Z tiskových konferencí

Lepší ďábel, kterého známe, než strach z toho, co neznáme
vydáno: 25.3.2016
Britský dramatik Mike Bartlett platí ve své zemi za úspěšného a uznávaného dramatika (a také režiséra). Velkou odezvu nacházel u publika již od svých prvotin, jistě proto, že dokáže psát o problémech současné společnosti bez ideologizování, mentorování a povrchního levicového kriticismu. Nejsou mu vlastní „módní“ formy současného divadla, píše po svém a nezřídka stavbu svých her dává inscenátorům prostor pro volné uchopení. Nevnucuje tedy nic ani režisérům ani divákům, pouze nabízí různé úhly pohledu na problémy i konflikty. Motivy a charaktery postav jsou precizně propracovány a zručně vypointované příběhy vedou k zamyšlení, ale nechybí jim nadhled, lehkost, sebeironie i sarkasmus. Tím vším jsou jeho hry prostoupeny, autor vlastně mění jen prostředek, jímž se vyslovuje k dnešku. Zatímco ve hře Zemětřesení v Londýně, kterou už čeští diváci znají (uvedla ji před rokem činohra Národního divadla) tím prostředníkem bylo ekologické téma, jeho komorní hra Cock zvolila syžet točící se kolem homosexuality, zkrátka odlišnosti, s níž mnozí stále mají „problém“.

Radim Špaček, Daniel Krejčík, Petra Horváthová (foto: Michal Novák)
Radim Špaček, Daniel Krejčík, Petra Horváthová (foto: Michal Novák)


Jak podotkla Petra Horváthová, její generace zrovna tohle už vůbec neřeší. V tom hledejme známku posunů v myšlení lidí, kdy „zmatek“ v tom dělá spíše ta starší generace. Nutno dodat, že se objevují zase nové „fenomény“, které způsobují „zmatení myslí“ těch mladých.

V inscenaci se vedle Petry Horváthové představí Daniel Krejčík, Kryštof Rímský (Činoherní studio Ústí nad Labem) a Pavel Rímský (člen souboru Divadla na Vinohradech) - čili inscenace může být pro mnohé diváky zajímavá i tím, že v ní potkávají otec a syn Rímští. K režii ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová přizvala uznávaného filmaře a neohroženého dokumentaristu Radima Špačka, jenž také už přičichl k divadelní práci (je režisérem inscenace Milenec a spolurežisérem projektu Nespavost - oboje uvedeno v nezávislém prostoru MeetFactory). Hru Cock speciálně pro Divadlo v Řeznické přeložil Pavel Dominik.

Daniel Krejčík, Petra Horváthová, Pavel Rímský, Kryštof Rímský (foto: Michal Novák)
Daniel Krejčík, Petra Horváthová, Pavel Rímský, Kryštof Rímský (foto: Michal Novák)


Synopse hry Cock hovoří o bisexuálním trojúhelníku. Autor však především řeší mnohem závažnější lidské téma, a to paralyzující alibistickou nerozhodnost. Existuje vůbec bisexualita? A není to jen lidský alibismus pro neschopnost se rozhodnout? Kolik lidí musí nerozhodný člověk zranit, aby došel ke své představě o spokojenosti a štěstí? A může být vůbec někdy spokojený a šťastný, když neví, co pro něj vlastně štěstí je? Lež zde rezonuje jako téma, lež sobě i lidem okolo nás.

„Hra přináší mnohá úskalí, už jen instrukce autora jsou poměrně nekompromisní: žádná dekorace, žádné rekvizity, aby na to konto do děje nainstaloval spoustu konkrétních věcí. Poprat se s tímto požadavkem nám dalo docela zabrat. A jelikož v textu moc nejsou normální repliky, spíše výkřiky, jednotlivá slova, skákání do řeči, a interpunkci autor používá minimálně, je to dobrodružství na druhou...“ říká Radim Špaček. „Bez opulentních vizuálních efektů, bez pomoci reálných předmětů přesto, anebo právě proto nám pod rukama vzniká sevřené koncentrované divadlo s tahem na branku. Divák díky tomu bude mít čas se soustředit a popřemýšlet. Nejen o lásce a milostných vztazích, ale také o tom, jak jedinec v rámci společnosti je vnímaný jako zrnko písku, na které okolní systém tlačí, formuje ho k obrazu svému. Kdy se tomu někdo vzepře, obvykle to nemívá lehké. Bartlett napsal podobenství o době, ve které žijeme, která nám sice usnadnila řešení spousty dilemat, ale nezbavila té tíhy se rozhodnout, abychom neubližovali svým nejbližším. Hra analyticky míří k podstatě odlidštěných vztahů, které současná doba přináší a ve kterých se často plácáme.“

