Premiéry

Lze naplno vykonávat práci v britských tajných službách a zároveň být dobrou matkou? Zvládne atraktivní svobodná žena úspěšně řídit tým složený výhradně z mužů, které navíc všechny přitahuje? Elizabeth Hapgoodová, agentka s krycím jménem „Matka“, o to usiluje do roztrhání těla. V režimu „přísně tajné“ velí riskantním operacím, a současně shání nové kopačky pro školáka Joea, svého syna, jehož otec je rovněž „přísně utajen“. Dějově nabitá komedie je velkým příběhem mateřské i utajované milenecké lásky, ale také parodií na špionážní filmy, skvostnou intelektuální hrou s žánrovými klišé a také vtipnou aplikací principů kvantové fyziky na lidské jednání. Svět špionáže počítá se změněnou identitou i s nezbytnými dvojníky a přináší s sebou zápletky jak z klasické frašky. To vše je prošpikovánío znamenitými Stoppardovskými bonmoty. Hru jednoho z nejvýznamnějších britských dramatiků a scenáristů (a zlínského rodáka) Sira Toma Stopparda (*1937) uvádí Divadlo na Vinohradech v autorské verzi, která slavila úspěch na Broadwayi. Režisérem inscenace je Radovan Lipus. V hlavní roli Simona Postlerová. Dále hrají Svatopluk Skopal, Jiří Dvořák, Jan Šťastný, Pavel Batěk, Václav Vašák a Daniel Bambas.

Divadlo Na Fidlovačce, pražská vlastenecká scéna, se již od počátku svého působení snaží, aby se na jeho repertoár pravidelně uváděla ta nejlepší díla z české klasiky. Nyní se diváci mohou těšit na jeden z nejkrásnějších titulů české literatury: slavnou Babičku. Tato novela, jejíž autorkou je naše nejznámější spisovatelka, Božena Němcová (1820-1862), vznikla bez mála před 160 lety a dodnes patří k nejpopulárnějším literárním dílům u nás. O tom ostatně svědčí i výsledky ankety Kniha mého srdce, která před několika lety proběhla, a kde se Babička umístila celkově na druhém místě. Český národ si Babičku zamiloval nejen kvůli samotné postavě titulní hrdinky, která je tak trochu babičkou každého z nás, ale také díky množství výrazných postav, které postupem času ve všech možných kulturních oblastech doslova zlidověly, a dnes už mnohé z nich vnímáme jako ustálené literární typy. Díky tomu, že byla autorkou Babičky žena, dokázala mistrně popsat veškerá zákoutí ženské duše a stvořila tak několik významných ženských postav, které se, díky svému vzrušujícímu osudu, staly nesmrtelnými. Babičku pro Divadlo Na Fidlovačce zcela nově zdramatizoval režisér inscenace Jan Jirků. Ústředním motivem této nové dramatizaceje několik příběhů osudové lásky, ať už se jedná o lásku tragickou, nenaplněnou nebo se šťastným koncem. Ale láska je jen jedním z mnoha zajímavých motivů připravované inscenace, protože i když se Babička zdánlivě odehrává jen v jednom malém českém údolíčku, je to dílo, spletené z fascinujících lidských osudů, které komplexně zachycuje koloběh života na pozadí pozoruhodných historických událostí, a můžeme se tak rozhodně těšit na zábavný, dojemný a dramatický příběh i fantastickou podívanou pro celou rodinu. Vedle Elišky Balzerové, která ztvární titulní legendární postavu, uvidíte v dalších rolích téměř celý soubor DNF.

