Z tiskových konferencí

První premiérou sezony 2009/10 na jevišti velké Fidlovačky se stane komedie Kena Ludwiga nazvaná V korzetu pro tetu.

Původně hra byla přeložena pro Divadlo ABC a tým Milana Schejbala, avšak hra zůstala zapomenutá ležet kvůli změnám umělecké vedení této scény. „Jsem ráda, že tato hra si nakonec našla své místo na jevišti Fidlovačky,“ neskrývá potěšení překladatelka Ludmila Jánská. „Ken Ludwig je jistě autor mimořádného talentu a ještě větší vytrvalosti. Trvalo mu dlouho než prorazil komedií Tenor na roztrhání, ale ta se pak hrála 20 let v kuse na Broadwayi. I ve hře V korzetu pro tetu diváky čeká mnohonásobná zápletka, setkání s různými charaktery lidí a citová „komplikace“. Čili Ludwig cíleně navazuje na shakespearovské tradice a na tom staví svůj úspěch.“

Kvalitní situační komedie jsou jedním z dlouhodobých dramaturgických proudů Divadla Na Fidlovačce. „Vůbec se za něj nestydíme a trpělivě hledáme potenciální tituly pro naše divadlo a naše herce,“ říká Tomáš Töpfer. „V původním překladu se hra jmenovala Pod praporem něžných dam, ale my jsme to změnili na V korzetu pro tetu, protože si myslíme, že tento název lépe vystihuje situaci, o kterou v komedii jde. Je to komedie převleková a Ken Ludwig v ní do jisté míry parafrázuje Shakespearův Večer tříkrálový, akorát v opačném gardu. Za neteře bohaté tety se převléknou dva herci, aby využitím falešné identity si vylepšili svůj rozpočet. Jak to v komediích tohoto druhu bývá, přijdou srdeční záležitosti, ale oni se nemohou přiznat. Systém zápletky je tedy v mnohém podobný jako u Někdo to rád horké. Za děvčata se v naší komedii převléknou Marek Holý a Denny Ratajský. Režii jsme svěřili přednímu členovi Divadla Na Fidlovačce (my nemáme „zadní“ členy) Petru Rychlému. Jistě víte, že to není jeho první režie, a možná tušíte, že pro žánr komedie má opravdu velký smysl.“

Petr Rychlý tentokrát z pozice režiséra před premiérou prozrazuje: „Rád někam patřím, jsem rád, že patřím právě na Fidlovačku, která zraje jako víno a kde se nikdo nesnaží hrát sólo. Nebudu se tajit tím, že mě režie zajímá, ale také přiznávám, že bez kolegiální pomoci bych se k režírování asi nerozhoupal. Na tento titul mě upozornil Otakar Brousek ml. (to je ten prostřední). Text komedie nás natolik oslovil, že jsme se do něj pustili. Může se zdát, že nejjednodušší na tomto žánru je, když si muž vezme ženské šaty, ale já mám jinou ambici, která na prvoplánový gag nechce sázet. Ostatně sám autor ve scénických poznámkách nabádá, abychom to nehráli jako komedii. ´NA KOMEDII ZAPOMEŇTE´ bylo i hlavní heslo všech zkoušek. Jsem tedy teď na druhé straně, v roli toho „chytřejšího“ (prosím v uvozovkách). Tím, že se známe, má to snad jedinou výhodu, a to v rychlé komunikaci. Rozhodně nejsem ten „režisér“, který předehrává. Byl bych rád, aby naše nová komedie diváka pohladila, aby z divadla odešel potěšen a pobaven a také mu nebylo líto vynaložených peněz za vstupenky. Moc dobře vím, že už nikde to není zrovna málo.“

Nelze si nevšimnout, jak se měnil název komedie na cestě od překladatelky až po jevištní realizaci. Tomáš Töpfer k tomu uvedl: „S těmi názvy je to docela záhada, ale funguje náramně jedna věc. Název překladu může být vhodný, nebo přesně přeložený, ale z hlediska vypovídacího je pro divadlo nepoužitelný. „Ženy vedou“ by nikomu nic neřeklo, „Pod praporem něžných dam“ zní s ohledem na zápletku zavádějícím způsobem. My musíme dát i názvem hry jasnou informaci, o čem se bude hrát. Pak diváci chodí více. Divák také nemá rád cizí názvy, které pomalu neumí ani vyslovit, když si v pokladně kupuje vstupenky...“

Petr Rychlý přerušil kamuflování ze strany Tomáše Töpfera a prásknul, že právě šéf Fidlovačky byl tím, kdo upravený a vhodnější název vymyslel. A navíc se to rýmuje...