Z tiskových konferencí

Snad v žádném jiném dramatu se touha po životě, lásce a velkoleposti neprolíná s živelností a nemilosrdností života tolik jako v O´Neillově hře Smutek sluší Elektře. Málokteré drama přitom dosahuje takových rozměrů – a to nejen do počtu stránek, ale i z hlediska divadelních kvalit, účinnosti, jímavosti i šíře záběru. Smutek sluší Elektře je rozměrná trilogie, jejíž podklad vychází z antických témat, složená z víceméně samostatných dramat (Návrat – Štvanice – Přízraky).

„To bychom samozřejmě začínali někde na pěti a půl hodinách trvání inscenace, ale naštěstí již autor sám přistoupil před prvním uvedením hry v roce 1931 ke zkrácení. I my dál upravovali, aby se představení nevleklo, což mimochodem divák nesnáší, dnešní tuplem. Hra Smutek sluší Elektře má u nás poměrně bohatou inscenační tradici a všichni se shodují, že vrcholem byla inscenace Miroslava Macháčka v Městských divadlech pražských. Mám to někde nahrané, ale podívám se až po naší premiéře,“ směje se režisér nové inscenace Petr Kracik.

Tato inscenace je velkou příležitostí pro mladé herce Divadla pod Palmovkou, což nesměle potvrzuje představitelka hlavní role Lavínie Barbora Valentová. Její matku Kristinu ztvární Zuzana Slavíková, která přechází na libeňskou scénu z Městského divadla Brno. „Je to hra, která má s dneškem hodně společného, vždyť pojednává o složitém vztahu matky a dcery. I když se dnes na rozdíl od této hry lidé tolik nezabíjejí, je tento vztah jako ze života,“ říká Zuzana Slavíková.

„Předstupujeme před diváky s další hrou, která patří mezi ty tzv. náročné a přál bych si, aby náš mladý tým herců se setkal pokud možno se vzdělanými diváky, ne jako tomu bylo např. v inscenaci Konkurenti. Někdy mě opravdu trochu mrzí, že leckdy diváci čekají asi něco jiného. Přestože máme v repertoáru i komediální hry, především jsme adresou pro náročnější typ hereckého divadla,“ uzavírá Petr Kracik.