Činohra ND v komorním Kolowratu uvede novou hru držitelky Ceny Alfréda Radoka. Bilance života. Jak už to tak bývá – neradostná. Život v prachu. Nekonečné rozhovory s rodiči, se sestrami, se sebou. Co je smyslem života? Co jsem na cestě ztratila, o co jsem přišla, co mi vzali jiní? Proč to tak je? Co jsem udělala špatně? Nic a všechno. Co mi zůstalo? Samota. A láska. Vzpomínka na ni. Bolavá, velká, jediná. Ztracená v prachu hvězd. Tři dcery žijí spolu s matkou v opuštěném domě. Táňa a Dáša vzpomínají na společnou bývalou lásku, muže, s nímž je pojilo spíše velmi intenzivní přátelství, které nikdy nepřerostlo v milenecký vztah a s jehož smrtí se přesto (nebo právě proto) nedokážou srovnat. Nejmladší a lehce zaostalá Kája zase stále „vysílá“ baterkou a tranzistorovým radiem signály mimozemšťanům, což je „odkaz“ jejich otce, který jim o dobývání vesmíru vyprávěl. Jediná „rozumná“ je tak v rodině matka, za jejímž tvrdým pragmatismem a věcností lze ale snadno tušit stejnou opuštěnost a touhu po lásce a naději, jako u jejích dcer. Závěrečné „vesmírné divadlo“, tedy zjevení se mnoha nebeských úkazů najednou, může nabízet pocit šťastného konce, tedy odpovědi na volání sester, nicméně vše zůstává otevřené. Hra získala druhé místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2010. V režii Štěpána Pácla hrají Jana Boušková, Taťjana Medvecká, Petra Špalková nebo Jana Janěková ml., Jana Preissová a Jan Hartl.

Legendární příběh hrdiny „Zorra mstitele“ od chilské autorky Isabel Allende, inspiroval hudební skupinu Gipsy Kings a jednoho z nejlepších londýnských hudebních aranžérů Johna Camerona, společně s autorem scénáře Stephenem Clarkem, kteří v roce 2008 uvedli tento příběh jako muzikál na West Endu v Londýně. Ukázalo se, že vůbec první divadelní dramatizace tohoto příběhu souboje dobra a zla, lásky a vášně, navíc dramaticky prokomponovaná s takovými songy jako například „Bamboleo“ či „Djobi Djoba“ a mnoha dalšími zcela novými skladbami v rytmu flamenca, se rázem stala hitem sezóny s nominací hned na několik prestižních divadelních cen. Podmanivá hudba, jedinečná choreografická a akrobatická čísla a emocionálně nabitý příběh – to vše je romantický historický muzikál Zorro, který v Městském divadle Brno bude mít svou českou premiéru. Inscenaci režijně připravil Petr Gazdík. V titulní roli se představí Lukáš Janota (understudy Robert Urban), jejich bratra a protihráče Ramóna ztvární Robert Jícha nebo Dušan Vitázek, jejich osudovou lásku Luisu Johana Gazdíková nebo Viktória Matušovová, cikánku Inez Svetlana Janotová nebo Ivana Vaňková, seržanta Garcíu Tomáš Sagher nebo Milan Němec a Starého Cikána Ladislav Kolář nebo Jan Apolenář.

Drama cti v kulisách Divokého západu... V hlavních rolích Vojtěch Kotek a Jakub Prachař. Ten příběh o pokrevním bratrství ušlechtilého indiánského náčelníka a udatného greenhorna, který se stal nejslavnějším zálesákem Divokého západu, je v Čechách všem dobře známý. Snad každému, kdo zaslechne ta dvě jména, začne v uších znít chytlavá filmová melodie a leckomu se možná vybaví i stránky ilustrované Zdeňkem Burianem. Ostatně, kdo se v dětství alespoň na chvíli nestal Vinnetouem či Old Shaterhandem (nebo Ribannou). A kdo měl houpacího koně, pojmenoval ho nejspíš Hatátitlá anebo Ilčí. Co na tom, že se Karel May do Ameriky podíval až dávno potom, co Vinnetoua dopsal. Co na tom, že se všichni ti filmoví indiáni ve skutečnosti jmenovali Gojko, Dragan nebo tak nějak, Vinnetou byl Francouz a jediný skutečný Američan hrál Němce… přece na tom příběhu je cosi výjimečného. Nejspíš ty osudové zvony. A co má společného středověké hradiště Drahúš se zlatem z Nugget-tsilu? Inu, nejspíš zase ty zvony. V režii Ondřeje Pavelky dále hrají Tomáš Petřík, Jaroslav Slánský, Jan Vlas, Marie Štípková, Daniel Čámský, Šárka Opršálová, Lenka Zahradnická, Zdeněk Velen, Ondřej Novák a Štěpán Benoni.

