Premiéry

Krylovy protestsongy v Zemi Lhostejnost... Švandovo divadlo na Smíchově představí ve své studiové novince písničkáře a básníka Karla Kryla jako kacíře i proroka. Inscenace přiblíží konec disentu v Čechách i Krylovo rychlé střízlivění z polistopadové euforie. Karel Kryl jako písničkář s výjimečným básnickým talentem, ale také jako vizionář a prorok, jehož skeptické názory publikum v porevolučním nadšení najednou nechtělo slyšet. Člověk hořce zklamaný novým vývojem a jeho lídry, člověk, kterému na konci života možná žalem puklo srdce... I tak ukáže Karla Kryla inscenace režiséra Dodo Gombára. Účinkují Miroslav Hruška, Patrik Děrgel, Klára Cibulková, Petra Hřebíčková, Jan Holík a Týna Průchová. Nový titul odstartuje ve Švandově divadle trojlístek her o prorocích a básnících s podtitulem „Nesvatí“. Budou vypovídat o „odvrácené straně - druhé tváři demokracie, života i společnosti“.

Tenze je název pro experimentální pohybové představení na hranici výzkumu a performance. Projekt klade otázku, do jaké míry lze vytvořit a ovlivnit lidský pohyb bez jeho vědomí, skrze vysíláním elektrických impulzů zařízením TENS přímo do svalů. Dotýká se tématu manipulace, ovlivňování a tzv. loutkářství v dnešní společnosti. Tenze vznikala pod technickým dohledem vývojáře a kreativce Tomáše Suchana (brmlab -hackerspace prague) a ve spolupráci se švýcarským hudebním skladatelem Joshua Koch, který využívá ke tvorbě hudby zařízení Analogue Modular Sound System. Tento analogový syntetizátor byl skrze schopnost sám generovat průběh změn zvuků, z části sám tvůrcem hudby. Záměr choreografie je tedy možno nalézt i ve složce hudební. Interpretace Jana Vrána.

Paulina Salasová žije v domku v ústraní mimo civilizaci na břehu moře. Její manžel Gerardo Escobar má být jmenován předsedou vyšetřovací komise zločinů předchozího režimu. Ač je Paulina obětí výslechů a věznění režimu, žijí poměrně spokojený život a touží po dítěti a po štěstí. Situace se změní, když jednoho večera Gerardo cestou domů havaruje a z nouze mu pomůže jistý doktor Miranda. Toho však Paulina poznává a rozpoutává se zajímavá detektivní zápletka. V Česku málo známá hra chilsko-amerického autora Ariela Dorfmana je mistrovskou psychologickou sondou do života a útrap lidí po pádu (jakéhokoli) režimu, řeší provinění a míru trestu, lidské svědomí a příčiny jednání v kritických situacích. V režii Filipa Nuckollse hrají Hana Vagnerová, Jiří Ployhar a Jiří Černý.

Premiéra loutkovo-artefaktového hororu proběhne v rámci festivalu alternativního divadla ...příští vlna/next wave... Hrdinou autorské hry je student filosofické fakulty, básník Jan Holas. Jeho verše jsou, jak se zdá, natolik zdařilé, že strhne na sebe pozornost tajné policie. Zdánlivý obraz státního teroru a bezmocného občana, však narušuje tajemná postava doktora teologie, který natolik obdivuje Holasovu poezii, že si u něho objedná epitaf. A pak započne série záhadných a na první pohled nijak nesouvisejících vražd. Udavač, pouliční směnárník, učitelka... Prvotním záměrem projektu bylo prozkoumat, zda lze vůbec prezentovat atmosféru hororu divadelními prostředky. Autoři chtěli využít možnosti loutkového a předmětového divadla k  expresivnímu vyjádření. Později však vyvstala potřeba nedržet se jen víceméně povrchního sdělení ve smyslu pronásledovatel versus bezmocná oběť. Inspirací se stal biblický mýtus, podle kterého byl svět stvořen v šesti dnech. V našem pojetí však Bůh sedmého dne neodpočíval. Stvořil bytosti, které jsou člověku, vyvrhnutému z Ráje, nadřazené. Jsou nesmrtelné a živí se lidskou krví. Druhým klíčem k inscenaci je dílo paleontologa a křesťanského filosofa Teilharda de Chardina, podle jehož teorie spěje evoluce od anorganického k organickému a odtud dál až k duchovním sférám. Zjednodušeně: od kamení, přes lidoopy k andělům. Výsledkem je inscenace, která nese prvky hororu, místy i brutálního. A současně i absurdní výpovědí o beztrestné zločinnosti tzv. obyčejných lidí, kteří se v podmínkách totality čile etablovali ku svému prospěchu. Scénu tvoří trubkové lešení, které díky kusům šatstva visícímu od stropu, evokuje dojem hornické šatny. Mezi šaty visí i několik postav – manekýnových loutek. A atmosféru tajemna dotváří harmonium, které zde nebude jen na okrasu... Hrají: Jan Vejražka a Dominik Tesař.

