Z tiskových konferencí

Rok magického myšlení je pozoruhodný text novinářky a spisovatelky Joan Didionové, který se stal bestsellerem. Následně byl převeden také do dramatické podoby, na autorce vyžádané. Vzniklo tak monodrama o ženě, které se jedním okamžikem, smrtí manžela, změnil celý život. Uzavřela se před světem a doufala, že milovaného muže přivolá zpátky prostřednictvím „magického myšlení“. Sugestivní obraz jednoho manželského života je ovšem také plný úsměvných momentů, který všemu dodává potřebnou katarzi.

„Světová premiéra hry se konala v roce 2007 na Broadwayi. Pak se hrála v Londýně či v Salzburgu, nyní ji mají v repertoáru scény v Hamburgu nebo Bolzanu,“ vypočítává dramaturgyně Divadla Na Fidlovačce Helena Šimáčková. „Myslím si, a snad se nikdo neurazí, že Eliška Balzerová je jediná možná představitelka u nás pro tuto roli...“ Eliška Balzerová nejdříve poněkud koriguje takovou poklonu a dodala: „Autorka hru nepouštěla snadno. Proklepávala nás až nezvykle mnoho a dlouho, než dala souhlas k tomu, abychom text mohli užívat.“

Inscenace vzniká ve spolupráci Elišky Balzerové a režisérky Jany Kališové, tedy již sehraného tandemu (vzpomeňme například na inscenaci Můj báječný rozvod). Obě shodně popisují, jak těžký, ale přitom nesmírně zajímavý text Roku magického myšlení je. „Máme před sebou výzvu v podobě velmi emotivního textu a jeho složitě napsané konstrukce. Narativně zobrazuje těžký úsek ze života ženy, která ztratila manžela, zároveň monodrama předloží divákovi jeden velký portrét manželství, celé to krásné soužití muže a ženy „v dobrém i zlém“, a je v tom i humor. Naším cílem je hru divákům zpřehlednit a divadelně vyložit se všemi rovinami,“ říká Jana Kališová. „Možná předložíme jakýsi návod, jak se vyrovnat se ztrátou milované osoby,“ dodala Helena Šimáčková.

Jak vidí Rok magického myšlení Eliška Balzerová? „V té hře není ani slůvka nepravdy. V okamžicích, kdy nadsadí, vzápětí je to přiznáno. Je opravdu psaná podle skutečné události. Autorka se prostě vypsala ze všech těch strašných pocitů, její výpověď postrádá tečky, jak to ze sebe vychrlila. Ano, jako autoterapii. Dostala jsem tento text jako dárek od paní dramaturgyně Šimáčkové k mým narozeninám, pěkně složitý a těžký dárek! Zkoušení nás i proto nesmírně baví. V textu nacházíme řadu nepostradatelných rad, které v hektickém životě často opomíjíme a pak toho litujeme. Především je to umění vzájemně si naslouchat. A jak název napovídá, ve hře určitá magie je přítomna. Máme trochu obavy, jestli téma je přenositelné přes čáru mezi jevištěm a hledištěm, snad ano... Zatímco režisér-muž by to asi hnal do tragédie, Jana Kališová mi vštěpuje, abych podala zprávu o pravdivém osudu. Přece jen režisérka-žena spoustu nuancí tématu umí posoudit citlivěji. Chceme divákům společnými silami nabídnout východisko.“

„Nečekejte ale genderovou záležitost!,“ upozorňuje Jana Kališová. „Jde o lidskou situaci a konfrontaci zážitků. My v tom zkrátka nevidíme jenom pláč jedné ženy, protože všechno je daleko složitější, než se zdá.“

Text přímo na objednávku Divadla Na Fidlovačce přeložil jeden z našich nejlepších současných překladatelů Pavel Dominik. Jeho slova jistě svědčí o precizním přístupu: „Stál jsem opět před úkolem předložit českému divákovi text jednoznačný a srozumitelný. Musel jsem „odfiltrovat“ řadu cizích nebo našemu pohledu nezajímavých reálií. Pokud tam něco zůstalo, tak proto, aby jen dokreslilo kolorit. Nejdůležitější ale pro mě bylo, že jsem věděl, pro koho text vzniká. Když je práce zacílenější, jde všechno snáz. Byla pro mě velká čest připravit text pro Elišku Balzerovou a vůbec nemám obavy, co se s ním dále bude dít. Míra profesionality Elišky Balzerové je podle mého názoru na české poměry totiž nevídaná.“
„My jsme ale takoví šťourové, pracovali jsme při zkouškách nad každým slovíčkem, takže Pavel Dominik si s námi fakt užil,“ směje se Jana Kališová.
Pavel Dominik reaguje: „Ale jistě, musíte mít správně všechny stavební jednotky textu. Teprve pak to bude na jevišti fungovat, jinak ne. Překlad dramatického textu je obtížnější než u beletrie...“

Neobvyklý žánr, hluboké téma hry a osobnost Elišky Balzerové jsou jistě těmi nejlepšími pozvánkami. Nudu rozhodně nečekejte. „Sice jde o monodrama, ale i tak jsem se snažila Elišku po jevišti Komorní Fidlovačky trochu „rozpohybovat“. Je zvláštní, jak třeba v Anglii jsou diváci zvyklí na minimalistický projev, stačí jedna herečka a jedna židle. Za něco takového by nám diváci asi moc nepoděkovali. Zkusíme jim nabídnout pohled do určitého existenciálního prostoru... ...a více neprozradíme,“ končí tiskovku paní režisérka a odchází s hlavní a jedinou protagonistkou finalizovat konečnou podobu inscenace.