Na scéně Divadla Rokoko v režii Arnošta Goldflama bude uvedena česká premiéra svérázné adaptace Čapkových povídek. Osobitý dramatik a režisér Arnošt Goldflam zpracovává ve svém novém projektu několik impulzů z Povídek z jedné i druhé kapsy. Přináší trochu nečekaný a nevšední pohled na spisovatele, jehož jsme si zvykli vnímat spíše jako moudrého klasika, glosátora veřejného dění a autora Hovorů s T. G. M. Věštkyně, vraždy a jasnovidci jsou magické příběhy s tajemstvími někdy až hororovými, jindy úsměvnými, trochu detektivní, trochu legrační, trochu posmutnělé, ale všechny směřující k jediné otázce: Co je ve skutečnosti dobro a co zlo? Umíme to rozpoznat? Umíme s těmito pojmy zacházet, ne v teoretické rovině, ale ve skutečném, reálném světě, kde nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá, nic není úplně jednoznačné a nic úplně vysvětlitelné? Je vina skutečnou vinou a je trest vždy nutný a úměrný provinění? Otázky, které od dob, kdy je položil Karel Čapek, neztratily nic na své aktuálnosti. Inscenace navazuje na celou řadu představení inspirovaných velkou českou literaturou. Hrají Hana Doulová, Vladimír Čech nebo Vladimír Marek, Jan Vlasák, Vasil Fridrich nebo Jiří Hána, Lukáš Jurek, Dana Batulková, Anna Suchánková, Jaroslav Vlach, Petr Klimeš a další.

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Po více jak dvaceti letech se na jeviště Stavovského divadla vrací Strýček Váňa, slavná hra A. P. Čechova, který stav deziluzí, rozčarování zachytil nadčasovým způsobem. Inscenaci připravil režisér Michal Dočekal. Jako Ivana Vojnického uvidíte Igora Bareše. Astrova hraje Martin Pechlát, Serebrjakova František Němec, jeho mladou ženu Jelenu Lucie Žáčková a jeho dceru z prvního manželství Sofii Kateřina Holánová, Tělegina Saša Rašilov, Vojnickou Iva Janžurová a chůvu Marinu Johanna Tesařová.

Už se rozloučil se životem. Už jen čekal, že zazní výstřel. Když v tom k němu promluvil Bůh a zachránil mu život. Do té doby nebyl ten muž ani zbožný, ani ničím výjimečný. Jak naloží s něčím, co z něj na jedné straně udělá mediální hvězdu a na druhé straně terč podezírání a posměchu? Jihočeské divadlo uvádí českou premiéru tragikomedie od autora hry Tlusté prase, která se setkala s velmi kladným přijetím diváků. I Pravé poledne režíruje Martin Glaser. V inscenaci účinkují Ondřej Veselý, Zdeněk Kupka, Taťána Kupcová a Teresa Branna.