„Hmotu musíš porušit, aby vydala svou sílu. Člověk se musí rozpoutat, a porušit, a roztříštit, aby vydal svůj nejvyšší plamen.“ Novou sezonu odstartují v pražském Švandově divadle velkým třeskem: uvedou zde vůbec první činoherní adaptaci „horečnatého“ románu Krakatit podle Karla Čapka. Režisér a zároveň ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek pojal Krakatit jako faustovské drama o poznání, pokušení, ničivých ambicích i spalující milostné horečce. Je to příběh muže, který chtěl příliš mnoho. Čapkův Krakatit přináší především stále živé téma o nalézání sebe sama, svého poslání, charakteru i místa ve světě. Inscenace zdůrazňuje také Prokopovu dobrodružnou pouť v říši archetypů, nevědomí a snů. V hlavní roli inženýra Prokopa, muže, který vynalezl trhavinu dosud nepředstavitelné síly, uvidíme Tomáše Pavelku, tajuplnou Princeznou Wille je Zuzana Onufráková. Dále hrají Filip Čapka (Tomeš), Stanislav Šárský (Plinius, Doktor Tomeš), Jaroslav Šmíd (Cousin), Robert Jašków (D´Hémon), David Punčochář, Marek Pospíchal, Martina Krátká (Anči) a Kristýna Frejová (Dívka v závoji). Pohostinsky se v Krakatitu představí Petr Vaněk (Carson) a Marek Daniel (Oncle Charles).

Slavný americký hudební film z roku 1983 Flashdance režiséra Adriana Lynea se stal ve své době opravdovým diváckým hitem, vydělal více než sto miliónů dolarů a během prvních dvou týdnů se prodalo více než 700 000 desek se soundtrackem, který vyhrál mimo jiné i Cenu Grammy. Uplynulo třicet let od vzniku tohoto fenoménu, jenž ovlivnil minimálně jednu generaci diváků. Příběh osmnáctileté dívky Alex Owensové, která přes den pracuje jako svářečka a v noci se věnuje tomu, co ji opravdu naplňuje, tedy tanci, a touží dostat se na taneční konzervatoř, uchvátil celý svět a písně z něj (např. What A Feeling či Maniac) se nenahraditelně zapsaly do dějin populární hudby. Není divu, že se v roce 2008 rozhodl anglický divadelní producent David Ian tento romantický příběh s atmosférou oblíbených 80. let přenést na jeviště. Tom Hedley a Robert Cary napsali příběh lásky, touhy a splněných snů podle filmového scénáře, se známými melodiemi (v muzikálu se objevilo pět původních a šestnáct nových písní) a vznikla show, která nejdříve vyrazila na turné po Spojeném království a poté se několik měsíců hrála na West Endu v Shaftesbury Theatre. V současnosti probíhá její americké turné a připravuje se uvedení na Broadwayi. Tento dech beroucí a energií nabitý titul plný energických choreografií MdB nabízí i českému diváku, a to v překladu Jiřího Joska. V hlavních rolích Ivana Vaňková nebo Svetlana Janotová a Dušan Vitázek neb Ondřej Studénka. Režisérem inscenace je Stanislav Moša.

