Z tiskových konferencí

Hru s bizarním obsahem, která ale divákům nabízí citlivý příběh s nejedním přesahem, uvede Činoherní klub jakou svou první premiéru sezony 2019/20. Umělecký šéf divadla Ondřej Sokol zapáleně vyhledává moderní hry, které drsným jazykem vtipně popisují, co niterného a často bolavého se odehrává uvnitř lidské bytosti. Tento dramaturgický předpoklad naplňuje měrou vrchovatou hra P.U.N.T.S. (v českém překladu původně Zakázka, v průběhu zkoušení změněno na K.Š.E.F.T.) z roku 2016, jejíž autorkou je mladá britská dramatička, dramaturgyně a scenáristka Sarah Page, působí v divadelní společnosti Raise Dark Theatre a též je literární manažerkou divadla Kuleshov. Tato její hra si získala kritiku i diváky tím, že podává diskutabilní téma s neobyčejným nadhledem. Ústřední myšlenka hry vyšla z rozhovorů autorky se sexuálními pracovnicemi.

Sama autorka říká: „Diváci mohou očekávat, že se zasmějí a snad je to i trochu dojme. A taky by měli být připravení na to, že jsou tam tu a tam drsné vtipy. Je to představení, na kterém si raději nesedejte vedle svých rodičů a které nedoporučuji nikomu na první rande.“

Během tiskového setkání Ondřej Sokol vyhlásil anketu, které brýle mají být doplňkem Martina Fingera,
jenž ztvární postavu otce. Tyto nevyhrály.

Co nejlepšího dát synovi k pětadvacátým narozeninám? Milující rodiče objednají pro svého syna prostitutku, aby ho připravila o panictví a pomohla mu tak udělat další krok k dospělosti. Jackovi je sice pětadvacet, ale trpí lehkou mentální poruchou a jeho dosud nejvíc vzrušující interakcí se ženou bylo, když na něj mrkla pokladní v supermarketu, a on do ní byl kvůli tomu půl roku zamilovaný. Každý si od Juliiny návštěvy slibuje něco trochu jiného; a nikoho nenapadne, že by pečlivě plánované dvě hodiny měly nějak narušit chod celé rodiny...

Hra o různých podobách lásky je však daleko vtipnější a vážnější, než byste z této výchozí situace čekali… Pojednává o citlivých tématech, je i dojemná a natolik přímá a upřímná, že výsledkem je čerstvý pohled na stereotypy ve vztazích, které žijeme, a také na předsudky, které míváme.
Sarah Page ve svém textu vyslovuje řadu otázek: Máme všichni stejné právo na to být milováni? Máme všichni právo na intimitu a sex? Chceme se o své blízké postarat a udělat pro ně to nejlepší, jsme ale připraveni dát jim svobodu? Je to, co si pro ně přejeme, to, co skutečně potřebují? Stěžejní odpovědí může být, že něco se za peníze dá koupit – ale to podstatné ne.

„Vždycky, když se mě někdo ptá, o čem K.Š.E.F.T. je, tak říkám, že rodiče mají mírně postiženého syna, kterému k narozeninám koupí prostitutku. Po takové informaci to začne lidi zajímat a zvláštně se jim rozsvítí oči. Což se vlastně stalo i mně. To byl první důvod. Druhý důvod byl, že zpracování příběhu je moc hezké. Ta hra dokáže postihnout velkou křehkost, což se děje málokdy, a to mě na ní vlastně baví nejvíc. Nejniternější lidské bolesti jsou to, s čím žijeme každý den. Znamená to, že je to skoro nejuniverzálnější téma. A tahle hra to pojmenovává nezvyklým způsobem, a přitom je ještě vtipná a dává naději,“ popisuje režisér Ondřej Sokol.

Do příběhu je obsazena tato čtveřice herců: Lucie Žáčková a Martin Finger (v rolích rodičů), Václav Šanda (jejich syn Jack) a Sandra Černodrinská. „Myslím, že je jasné, jaká role na Sandru zbyla,“ směje se Ondřej Sokol.

Ondřej Sokol předává symbolickou obálku zástupkyni neziskovky Nautis

Jelikož hra se dotýká tématu autismu, Ondřej Sokol se rozhodl vzdát svého honoráře a před svědky tiskového setkání celý ho věnoval Národnímu ústavu pro autismus (Nautis). „Občas se dějí hezké věci. Jako třeba když Ondřej Sokol věnuje svůj honorář ve prospěch lidí s autismem. Za všechny děkuji,“ uvedla Linda Skarlandtová, která neziskovku Nautis zastupovala (a kterou možná znáte i jako PR manažerku Divadla Ungelt).

„Nebylo co řešit,“ poznamenal k tomu Ondřej Sokol. „Navíc zkoušení přes léto nás bavilo a bylo nám úplně jedno, když svítilo slunce a byl pařák. Je to podle mě výtečný kus, opravdu hodně nezvyklý, který i přes určitou dávku ironie neubírá absolutně nic na závažnosti obsažených témat.“

Je zřejmé, že přípravy inscenace se neobešly bez řady konzultací s odborníky na danou problematiku. Zejména před Václavem Šandou stál nelehký úkol, jak co nejpřesněji herecky ztvárnit mladého muže s autistickým postižením.
.