Městské divadlo Zlín připravilo neobvyklou inscenaci zpracovávající příběh slavných cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. Vstříc dobrodružství, napříč světadíly, navzdory počasí i režimu.Na cestě kolem zeměkoule, na cestě životem. Há a Zet jako jedna značka. Život dvou parťáků srostlých do sebe. V mládí i ve zralém věku. Vášeň pro cestování se zrodila hned v roce 1938, kdy se ti dva seznámili. Tehdy se zrodil sen. O třicet let později dostaly sny těžkou ránu. Jejich cestovatelský i životní příběh uháněl odvážně našimi komplikovanými československými dějinami tak, jak elegantní kola Tatry 87 uháněly pouští, horami a prachem cest, a pak se náhle zadrhl, na dvacet dlouhých let. Kolik pokušení a nebezpečí na ně čekalo na cestách i v životě, kolik přátel, kolik setkání, kolik odvahy bylo třeba. Je-li kde na světě ráj? Letem světem, křížem krážem, vesele i vážně, snem i skutečností, po moři i po souši, lodí i tatrovkou, chlapecky i dospěle, odvážně i bojácně. Scénář připravil Vladimír Fekar na základě námětu Jitky Taussikové a samozřejmě životních osudů obou savných českých cestovatelů. Jiřího Hanzelku ztvární Pavel Vacek a Radoslav Šopík, Miroslava Zikmunda Zdeněk Lambor a Luděk Randár. V dalších rolích Rostislav Marek, Marek Příkazký, Marta Bačíková, Josef Koller, Eva Daňková, Gustav Řezníček, Helena Čermáková, Roman Blumaier, Jan Leflík, Eva Daňková a Jakub Malovaný.

Podsvětí ovládají dva mafiánské gangy - jeden vedený Peachumem a druhý Macheathem. Šance, jak zlikvidovat konkurenci a ovládnout trh, je jediná – mít v nepřátelském táboře svého špióna. A tak Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala poněkud intimnější kontakt s Macheathem, jenž je svou slabostí pro něžné pohlaví dostatečně znám. Jenže světácký Macheath má s naivní dívkou vlastní plány. A když se navíc Polly do svého svůdce zamiluje, musí Peachum porazit protivníka daleko rafinovanějšími zbraněmi. Co takhle spolupracovat s policií? Že by doba „starého dobrého poctivého zločinu“ byla skutečně pryč? Kdo koho vlastně podvádí? A co je tohle vůbec za svět – děvky filozofují, odmítají prodávat svou duši a majitelka bordelu pronáší bystré sociologické úvahy! Nebo je to všechno trochu jinak? Tady (nám) něco nehraje! Žebrácká opera aneb Brilantní text Václava Havla v provokativní režii Daniela Špinara! Žebrácká opera aneb Zběsilá jízda americkým kabrioletem na vlně českého absurdního humoru! Hrají Jan Sklenář, Jiří Zapletal, Martina Nováková, Natálie Holíková, František Staněk, Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová, Pavlína Štorková, Tomáš Lněnička, Miroslav Zavičár, Martina Eliášová a Vojtěch Dvořák.

Růžové brýle, již třetí premiéra Divadla Ungelt v této sezoně (a opět jde o českou premiéru), je hrou o osudech lidí, jejichž životy ovlivnil holocaust, ať už přímo, či zprostředkovaně. Příběh odehrávající se koncem třicátých let v multietnické čtvrti Chicaga je v podstatě příběhem dvou velmi odlišných žen. Lady, majitelka irské hospody, žije se svou neteří Peg v sousedství Rose, ovdovělé majitelky židovského lahůdkářství. Holčička, fascinována a uhranuta zdánlivou exotičností své sousedky, se rozhodne obě ženy spřátelit. Jenže životy a světy Rose a Lady jsou odděleny mnohem víc než jen uličkou mezi jejich domy. Obě zjišťují, jak těžké bude překonat předsudky a nedůvěru. Rodící se přátelství je navíc podrobeno zatěžkávací zkoušce, když se Rose dozvídá, že rodina její sestry v Rakousku se ocitla v nebezpečí. Hra byla záměrně vybrána pro Zuzanu Bydžovskou (Lady), ke spolupráci Divadlo Ungelt dále oslovilo Hanu Maciuchovou (Rose). Malou Peg si zahraje herecká naděje, teprve patnáctiletá Sabina Rojková. Inscenaci připravila režisérka Lucie Bělohradská.

