Z tiskových konferencí

Divadlo pod Palmovkou střelhbitě buduje nový repertoár, a dohání tak to, co překazila velká voda a následné dlouhodobé martýrium spojené s opravou technologického zázemí. Již sedmou premiérou sezony je inscenace, jejíž obsah každý dobře zná, přesto půjde o text, který u nás dosud nebyl uveden. Divadlo pod Palmovkou se jako první české divadlo vrátilo k původnímu originálnímu textu O'Caseyho hry The Bedtime Story, podle které vznikla v šedesátých letech slavná divadelní a později i televizní a filmová adaptace Jiřího Krejčíka s názvem Pension pro svobodné pány.

„Ano, známe to pouze v úpravě Jiřího Krejčíka. Pokud si někdo chtěl přečíst původní text, v knihovnách jej nenašel, vůbec nebyl k dispozici. Rozhodli jsme se to změnit a touto inscenací vzdát poctu tomuto zajímavému a jasnovidnému autorovi,“ říká dramaturg Ladislav Stýblo.

Michal Lang, Jan Hušek, Lenka Langová (foto: Michal Novák)

Inscenace Divadla pod Palmovkou se nechala inspirovat nejen obrovskými možnostmi původního O'Caseyho textu, ale přináší zdánlivě banální příhodu jedné pozdní noci a časného rána starého mládence Johna Mulligana a jeho dívky na jeviště v současném jevištním jazyce. Autorem zbrusu nového překladu je Jiří Josek. Inscenace ponese název Náměsíčná komedie aneb Kankán u starého mládence a k režii byl přizván Nikolaj Penev, který platí za specialistu na komediální žánr, věnuje se mu soustavně a programově, jak prozrazuje dlouhá řada jeho prací v divadlech v České republice, v Bulharsku, v Rusku či v Německu.

V hlavní roli se představí Jan Hušek, v dalších rolích pak diváci uvidí Marcelu Nohýnkovou, Lenku Langovou, Radka Valentu (který také složil hudbu k inscenaci), Magdalenu Wronkovou a další. (Debatu nad inscenací zpestřili tím, že přišli v kostýmech, tedy již připraveni na následnou zkoušku...)

Magdalena Wronková, Radek Valenta, Ladislav Stýblo, Nikolaj Penev, Michal Lang (foto: Michal Novák)

„Tuto sezonu jsme rozjeli spíše náročnějším repertoárem; chtěli jsme dát najevo, že nás zajímají silná témata, která se vyjadřují k dnešku. Naší povinnosti divadla veřejné služby je ovšem oslovit i širší vrstvy publika, nyní tedy přichází na řadu také komediální tituly (následovat ještě bude Shakespearův Večer tříkrálový), které osobně považuji za inteligentní mainstream. Jak jsem měl možnost pozorovat některé zkoušky, byla v tom spousta pozitivní energie, proto věřím, že vzniká inscenace, která bude mít u publika úspěch,“ říká ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang.

Příběhová linka Náměsíčné komedie byla autorem zasazena do Dublinu počátku třicátých let minulého století a je velmi jednoduchá: opírá se vlastně o jednu barvitou a vynikajícím způsobem uchopenou a rozvinutou situaci. Nemajetný svobodný mládenec John Mulligan pozve do svého pronajatého bytu střeženého přísnou a puritánskou slečnou Mossieovou dívku Angelu, se kterou prožije divokou noc plnou vášně. Ve chvíli, kdy má brzy ráno Angela byt diskrétně opustit, se však situace nečekaně zkomplikuje a vyvine se v sérii až neuvěřitelně bizarních situací na téma „jak dostat ženu včas a nepozorovaně z postele“.

„Spolu s tím sledujeme komediální a v mnohém modelový souboj mužského a ženského pohlaví, ve kterém má zdánlivě iracionálně a bezstarostně se chovající žena nad mužem fatálně navrch a John trpící výčitkami a nucený okolnostmi „hrát o čas“ i vlastní čest nakonec prohrává. Do tohoto příběhu navíc vstupují také další postavy, jako je již zmíněná bytná, která nesmírně úzkostlivě a přísně dbá na to, aby její nájemníci vedli správné a ctnostné životy, ve kterých samozřejmě není pro erotiku a vlastně ani jakékoli porušení bigotního pořádku a řádu vyhrazené vůbec žádné místo. A také Mulliganův spolubydlící nájemník Daniel Halibut, který se v nejméně vhodnou chvíli vrací rozjařený z plesu a samozřejmě způsobí podivuhodný chaos,“ přibližuje Ladislav Stýblo.

Lenka Langová, Marcela Nohýnková (foto: Michal Novák)

Jak si jistě pamatujete z české úpravy hry, důležitým motivem a součástí jejího vyústění je náměsíčnost. Autor ji využil vskutku originálním způsobem: „Jako symbol nemocné, různými prostředky, pokrytectvím a bigotní morálkou sešněrované společnosti, která brání nejpřirozenějším lidským potřebám, přirozenosti a radosti,“ doplnil Ladislav Stýblo.

Na otázku proč stojí za to tuto komedii uvádět, podobně odpovídá i režisér Nikolaj Penev: „Vzít si děvče v noci na staromládenecký pokoj je jedna z nejnormálnějších, nejradostnějších a nejpřirozenějších věcí, které vůbec existují. Nejde to ale v domě, kde platí až puritánský řád. Člověk musí být svobodný, protože když není svobodný, když v sobě svobodu potlačuje, tak se z něj stane pokrytec, který se může klidně nakonec dopracovat až k tomu, že kvůli dodržování jakýchsi pravidel třeba klidně zabije jiného člověka. Je nutné bojovat za vlastní svobodu a nebát se jí, nebát se přirozenosti věcí. Jinak se člověk může stát obětí nesvobodného systému a může se stát i jeho vykonavatelem. A bojovat proti takovým systémům vyžaduje často velkou statečnost.“

Magdalena Wronková, Radek Valenta, Ladislav Stýblo (foto: Michal Novák)

„Diváci si tenhle příběh si vztahují k Pensionu pro svobodné pány, chtěl bych proto zdůraznit, že tato naše verze má s ní prakticky společný jen námět. Jinými slovy uvidíte tisíc věcí, které jste s pány Abrhámem a Hrzánem neviděli...,“ tajemně poznamenal Radek Valenta. „Ta moje postava Halibuta se například nebude projevovat jenom alkoholem, to nám přišlo málo, je milovníkem hudebních nástrojů, bude se projevovat i skrze ně...“

Nikolaj Penev potom vysekl poklonu souboru Divadla pod Palmovkou: „Jsou to herci, kteří mají v krvi, že divadlo znamená proces tvorby a že v komediální inscenaci se stávají provazochodci, kteří moc dobře vědí, že chyba znamená pád. Jistě, chceme diváky pobavit, přispět k příjemně strávenému času. A ještě lepší je, když se tak děje při komedii odhalující paradox nebo existenciální problém...“

Tvůrci se zmínili, že jeden paradox jim přichystalo i zkoušení: až v jeho průběhu zjistili, jak je O'Caseyho hra vlastně nemilosrdná a nedá se zjednodušeně říci, že je jenom o mužích a ženách, resp. přirozených touhách. „Varuje před snahami určovat, co je normální. Zakročovat proti všemu, co se tak zvaně normální nejeví, co překračuje hranice všednosti, fantazie nebo „hrozí“ nějakou svobodomyslností,“ poznamenal na závěr Ladislav Stýblo.

-mys-