan Musil nebo Tomáš Lněnička. Dále hrají Petra Tenorová, Petr Dohnal, Ladislav Špiner, Josef Vrána, Radek Žák, Zdena Bittlová, Alexandr Postler, Josef Pejchal, Jan Hyhlík, Petra Janečková, Petr Borovec, Pavel Novotný a Zdeněk Rumpík. Režíruje Michael Tarant.

CRY BABY CRY je autorská inscenace hereckého kolektivu Švandova divadla. Pět žen se v něm na dnes tak populárním kurzu life coachingu pokusí zjistit, jak by měly změnit svůj život. Může nás ale vůbec někdo naučit, jak žít a jak být šťastný? To je otázka. Náš divadelně zrychlený kurz pod vedením kouče Jaroslava Šmída nebo Michala Dlouhého se o to pokusí. Změnit svůj život přijdou Klára Cibulková, Réka Derzsi nebo Eva Vrbková, Kristýna Frejová, Petra Hřebíčková a Blanka Popková, pod režijním dohledem Martiny Krátké. Inscenace bude uváděna ve Studiu Švandova divadla.

MDP na scéně Divadla Rokoko uvedou českou premiéru psychologického dramatu vynikajícího irského dramatika o slepotě skutečné i domnělé, a opravdových zázracích života. ...Jako dítě oslepla. Vytvořila si svůj vlastní svět a dala svému životu smysl. Její manžel osud své ženy sdílí. Miluje ji, ale není schopen uvěřit tomu, že život bez očí může být plnohodnotný. Roky zasvětil pátrání po nějakém zázračném léku, který by dal jeho ženě Molly zrak. Lék nachází v okamžiku, kdy už přestal doufat. I lékař, který je schopen „zázračnou“ operaci provést, už přestal věřit sám sobě a své dovednosti. Touha dát zrak ženě, kterou oba vnímají jako výjimečnou bytost , je spojí, zaktivizuje, přiměje všechny tři jít až na hranice svých možností a prozkoumat svoje vlastní meze. Friel, vynikající irský dramatik, nekomponuje dějové hry, ale dramata s hlubokým psychologickým ponorem. Dává nám nahlédnout do nejhlubších pater lidského vědomí i podvědomí a vede nás krok za krokem labyrintem duše svých hrdinů. Zve nás na cestu, která se v důsledku ukazuje napínavější a vzrušivější než mnohá akční dramata. Na začátku jsou tři lidé, kteří se zdají být jasně definovaní. Na konci stojíme před otázkou, kdo z nich byl skutečně slepý? Netradiční forma hry klade nesmírné nároky na všechny tři představitele, jimž ovšem nabízí nevšední herecké příležitosti. V režii Ondřeje Zajíce hrají Dana Batulková, Vasil Fridrich a Aleš Procházka.

Absurdní komedii o kariéristovi Hugo Pludkovi napsal Václav Havel před půl stoletím. Poprvé byla uvedena v roce 1963 v Divadle Na zábradlí, inscenovali ji dva velikáni českého divadelnictví Otomar Krejča a Jan Grossman. O rok později zahájila svou pouť po světových jevištích. Dodnes zůstala aktuální, až nebezpečně živá. Příběh přizpůsobivého snaživce, který se prožvaní do lepší společnosti likvidátorů a zahajovačů a požadované mimikry dokáže přijmout tak dokonale, že ho ani vlastní rodiče nepoznávají, je velmi, velmi současný. Není to snad absurdní? Činohra Národního divadla přizvala k režii významného hosta, Dušana D. Pařízka, jehož jméno je spjato s mimořádně úspěšnou érou Divadla Komedie. Hrají Martin Pechlát, Jaromíra Mílová, Jan Bidlas, Vladimír Javorský, Alois Švehlík, Eva Salzmannová, Johanna Tesařová a Roman Zach. Inscenace bude uváděna na scéně Stavovského divadla.