Česká premiéra imaginativní, divadelně radikální a politicky nekorektní hry jedenatřicetiletého německého spisovatele Wolframa Lotze. Velemarš čili dlouhý pochod houštinami nepřehledného vesmíru globální reality, internetové poloreality a dadaistického žvatlání naší současnosti. Velemarš čili dunivý pochod desítek skutečných i neskutečných postav světem zvaným divadlo. Velemarš čili velký mejdan na cestě vstříc osvobozující lidské imaginaci a fantazii. Neboť skutečnost už nemá ovlivňovat fikci, ale fikce má ovlivňovat skutečnost! Možná už jsme si zvykli podléhat blbým náladám, lži a nenávist obracet v pravdu a lásku, nechávat se mediálně masírovat noži pseudoreality aniž bychom křičeli „Au, to bolí“. Možná, že jsme prostě jen zapomněli na lidského ducha, který je schopen snít, vidět neviditelné, spojovat nespojitelné a statečně uhánět neznámými krajinami. Vyhlašujeme válku Realitě, která nám tvrdí, že tak To je a jinak To nebude! Vyhlašujeme válku Svaté Krizi a jejím bratříčkům penězům, kteří si uzurpují právo na radost ze života! Vyhlašujeme válku Veleváženým, pro které je humor nezodpovědností! Vyhlašujeme válku současnému divadlu, které říká „Jó, život je těžký a svět je strašný!“ Velemarš začíná tichým a nevinným prologem malého děvčátka o uklízení pokojíčku, divadle a vesmíru, pak už se ale v rytmu Radetzského pochodu jak kukuřičky bonduelle střídají jedna postava za druhou: skutečná Jiřina Bohdalová a skutečný Vladimír Dvořák, skutečný Václav Klaus, Hamlet, Prométheus, anarchistická ikona Bakunin, sbor příjemců sociálních dávek, tlupa mongoloidních dětí nebo třeba jeden ze spiklenců kolem atentátu na Lincolna. A jestliže tahle freak show vypadá jako pěkné dada, věřte, že má větší smysl, než dada tam venku. V režii Filipa Nuckollse hrají Jan Grundman, Marián Chalány, Jan Lepšík, Miloslav Maršálek, Simona Peková, Erika Stárková, Jiří M. Valůšek, Lucie Končoková a Sára Venclovská.

Režisér Jan Nebeský se do Divadla v Dlouhé vrací po osmi letech a stejně jako tehdy si pro hostování vybral text Henrika Ibsena. Po Divoké kachně je to tentokrát jedna z posledních Ibsenových her, málokdy uváděný Eyolfek. Jan Nebeský se na jeho přípravě podílí se svými blízkými spolupracovníky – především překladatelem Františkem Fröhlichem, jehož převody odhalují moderní jádro Ibsenových her a kongeniálně souznějí se zcela současným inscenačním pojetím, a výtvarnicí Janou Prekovou. Ústřední manželský pár hrají – stejně jako v Divoké kachně – Jan Vondráček a hostující Lucie Trmíková. Alfréd a Rita Allmersovi jsou dvojicí, jejichž vztahová a citová trápení musí obzvláště na mladšího diváka působit jako něco, co důvěrně zná a co je mu, v té či oné podobě, blízké a bezprostředně pochopitelné. Jejich devítiletý syn Eyolfek je mrzák, chodí s berličkou, ale Ibsen říká, že se nevleče, je „na tenhle sport“ zvyklý, takže mu je berlička i různě ku pomoci. Kluk se narodil zdravý, ale ještě jako nemluvně spadl ze stolu a vážně se zranil. Měl ho tehdy hlídat Alfréd, jenže toho svedla „pustošivá krása“ jeho vášnivé ženy Rity, v jejíž náruči, jak říká, na synáčka zapomněl. Otázka viny: zavinil to Allmers, protože Ritě podlehl, nebo vyzývavá a v lásce nenasytná Rita, jak tvrdí Allmers? Tak či onak se manželé od té doby začali vzájemně odcizovat, což Rita velmi těžce nese a odmítá se o manžela dělit jak s vlastním synem, tak se švagrovou - Alfrédovou nevlastní sestrou Astou. Náhle se u Allmersů objeví podivná postava nazvaná Krysařka a nabízí, že zbaví dům myší a všeho, co se jim tam třeba hemží. Umí je všechny zavést do moře, takže se hromadně utopí. Zvědavý Eyolfek je Krysařkou fascinován, vydá za ní dolů k vodě a za záhadných okolností – na rozdíl od místních uličníků neumí totiž plavat – se utopí. A opět, teď ještě tragičtěji: zavinil jeho zranění a smrt Eyolfkův otec, nebo matka? Asta Allmersovi vyjeví, že vůbec není jeho sestra, že jejich „sourozenecká“ blízkost je nadále nemyslitelná, vdá se za stavitele silnic Borgheima a odjíždí. Ritě se – ironicky – splnilo její přání: teď má manžela opravdu „jen pro sebe“. Teď, když jeho láska, jak sám říká, vyhasla, teď už se spolu mohou jen trápit a mučit vinou.