Komedie mladého skotského dramatika nabízí zábavný a přesto nekompromisní pohled na hledání toho pravého partnera dnešními třicátníky. Amy a Tomovi je přes třicet. Na večírku se opijí a pak se spolu vyspí. Jeden druhému se zvlášť nelíbí a zdá se, že je tu problém. Nebo ne...? Pod slupkou zábavné hry se ukrývá originální vztahová tragikomedie, jejíž vtip je navíc umocněn hereckým obsazením: pětice představitelů ztvárňuje téměř šestnáct postav! Jacksonův „romantický“ příběh je ovšem univerzální – klidně by se mohl odehrávat v kterémkoliv českém městě. Tedy všude tam, kde žijí, pracují a (ne)milují se mladí lidé. Zoufale hledající, zoufale doufající a snad i nakonec šťastně nacházející... lásku. Po pěti letech v Divadle Petra Bezruče opět režíruje Daniel Špinar. Hrají Ondřej Brett, Tereza Vilišová, Sylvie Krupanská, Lukáš Melník a Markéta Haroková.

Divadlo X10 působící jako nový rezident Strašnického divadla uvede českou premiéru hry německého dramatika Philippa Löhleho. "To Tam" je tragikomický příběh o neuvěřitelném putování bavlněného trička napříč kontinenty, zavede nás z pěstitelské Afriky přes zpracovatelskou Asii do konzumentské Evropy a zase zpět. Tričko se na své cestě potkává s lidmi, pozoruje je a nestačí se divit. Jakožto výpěstek bio zemědělství je svědkem pracovního nasazení v Číně, sleduje manželskou krizi v Evropě, lásku přes internet, pašování zbraní a další atrakce. Náhody neexistují, vše je se vším propojeno, v naší globalizované vesnici má každá věc svou cenu. Hra se s nadhledem věnuje tématu globalizace, potížím třetího světa i vyprázdněnosti a dekadenci života evropské civilizace. Hru uvede Divadlo X10 v režii Jiřího Honzírka, který je zakladatelem a uměleckým šéfem brněnského Divadla Feste, které už sedm let vytváří výrazné autorské inscenace, v nichž se věnuje žhavým tématům současného společenského a politického divadla, čili podobě jako Divadlo X10, které chce hrát o tématech, jež se dotýkají podstatných otázek života dnešní společnosti. Hrají Anna Císařovská, Jiří Hajdyla, Václav Marhold, Šimon Krupa a Vuk Gojkov Čelebić.

Slavná opereta Jacquese Offenbacha Krásná Helena se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského. Přesně devadesát let od prvního uvedení v ostravském Národním divadle budou mít diváci možnost zhlédnout v Divadle Jiřího Myrona novou inscenaci jedné z nejoblíbenějších operet vůbec, Krásné Heleny, která originálně pojednává příběh známé řecké báje o princi Paridovi a nejkrásnější ženě na světě. Děj operety Krásná Helena se odehrává ve starém Řecku, těsně před vypuknutím Trojské války. Při rozhodování mezi Venuší, Minervou a Juno zvolí Paris, syn trojského krále, za nejkrásnější bohyni právě Venuši (Offenbachovi libretisté si nikterak nelámali hlavu a ve svých dílech nazývali řecké bohy a bohyně jejich římskými jmény). Venuše totiž Paridovi za odměnu přislíbila lásku „nejkrásnější ženy světa“ – Heleny, dcery vládce bohů a manželky spartského krále Menelaa. Slavný mýtus o Paridovi a Heleně a zaručeně pravých důvodech největší války antického světa vyprávějí ovšem autoři po svém, velmi humornou a rozpustilou formou. Dílo bylo v době svého vzniku zároveň velkolepou satirou na Paříž své doby, pletky na císařském dvoře, lehkomyslnost krasavic, na zálety mocných i žárlivost jejich manželek. V titulní roli se představí Martina Šnytová, už dvakrát nominovaná na Cenu Thálie. Roli Parida alternuje hostující Aleš Briscein, vynikající operní pěvec, účinkující u nás i v zahraničí a loni oceněný Cenou Thálie 2012 za svůj výkon v roli Romea v opeře Romeo a Julie na jevišti NDM. Dále se představí například Peter Svetlík, Jan Fišar nebo Marcel Školout, Libor Olma, Jan Drahovzal nebo Václav Morys, Pavel Liška a další členové souboru opereta/muzikál.