Na závěr této sezony uvede činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského (na scéně Divadla Jiřího Myrona) inscenaci Tristan a Isolda. Fascinující příběh milenců, kteří v osudové hře prohráli své štěstí, ožije v dramatizaci Janusze Klimszy, který inscenaci také připravil režijně. Dobrodružný příběh o zakázané lásce rytíře a princezny je plný milostných peripetií, ale zároveň je také cestou k poznání, že největšími protivníky i učiteli našeho života jsme my sami. Hlavní osa Bédierova románu zůstala v inscenaci zachována. Král Marc přijme na svůj dvůr synovce Tristana, kterého si zamiluje jako syna. Tristan pro krále Marka zabije irského nepřítele Morhaulta a sám při tom málem zahyne. Vyléčí ho princezna Isolda, která s hrůzou poznává vraha svého strýce. Tristan se vrací do Cornwallu ke králi Markovi. Závistiví rytíři, kteří chtějí zpochybnit Tristanovo nástupnictví, nutí Marka, aby se oženil a zplodil dědice. Král spatří zlatý Isoldin vlas, který přinese na jeho hrad vlaštovka, a slíbí se oženit se ženou, jíž vlas patří. Doufá, že k sňatku tak nikdy nedojde. Jenže Tristan si vzpomene na Isoldu Zlatovlasou a rozhodne se ji pro krále Marka vybojovat. Tím zpečetí osud svůj i Isoldin... V titulních rolích se představí Igor Orozovič nebo Aleš Bílík (Tristan) a Andrea Mohylová (Isolda). Dále účinkují Anna Cónová, Veronika Lazorčáková, František Strnad, Petr Houska, David Viktora, Jan Fišar, Tomáš Jirman a Vladimír Polák.

Divadlo X10, od jarní části této sezony nový rezident ve Strašnickém divadle, chystá českou premiéru hry "maličkosti" s Jitkou Smutnou a Dušanem Sitkem v hlavních rolích. Hra nabízí beckettovskou zprávu o duších, které nemohou odejít, a o lidské vůli přežít. Dva staří lidé vzpomínají na válku. Na to děsivé i krásné, na lásku, která je navždy spojila. Je to hra o dvou starých lidech na konci života i na konci světa. Jsou pronásledováni vzpomínkami, touhou vypovědět všechno, dát věcem jméno i za cenu vlastní bolesti. Štěstí spočívá v maličkostech... Pro irského dramatika Endu Walshe je základním tématem jazyk, který je tím, co vytváří realitu, nikoliv naopak. Ve svých beckettovsky laděných komorních hrách zkoumá smysl existence jazyka, funkci vyprávění v lidském životě. Postavy jeho her žijí na hranici bezčasí, nad realitou, která se stává objektem jejich zkoumání. Ať už se jedná o nerozlučně spjaté přátele Čuňku a Čuňase ve Walshově nejznámější hře Disco Pigs, kteří si dokonce vytvořili vlastní metajazyk, otce a dceru ze hry Bedbound, kteří tráví čas mluvením, připoutáni k lůžku nebo Thomase ze hry Misterman, který přímo po vzoru Beckettovava Krappa vede dialog se zvukovým záznamem hlasu své matky. Hra "maličkosti" má ale další rozměr, který vnesla do života postav válka – nikoliv jedna konkrétní, ale všechny války světa se zde koncentrují v jednom apokalyptickém obrazu, aby rozmetaly veškeré představy lidstva o humanitě. Unese citové pouto jedné dětské lásky „na první pohled“ tuhle veškerou tíhu? Inscenaci připravila mladá režisérka Ewa Zembok.