Litvínovské Docela velké divadlo připravilo další velkou velkou premiéru inscenace pro děti a jejich rodiče, pohádkový písničkál FERDA MRAVENEC. Pohádkový hrdina Ondřeje Sekory ožije v režii Jurije Galin, který pohádku studuje s celým souborem DVD. A tak se mohou diváci, a to i ti dospělí, těšit na šikovného soukromého mravenčího řemeslníka Ferdu, který umí úplně všechno, a tak se u něj v dílničce netrhnou dveře. Mohou se těšit na nafoukanou krasavici Berušku, na mrzutého Hlemýždě a roztomilého muzikanta Cvrčka. Uvidí i Škvory policajty, hodného Koníka a samozřejmě také toho, který všude byl a všechno viděl, tedy Brouka Pytlíka. A dokonce si užijí i trošku hrůzy, to když si pro Ferdu přijdou Mravkolev s Ťutínkem. Kostýmy a dekorace by měly věrně odrážet předlohu. Hrají Robert Stodůlka, Petr Kozák, Zuzana Bartošová, Lenka Lavičková, Lukáš Masár, Petr Erlitz, Hana Marvanová, Jana Galinová, Lucie Randáková a Jindřich Lenc.

U příležitosti významného životního jubilea Dagmar Havlové se Divadlo na Vinohradech vrací k dílu jedné ze zakladatelských osobností moderního dramatu. V prvních tvůrčích obdobích našeho divadla byl sice Henrik Ibsen autorem, jehož hry z vinohradského jeviště vstupovaly do české kultury, drama Rosmersholm, které DnV uvede pod názvem Rebeka, zde však bude nastudováno poprvé. Jde o výjimečné dílo, přesahující svou filosofií a symbolickými odkazy rámec psychologického realismu. Milostný trojúhelník mezi Rebekou, Rosmerem a jeho nedávno tragicky zesnulou ženou zatěžuje i současný vztah dvou výjimečných osobností. Rozpor sebeklamu se skutečností napíná nenaplněný, ale po naplnění oboustranně dychtící intimní vztah mezi ženou a mužem až k nesnesení. Tento rozpor mezi cítěným a předstíraným přerůstá ve strhujícím ději hry z osobní roviny do roviny mravní, náboženské a společenské. Dnes, kdy se řada domnělých vítězství proměnila v prohry a dlouho umlčované svědomí usvědčuje lidské touhy z povrchnosti a sobectví, je nám Ibsenův text a jeho paradoxy srozumitelnější, než byl společnosti v době svého vzniku v roce 1886. Vedle Dagmar Havlové v režii uměleckého šéfa DnV Juraje Deáka hrají Roman Zach, Luboš P. Veselý, Daniela Kolářová, Petr Kostka a Otakar Brousek ml.