Divadlo Broadway uvede premiéru dlouho očekávaného muzikálu MATA HARI. Autorem hudby je Michal David, písně otextoval Lou Fanánek Hagen. Režie se ujal Radek Balaš, který je zároveň autorem koncepce a libreta. Součástí tvůrčího týmu je kostýmní výtvarník Roman Šolc a scénograf Jaroslav Milfajt a choreografka Leona Kvasnicová. Do hlavní role autoři obsadili Kateřinu Brožovou, Yvettu Blanarovičovou a Michaelu Horkou. Dále hrají Aleš Háma nebo Jiří Langmajer nebo Josef Laufer, Martin Stropnický nebo Marek Vašut, Marián Vojtko nebo Josef Vojtek, Kamila Nývltová nebo Markéta Procházková nebo Alžbeta Bartošová, Josef Vágner nebo Radim Schwab, Radim Schwab nebo Miroslav Hrabě, Peter Pecha, Michal Tůma, Alžbeta Bartošová nebo Markéta Procházková nebo Kamila Nývltová, Jana Galíková, Barbora Marková, Renata Podlipská nebo Marie Parová, Vlasta Peterková nebo Jaroslava Obermaierová, Pavel Soukup nebo Ladislav Frej. Dramatický muzikál představí životní pouť jedné z nejtajemnějších ženských postav historie, slavné tanečnice a striptérky, která však prožila velmi nelehký život plný zvratů, smutku a bolesti. Známou skutečností je, že byla nařčena ze špionáže a velezrady... Tato další velká práce Michala Davida pro divadelní prkna je jiná, než co známe z jeho autorského rukopisu především, nabídne totiž polohu jazzového a swingujícího muzikálu.

Jedna smrt artisty v cirkusové kupoli a tři lidé obtížení vinou. Přátelství, láska – a naříznutý provaz a pádem rozmlácené tělo v manéži. Před vinou se pokoušejí utéci všichni tři – dva přátelé a ovdovělá kráska. Drama svědomí se řeší až vysoko v horách blízko Boha, který však nemůže lidskou vinu odpustit, dokud se s ní nevypořádá vlastní obtížené svědomí. Řetěz viny spojuje pevněji než pouto lásky. Julius Barč Ivan (1909 - 1953) přenesl podněty evropské a české moderny (v Praze studoval práva) do moderní slovenské dramatiky. Hru Dva napsal v roce 1945, obtiskla se v ní čerstvě prožitá povstalecká zkušenost a existencionalita horského útěku. Pro sdělení tématu však našel univerzálnější příběh, který je podobenstvím, a vyjádřil je expresionistickými a symbolistickými prostředky. A právě díky tomu, že hra přesáhla rámec přímo realistického zobrazení lidské zkušenosti v krajní životní situaci a otevřela se tak k dalším významovým rovinám (včetně roviny náboženské, Barč Ivan působil léta jako evangelický farář), nehodila se do konceptu socialisticko realistické dramatiky 50. a části 60. let. Hru začala slovenská divadla objevovat až v 80. letech, dnes patří k častěji inscenovaným a nejvíce oceňovaným slovenským dramatickým opusům. Inscenace bude uváděna ve Zkušebně DnV. V režii Natálie Deákové hrají Luboš Veselý, Jan Plouhar, Marek Holý a Zuzana Vejvodová.