Daniel Krejčík, Petra Horváthová (foto: Michal Novák)
Daniel Krejčík, Petra Horváthová (foto: Michal Novák)


„Bartlett opravdu dává neuvěřitelnou svobodu v inscenování,“ potvrzuje Yvetta Srbová, jež inscenaci dramaturguje. „Nabízí dvě témata, která se prolínají a spolu souvisí. Prvním je osobní nerozhodnost zaujmout v určité situaci jasné stanovisko a druhým vliv společnosti, která nás do něčeho neustále tlačí. Hra není návodem k vymanění, nekončí do tečky ani do vykřičníku, ale otazníku. Ať si každý sám vybere, jestli ta osobní nerozhodnost není v mnoha případech jen alibismus, nebo důsledek tlaku okolí. Vypadá to jako banální trojúhelník, z něhož vychází zápletka, ale jak se prokousáváte tím textem, objevujete svět třicátníků a témat, která pro rodiče byla palčivá, ale pro ně už ne, ale objevují se samozřejmě nová. Nakonec zjistíte, že mezi řádky se ukrývá velmi přesná metafora toho, čím žijeme a co je okolo nás, až k politickým přesahům či sociálním otázkám.“

„V popředí všeho stojí ta váhavost a jak lidem chybí schopnost umět se rozhodnout. Homosexualita nebo ten neobvyklý trojúhelník to je jen pozadí a rozhodně nic není znázorňováno jako extrém,“ poznamenala Petra Horváthová.
„Homosexuální tematiku nekarikujeme, hru jsme vybrali i proto, že nabízí prostor pro humorné situace nebo odlehčení, ukazuje...prostě život,“ konstatuje Yvetta Srbová.
Kryštof Rímský k tomu dodal: „Všechna ta obecná klišé spojená s homosexualitou, nebo dokonce jejich zesměšňování ať zůstanou v anekdotách či fraškách.“
„Ale jo, divák se také pobaví, je to však zvláštní humor...,“ navazuje Radim Špaček, „...a ten syžet je samozřejmě kontroverzní či provokativní, autor některé situace úmyslně vyhrocuje, aby vynikla apelativnost hry nebo úzkost člověka, který je společností cejchován.“

Kryštof Rímský (foto: Michal Novák)
Kryštof Rímský (foto: Michal Novák)


Divadlo v Řeznické touto novinkou deklaruje tíhnutí k progresivní dramaturgii, která ve většině případů představuje hry u nás dosud neuvedené, a dává pádnou odpověď na nesmyslný posudek „anonymních hodnotitelů“ z grantové komise HMP, kteří divadlo s nemalou historií (35 let) nezaměnitelným geniem loci prakticky odsoudili k zániku tím, že jej zařadili mezi ta, která si podle jejich názoru grantovou podporu nezaslouží. Naštěstí si to nemysleli zastupitelé, na jejichž bedrech leží odpovědnost, a tak pro letošek byla krizová situace zažehnána tím, že Divadlo v Řeznické bylo (nesystémově) podpořeno formou takzvaného Partnerství. Co bude dál, ovšem je ve hvězdách. Věc volá po systémovém řešení... (už asi deset let).

Yvetta Srbová sdělila přítomným novinářům, že divadlo bude opět podávat žádost o víceletý grant, jedině který dokáže zajistit kontinuitu tvorby a plánování odpovídající repertoárovému divadlu. Dobrou zprávou je snad i to, že na premiéru inscenace Cock se ohlásili někteří zastupitelé či snad i členové GK (během roku 2015 prý ohlášeně navštívil Divadlo v Řeznické jeden a jednou).

-mys-