Po dvou letech od Cvidoule di Campo, za niž soubor loni obdržel cenu ČESKÝ TUČŇÁK 2012 v kategorii Mladé divadlo, přichází Cabaret Calembour s novou inscenací Plejtvák. Autorské divadlo, ke kterému si od roku 2009 odskakují absolventi činohry DAMU z velkých ansámblových divadel a ve kterém rozvíjejí poetiku divadel malých forem i českého literárního kabaretu, tentokrát zdramatizovalo dobrodružnou cestu kostry plejtváka myšoka „z norského pobřeží na pražské nábřeží“. Zatímco budova pražského Národního muzea prochází v těchto dnech rozsáhlou rekonstrukcí, jeho nejznámější, a až do roku 2017 návštěvníkům nepřístupný exponát ožije na prknech Cabaretu Calembour. Hra Milana Šotka je napsána přímo na tělo Ivana Luptáka, herce Divadla Na zábradlí, který ztvární hlavní roli doktora Struny. Těšit se můžete na nejvyšší výskyt slovních hříček ve střední Evropě, samozřejmostí bude také hudba, které se opět ujal Igor Orozovič. Ústřední „Ódu na plejtváka“ nahrál Cabaret Calembour dokonce s dětským pěveckým sborem. A o čem hra Plejtvák je především? Doktor Struna, český vlastenec, přispěje zásadním dílem na zakoupení kostry plejtváka myšoka pro právě budované Národní muzeum. Po řadě eskapád – kosti plejtváka je nutno odmastit v nedaleké Ringhofferově továrně – má být skelet konečně umístěn do nové budovy. Tu za Strunou přichází prostředník ředitelství muzea, Malajel, s neradostnou zprávou: kostra se do muzea nevejde, je třeba ji zkrátit o sedm ocasních obratlů. Začíná boj mezi Strunou a Malajelem o sedmero obratlů... Hra Plejtvák, hra plná metafor české malosti a uměleckých kompromisů, hra s aluzemi jonášovskými i mefistofelskými, vznikla přímo pro malou scénu Studia Ypsilon jako součást projektu Ypsilon na druhou, v jehož rámci Braňo Holiček oslovil a přizval své spřízněné duše.

Hra francouzské autorky Natachy de Pontcharra – Mickey la Torche z roku 1993 sice již nepatří mezi žhavé dramatické novinky, nicméně českého zinscenování se dočká poprvé až letos v únoru v divadelním spolku Kašpar, který ji uvádí v české premiéře. Hra u nás vyšla v překladu Daniely Jobertové pod názvem REFLEKTOR MIKI v první díle časopisu Svět a divadlo v roce 2001 a krátce poté (na konci dubna 2001) se dočkala scénického čtení v režii Jana Cikána s Pavlem Zatloukalem v roli Mikiho. Po více jak deseti letech od překladu, a přesně dvacet let po napsání, se teď konečně dostává v Čechách plnohodnotně na jeviště pod lehce upraveným názvem BATERKA MIKI. Jde o příběh muže z okraje společnosti, který vnímá náš svět duševně pokřivenou optikou a považuje se za nedoceněného hrdinu, jenž na svá bedra bere odpovědnost za blaho svého okolí. Specifické vyjadřovací prostředky, kterými svůj osud popisuje, zvláštním způsobem umocňují vnímání neobvyklého životního příběhu. Režijně se inscenace BATERKA MIKI ujal Lukáš Jůza, který je hereckým členem Kašparu již mnoho let. Režírovat bude svého hereckého kolegu a spolužáka z DAMU Petra Lněničku, který přijal hlavní a zároveň i jedinou roli. BATERKA MIKI se také řadí mezi sedm titulů nové programové řady Kašparu nazvané KAŠPAR.noir – Někdo to rád hořké!.