Litvínovské Docela velké divadlo uvádí dokumentární divadelní inscenaci o ženě, která přežila věznění v koncentračním táboře Osvětim. Britská televizní stanice BBC mapovala před několika lety osudy osvětimských vězňů a narazila tehdy i na příběh Kláry Brodyové (1920 - 2008), ženy, která jako jediná ze své rodiny věznění v jednom z nejhorších koncentračních táborů přežila. Po válce se ze Slovenska přestěhovala na sever Čech za svým manželem, kterého potkala cestou z Osvětimi, a nikdy svým blízkým o svých útrapách nevyprávěla. To, že byla vězněna v Osvětimi, připomínalo jen číslo 3847 vytetované na jejím předloktí. V roce 1985 na žádost své sestry Alžběty, která díky přátelům přežila válku se svou rodinou v úkrytu a koncentrační tábor ji tak minul, usedla Klára k psacímu stroji a zcela bez emocí popsala své válečné zážitky. Ačkoliv v té době žila už 40 let v Čechách a mluvila zcela bez akcentu, napsala, aniž by si to uvědomila, své vzpomínky ve své mateřštině - slovensky. Zápisky na průklepovém papíru, svou věcností a strohým popisem zvěrstev páchaných na vězních děsí a zároveň dojímají. Režisér Steven Spielberg použil příběh Kláry Brodyové-Lavičkové ve svém dokumentu pro washingtonské muzeum holocaustu. Filmová nahrávka její zpovědi, která je tam uložena, zaujme nadhledem, se kterým Klára Brodyová-Lavičková svůj příběh do kamery vypráví. Závěr její zpovědi zní: "Tohle všechno nevyprávím proto, aby mě někdo litoval, ale proto, aby se to už nikdy nemohlo opakovat, a aby se moje děti nikdy nemusely bát tak, jak jsme se báli my." Práce na inscenaci přinesla autorům i hercům mnoho nových, dosud neznámých informací i nečekané zjištění, že ve slovenském muzeu holocaustu je Klára Brodyová vedena jako mrtvá - umučená v koncentračním táboře Osvětim. Příběh dívky, která jako jediná z patnáctičlenné rodiny přežila útrapy transportu, selekci, mučení i pochod smrti, zpracovala vnučka Kláry Brodyové, Lenka Lavičková jako svou bakalářskou práci a spolu se studentkou 2. ročníku režie a dramaturgie na JAMU Hanou Marvanovou ji v rámci Studia DVD nastudovaly s herci Docela velkého divadla pod pedagogickým vedením Jurije Galina, který se ujal i závěrečné úpravy inscenace, v níž obě autorky zároveň hrají. V dalších rolích Andrea Traganová, Jana Galinová, Zuzana Bartošová, Lukáš Masár, Petr Erlitz, Robert Stodůlka, Petr Kozák a Jindřich Lenc.

Po mnoha letech se na pomyslné mapě pražských divadel rozzáří nový bod. Ve středu 18. září 2013 slavnostně zahájí svůj provoz divadlo Studio DVA. Novou METROpolitní scénu otevře světová premiéra hry Hlava v písku autora a režiséra Patrika Hartla. Komedie napsaná přímo na tělo Ivaně Chýlkové a Janu Potměšilovi zahájí první sezonu nového divadelního stánku umístěného v budově Paláce Fénix v horní části Václavského náměstí v nově upravených prostorách bývalého kina Blaník. Hra líčí téměř neuvěřitelnou lovestory bohatého požitkáře Ištvána a jeho ženy Enike, kteří se společně koupou v šampaňském, střílejí po sobě, utíkají před policií a nesnesitelně si lezou na nervy. V dalších rolích se představí Jana Stryková a Jakub Vindiš.

Divadlo Minor uvádí lesní revue... Uprostřed Jeleního údolí je překrásná studánka, kam chodí pít laňky a vůbec všechna zvířata z lesa. A také jelen, ztepilý vůdce stáda! Právě on pečuje O Smolíčka, stará se o něj s otcovskou péčí až do chvíle, kdy nastane čas říje a v jelenovi se probudí touhy. „Smolíčku, nikomu neotvírej!“ - Ale všichni víme, jak to dopadne... Objeví se jezinky, sběratelky dětských duší, které pošlapou mech i kapradí a uchystají na nebohého Smolíčka nestoudná lákadla. Jak jim může odolat? Jelenéé! V režii Evy Nosálkové hrají Anna Bubníková, Anna Duchaňová, Anna Schmidtmajerová, Denisa Nová, Miroslav Dlouhý, Filip Kaňkovský, Jan Matásek, Zbyněk Šporc a Petr Reif. Inscenace je vhodná pro děti od 4 let.

Městské divadlo Kladno uvede v české premiéře divadelní adaptaci světového bestselleru. Nejmladšší detektiv v historii! Matematický génius, který ale nerozumí lidským citům, najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa a rozhodne se, žže sám vypátrá pachatele…... Humorný a dojemný příběh patnáctiletého Christophera, který objeví v noci na zahradě u sousedů zabitého psa. Obdivovatel Sherlocka Holmese se rozhodne vést vlastní detektivní vyššetřování, tak jako jeho vzor ve slavném Psovi baskervillském. Je neobyčejně nadaný, mimořádně vyniká v počtech, ale v kažždodenním světě je ztracený. Nikdy si sám netroufnul jít dál nežž na konec ulice, nesnášší, kdyžž se ho někdo dotýká, a k cizím lidem je nedůvěřivý. Detektivní pátrání ho přivede na dobrodružžnou cestu, která obrátí jeho svět vzhůru nohama. A během vyššetřování rozkryje nejednu záhadu, nejen kolem případu se psem, ale také kolem své rodiny... – V režii Petra Šindla hrají Štěpán Benoni, Marie Štípková, Zdeněk Velen, Gabriela Míčová, Zuzana Mixová, Alena Štréblová, Tomáš Petřík, Peter Varga a Šárka Opršálová.