Malá obec na hranicích Česka a Polska. Jeden les, jeden hon, jedna žena proti sboru myslivců. Kolik úlovků napočítají honci večer při svěcení myslivny? Lyrická leč a drastická něha výrazné české dramatičky tvoří v propojení s morálním thrillerem polské předlohy groteskní zprávu o hledání rovnováhy a spravedlnosti. Olga Tokarczuková (1962) je jednou z nejčtenějších a kritiky nejuznávanějších současných polských autorek. Její román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je eko-teroristickou detektivkou s groteskními rysy, která vzbudila v Polsku značný rozruch. Proslulá filmová režisérka Agnieszka Holland v současné době připravuje podle stejné předlohy film a navštíví pražskou premiéru adaptace Lenky Lagronové. Výrazná česká dramatička Lenka Lagronová (1963) má k Polsku a jeho kultuře dlouhodobě blízko. Její spolupráce s divadelní společností Masopust začala ostatně také „polským“ tématem v roce 2011, kdy jsme uvedli scénické čtení její hry Rozhovory s Janem Pavlem. Pokračováním tohoto setkání měla být hra, kterou autorka bude psát „na tělo“ hercům divadelní společnosti Masopust. Ve spolupráci s dramaturgyní Terezou Marečkovou padla volba na román Olgy Tokarczukové, na jehož půdoryse vznikla hra, kterou uvádíme ve světové premiéře pod názvem Čupakabra. Lenka Lagronová ve své hře oproti románu zhutnila děj do jediného dne, kdy se koná hon završený svěcením myslivny. Poklidný plán ale zhatí série vražd, kolem kterých se pohybuje podezřele mnoho zvířat. Do vsi se navíc nedávno přistěhovala nová obyvatelka a Lagronová nahlíží „normální“ život vesničanů skrze její optiku. Dramatička propůjčuje celému textu lyricko – surrealistickou poetiku, vyostřenou místy až do atmosféry hororu. Groteskní pasáže myslivecké mystiky konfrontuje s otázkami po lepším uspořádání společnosti a vztahu člověka k přírodě či ke slabším tvorům vůbec. V režii Štěpána Pácla se představí Pavla Beretová, Marta Vítů, Jiří Panzner, Richard Fiala, Patrik Děrgel, Miloslav König, Radovan Klučka, Lukáš Příkazký nebo Matěj Anděl a další.

Brilantní komedie plná omylů a záměn vypráví trochu ztřeštěnou anekdotu, na jejímž počátku přijde hlavní hrdina jménem Erik Swan na vychytralý způsob, jak pohodlně žít z podvodně získaných sociálních dávek. Dlouho mu všechno skvěle vychází, leč jednoho dne se mu situace vymkne z rukou. Vše začne vyplouvat na povrch v okamžiku, kdy jeho žena Linda objeví v prádelníku dámské prádlo nadměrné velikosti a krátce nato se v jejich domě objeví vrchní kontrolor ze sociální úřadu. Tato situace rozpoutá neuvěřitelné množství komických scén. Hlavní hrdina je nucen pod tlakem okolností a bizarních náhod vymýšlet jednu lež za druhou, aby se vyprostil ze stále zapeklitějších situací, podobně jako jeho naivní podnájemník, jenž je okolnostmi nucen k tomu, aby se také stal mistrem lží a nečekaných převleků. Ve Slováckém divadle uvidíte Jiřího Hejcmana, Zdeňka Trčálka, Terezu Novotnou, Davida Vaculíka, Josefa Kubáníka, Alžbětu Kynclovou, Irenu Vackovou, Pavla Hromádku, Kamila Pulce a Andreu Nakládalovou. Známou komedii připravil režisér Zdeněk Dušek.

MDP na scéně Divadla ABC uvedou českou premiéru divadelní adaptace úspěšného románu oblíbeného amerického autora Roberta Fulghuma. Předloha plná moudré nostalgie inspirovala režiséra Miroslava Hanuše k vytvoření inscenace, která se bude vyjadřovat nejen slovy, ale především tancem a písní... Děj se odehrává v americké tančírně tanga, kde se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace. To, co je důležité venku, zde není podstatné. Jde tu totiž o jediné - o tanec. Argentinské tango - krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, jak ve své knize říká Robert Fulghum: „Poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat." Tango zde totiž není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem - otevřením dveří v pokoji života. Hrají Jiří Hána, Jiří Klem, Tomáš Novotný, Zdeněk Vencl, Henrieta Hornáčková, Stanislava Jachnická, Lucie Pernetová nebo Barbora Janatková, Veronika Janků, Zbyněk Fric, Jana Drbohlavová, Lubomír Lipský, Patricie Soukupová, Radka Fidlerová, Hana Doulová, Evellyn Pacoláková, Viktor Dvořák, Petr Klimeš, Zbigniew Kalina a Jaroslav Vlach. Inscenace počítá s účastí živé kapely.