Muzikál - vaudeville na královské téma. Silný konflikt dvou královen, anglické Alžběty I. a skotské Marie Stuartovny, byl centrálním motivem několika divadelních her, filmových scénářů etc. V Pokrevních sestrách je soupeření o trůn historickou metaforou, bojem dvou žen zcela rozdílných povah, zcela rozdílných principů, a tím i zcela rozdílných osudů, a to jak v politickém, tak v osobním a milostném životě. Mezi oběma osobnostmi stojí personifikovaná Láska, s níž každá z nich zachází zcela odlišně. Kde je moc a přiblížení se k mužskému principu, tam láska není vítaná, je zatlačena do ústraní, ba se zabíjí, nejsou potomci. Kde vítána je, tam je život, hřejivé teplo, dítě, vytrácí se strach. Inscenaci připravila režisérka a pedagožka Jana Janěková.

Chebské Západočeské divadlo uvede současnou britskou komedii mravů o životním stylu dnešních třicátníků, o změnách v pojetí úloh muže a ženy i o tom, co v jejich vztahu naopak zůstává neměnné. Mladí manželé Becky a John se přes léto zabydlují v novém venkovském domě. Ona učitelka angličtiny, on herec, který vymetá reklamy. Ona poprvé těhotná, on celý natěšený. Ona touží jezdit na kole, on hyne hrůzou, že se na něm vyseká. Prázdninová, až komicky idylická atmosféra, začne s příchodem veder nabírat podivný směr. John těhotenství své ženy tak prožívá, že nedokáže myslet už na nic jiného. A nejmíň ze všeho pak na sex. U Becky ovšem hormony pracují přesně opačným směrem... A do toho vodovodní trubky v novém domě vydávají opravdu děsivé zvuky! Hra je poměrně čerstvou londýnskou novinkou (2011). V režii Šimona Dominika hrají Klára Štěpánková, David Beneš, Vladimíra Vítová, Tomáš Kolomazník, Radmila Urbanová a Pavel Marek.

Mladí spolužáci z oxfordské univerzity Charley a Jack jsou zamilovaní až po uši do Kitty a Amy. Touží se co nejdříve se svými láskami zasnoubit. Ale problém je v tom, že jim chybí oficiální doporučení vážené osoby, jak vyžaduje dobová etiketa. Jako na smilování tedy oba čekají na příjezd Charleyho bohaté tety z Brazílie, aby za její pomoci mohli dosáhnout vysněného cíle. Ovšem teta má zpoždění a Jack s Charleym se tak dostanou do svízelné situace, neboť jejich vyvolené již mají každou chvíli přijít! Všichni začnou být natolik netrpěliví, že realizaci odvážného nápadu již nelze odkládat: jejich záchranou se má stát spolužák lord Babberley, který je obvykle „pro každou špatnost“. Když tedy nakonec chtě nechtě svolí, že bude v přestrojení představovat Charleyovu tetu, aby spolužákům pomohl, vůbec netuší, do jak komplikovaných situací ho to přivede. A co teprve, když se pak objeví i skutečná teta! V českém prostředí tato nejslavnější Thomasova hra je doslova stálicí mezi veselohrami na našich scénách. Oblíbenost komediální zápletky se záměnou osob, zvláště pokud jde o nechtěné přestrojení mužské postavy za ženu, je snad věčná! Charleyova teta je navíc jednou z nejlépe napsaných komedií všech dob a patří tak do „zlatého fondu“ tohoto žánru. Skýtá výjimečné komediální herecké příležitosti, a to zdaleka nejen v roli Babberleyho, obsahuje řadu velmi překvapivých situací a kromě výrazného hereckého rozehrávání vtipných momentů vybízí k brilantní konverzaci té nejlepší anglické tradice. Tento titul všem divákům slibuje kvalitní zábavu, a tudíž i možnost osvobozujícího a tolik ozdravného smíchu. V režii Milana Schejbala hrají Petr Borovec, Ladislav Špiner, Jan Musil, Zdeněk Rumpík, Martina Sikorová, Petra Tenorová, Dagmar Novotná a další.