Láska se rodí z blízké vzájemnosti. Učitelova dcera Barblin a adoptovaný nalezenec Andri vyrůstají spolu od útlého dětství, ale když hrozí, že se do sebe zamilují, rodiče jim jejich lásku přísně zapoví. Je to proto, že je Andri sirotek, nebo proto, že je Jiný? Končí Učitelova nepředpojatost k jinakosti na prahu vlastní rodiny? Nebo se za tím, že odmítá dát Barblin Andrimu, skrývá ještě jiné tajemství? Nenávist se rodí z bezmoci, ze strachu a z nedostatku sebevědomí. Andorra je malé lidské společenství, obklopené horami, za nimiž se skrývají Černokabátníci. Proč by se však Černí chtěli zmocnit příjemné Andorry, jejíž občany pro jejich píli a dobrou povahu všude ve světě milují? Není snad třeba Černé dráždit, je třeba se semknout a dát celému světu najevo, že Andorra nemíní tolerovat jinakost. Když vyjdeme Cizím vstříc a sami se zbavíme svých Jiných, nechají nás určitě na pokoji. Dramatické podobenství slavného švýcarského spisovatele a myslitele Maxe Frische mělo světovou premiéru v roce 1962 a brzy se hrálo po celé Evropě. U nás byla Andorra uvedena v roce 1964 v Národním divadle. Otázka jinakosti a zalhávané identity se jinak jevila ve světě, který ještě trávil zkušenost světové války a holocaustu, jinak, a opět naléhavě, se jeví dnes, ve společnosti, ve které narůstající nejistota a agresivita rozbíjí krásný sen o multikulturním soužití, vzájemné toleranci a stálé prosperitě. Inscenaci připravil režisér Martin Čičvák. Hrají Ondřej Brousek, Ivana Uhlířová, Václav Vydra, Eva Režnarová, Simona Postlerová, Ivan Řezáč, Pavel Rímský, Svatopluk Skopal, Michal Novotný, Martin Zahálka, Lukáš Příkazký, Václav Vašák a další.

Divadlo v Řeznické uvádí v české premiéře hru Benjamina Kurase, českého dramatika, spisovatele a publicisty žijícího ve Spojeném království. V této divadelní hře s prvky dokumentárního dramatu, je téma holocaustu uchopené velmi nekonvečně a zdánlivě kontroverzně. Jedná se o provokativní pokus přimět diváka o nazírání viny i z jiných úhlů, a zároveň přes briskní sarkasmus je to niterná humanistická zpověď člověka, kterého nečekaně dostihne minulost. Ač mezi dobou vzniku hry a její českou premiérou stojí bezmála čtyřicet let, z její živosti se nevytratilo snad nic. Inscenace slibuje absurdní ale napínavé, zcela mimořádné, hrozivé, propletené drama, se směsicí patosu, černého satirického humoru a napjatého stylu odvozeného ze střídání fantazie a reality. Postavu Freitaga ztvární Stanislav Zindulka a Goldberga Jakub Zindulka, který je též režisérem inscenace.