Co vás může potkat na zdánlivě nekonfliktní návštěvě manželského páru, nacházejícího se za jakousi únosností vztahu? V představení se dozvíte, co vás může potkat na zdánlivě nekonfliktní návštěvě manželského páru, který už ledaco zažil. Prezentace jich samých coby idylického páru na úrovni se zvrtává do sledu absurdních manipulací, vzájemných provokací a výčitek vztahujících se ke společné minulosti. Pocit trapnosti z pohledu do intimity tohoto manželství vede k otázce, zda toto, i přes jistou zvrácenost, není ta pravá láska. Podobně jako v předchozím projektu „Tak přesně o ráji to není“ i tentokrát tvůrci volí nekonvenční cestu, což konkrétně znamená neliterární přístup ke slovu a neestetický přístup k pohybu a tělu samotnému. K režijní a scénické spolupráci byla opět pozvána holandská umělkyně Milou Veling (Silo Theater).

Švandovo divadlo na Smíchově nazkoušelo novou českou hru Vladimirova děvka, text, který získal ocenění v dramatické soutěži pořádané Nadačním fondem Alfréda Radoka. Režisér Dodo Gombár postavil herce před poměrně složitý úkol – poprat se se současným textem, který se poprvé dočkává svého jevištního uvedení. V podobě scénického čtení představili inscenátoři Vladimirovu děvku publiku již na podzim 2012, v rámci Noci českých a slovenských autorů, a na podnět uměleckého šéfa ŠD a Doda Gombára vznikla druhá verze hry, mírně posilující ženské postavy. V jedné zapadlé hospodě na konci světa se začíná stálý host Olav vyptávat hospodského Andreje na téměř zapomenutý příběh: jak kdysi do vsi přišla žena jménem Anna a na prsou tiskla malé dítě. Majitel statku Vladimir, kde se snažila ukrýt, na ni chtěl vystřelit, ovšem jeho žena Lota mu v tom zabránila a donutila jej matku s dítětem vpustit dovnitř. Ta ale po 14 dnech zemřela a dítě – celou vesnicí nazývané „parchant“ (neboť je dle jejich mínění synem „děvky“) – tak vyrůstá s nimi. Právě tak se v dávné minulosti začal příběh, který má být nyní znovu vyprávěn, ovšem jeho varianty se liší podle vyprávějícího i podle počtu vypitých lahví. Co jsou vytěsněné vzpomínky a co výmysly? Co se ve vsi už léta „říká“ a o čem se raději „mlčí“, neb je to tak pohodlné pro většinu jejích obyvatel? Narážejí na sebe nejrůznější verze událostí, tím víc, jak znovu a znovu ožívají postavy i situace. Stoupá napětí i absurdita - pomalu, o to však neúprosněji – se na povrch vynořuje pravda i nečekané souvislosti s přítomností. Každé slovo může být osudným; čeká se na sebemenší prořeknutí, sebemenší chybu toho druhého. V krutě palčivém střetu se bojuje nejen o pravdu, ale také o svoji vlastní identitu a možná o holý život... Puška je na dosah a vrahové se v tomto kraji střílejí. Hru Vladimirova děvka není snadné žánrově zařadit; je silným dramatem, černou komedií i absurdní hrou zároveň. Nabízí nejen důmyslnou formální hru, ale především silné téma a je přitažlivá nutností ji při scénickém provedení interpretovat a zcela konkrétně uchopit. V hlavních rolích se ve Švandově divadle opět pohostinsky představí Michal Dlouhý a David Punčochář. Dále hrají Miroslav Hruška, Tomáš Pavelka, Marek Pospíchal, Petra Hřebíčková, Patrik Děrgel, Filip Čapka, Jaroslav Šmíd, Klára Cibulková, Martina Krátká a Lenka Nová.