I v džungli se vyprávějí příběhy... Nejpodivnější je příběh lidského mláděte, jehož život mohl být kratší než pád srpnové hvězdy. Ale džungle ho přijala a dala mu jméno Mauglí... Po velkém úspěchu předchozího muzikálu Robin Hood přichází osvědčená autorská dvojice Ondřej Soukup – Gabriela Osvaldová s dalším rodinným tématem muzikálu. Se sympatickou nadsázkou vyprávěný příběh vychází z Kiplingových Knih džunglí a spolu s hlavním hrdinou zavádí diváky do pestrého světa nebezpečné i čarokrásné džungle, který je výstižným obrazem spíše naší lidské společnosti než té zvířecí. Muzikál o přátelství, lásce, ale i o boji o přežití provází kromě nápadité hudby Ondřeje Soukupa a vtipných textů Gabriely Osvaldové také neotřelá režie mladého režijního tandemu SKUTR, která diváky překvapuje efektními výrazovými prostředky sahajícími až ke špičkovým akrobatickým číslům. Ve výpravné show hrají Jan Cina nebo Roman Tomeš nebo Petr Kolman, Jiří Korn nebo Peter Strenáčik nebo Jan Sklenář, Michaela Doubravová nebo Brigita Cmuntová, Lucia Šoralová nebo Vendula Příhodová, Michal Pleskot nebo Peter Strenáčik, Csongor Kassai nebo Ondřej Nosálek, Jan Kříž nebo Juraj Čiernik, Zbyněk Fric nebo Petr Vančura nebo Roman Tomeš, Jiří Zonyga nebo Jan Kaštovský, Vladimír Marek nebo Jan Vlas, Richard Tesařík nebo Petr Opava, Radka Pavlovčinová, Linda Fernandez nebo Lucie Drábková, Václav Procházka nebo Peter Dolinajec, Jakub Štěpánek nebo Martin Vraný a Jindřich Panský nebo Matyáš Ramba.

Na ponurých, vichry bičovaných hradbách dánského Elsinoru se nad ránem zjevuje princi Hamletovi duch jeho zesnulého otce a vyzývá ho k pomstě zákeřné královraždy. Od této chvíle se princ pokouší srovnat s novou skutečností, a sice že strýc Claudius, který si před pár dny vzal Hamletovu ovdovělou matku Gertrudu, je ve skutečnosti nejspíš vrahem, že ani matka není bez viny a všichni okolo jen lhostejně přihlížejí... „Je cosi shnilého ve státě dánském.“ Hamletovo dilema nestojí ani tak na otázce zda být nebo nebýt, ale spíše, jak jednat ve světě, který je tak zkorumpovaný a tak zkažený. Je vůbec možné být součástí toho světa a neposkvrnit se jeho špínou? Shakespearovo nejslavnější drama Hamlet nastoluje tyto a mnohé další otázky, které jsou stále aktuální. Naléhavost Hamleta spočívá ve věčnosti lidských slabostí, ve stálosti jistých charakterových a povahových vlastností člověka, které se vyskytují od věků a na celé planetě. Přes hloubku a závažnost tématu ale hra nepostrádá Shakespearovi vlastní humor a sarkasmus. V režii Pavla Palouše hrají František Mitáš, Petr Soumar, Lucie Sobotková, Tereza Otavová, Josef Kundera, Josef Stara, Jakub Škrdla, Stanislav Gerstner, Zdeněk Stejskal, Lukáš Matěj, Kryštof Čeřovský, Jan Kovář, Ondřej Šípek, Zdeněk Dryšl a Milan Šindelář.

Od smrti Evy Olmerové letos v srpnu uplynulo již dvacet let. Její spletitý osud, lásky, utrpení, ale i humorné situace – to vše v repertoáru jejích písní – představí v muzikálovém provedení NEZEMŘELA JSEM mladí umělci z divadelní společnosti NaDřeň production. Více než půlroční intenzivní přípravy životopisného díla vyvrcholí premiérou v hostitelském Divadle v Dlouhé. V netradičním muzikálu NEZEMŘELA JSEM, který se vymyká aktuálním dílům na české hudební scéně a vrací se k typickým americkým kořenům, se představí 22 herců a 14 hudebníků. Účinkující postupně vystřídají čtyři desítky dobových kostýmů. Hlavní role Evy Olmerové se ujala šestadvacetiletá zpěvačka, tanečnice a choreografka Zuzana Offenbartl Dovalová, jež je zároveň režisérkou muzikálu a autorkou námětu. Původně přitom mělo jít pouze o absolventské představení. Po jejím boku se představí řada muzikálových osobností, jako jsou Tomáš Savka, Tomáš Trapl či Ivana Jirešová. Zazáří ale i nové talentové a neokoukané tváře, jako Markéta Bednářová, Filip Kotek či Michaela Zemánková.