Z tiskových konferencí

„Život je plnej možností. A většinu z těch možností prostě prošvihneš. Dokážeme být jen malinký procento toho, čím bysme mohli být.“

Hudební divadlo Karlín pokračuje v programovém naplňování své – nedávno oficiálně otevřené - Malé scény. V únoru 2024 zde uvede bláznivou hudební komedii Sopranistky, která vznikla podle skotské novely The Sopranos spisovatele Alana Warnera. Do divadelní podoby ji převedl současný britský dramatik Lee Hall. Světová premiéra proběhla v roce 2015 ve Skotsku a hra záhy získala Cenu Laurence Oliviera za nejlepší britskou komedii roku.

Kristýna Daňhelová, Petra Kosková, Marta Dancingerová

„Ti, kdo nás sledujete dlouhodobě, víte, že až na drobné výjimky se snažíme o české premiéry. Sopranistky jsou právě tou výjimkou, neboť před koronou byly krátce uváděny v Činoherním klubu. Pro jednou jsme tak nekupovali licenci v zahraničí, ani jsme nevyprovokovali původní autorskou tvorbu. Tenkrát mě na to do Činoherního klubu pozvala Anička Fialová, že prý to musím vidět. Měla pravdu, spadla mi čelist z tak razantní interpretace. Přijďte na to, je to opravdu drsné,“ usmívá se ředitel Hudebního divadla Karlín Egon Kulhánek a dodává: „Plán byl uvést Sopranistky již dříve, stejně tak otevřít Malou scénu, ale okolnosti nám to neumožnily.“

Berenika Suchánková

Sopranistky tedy nejsou úplnou novinkou na českém jevišti, inscenaci stihl osud jako řady dalších, když covidové restrikce ze dne na den a na dlouho uzavřely dveře divadel. Provokativní text o odpoutání od mravnosti přesto stačil i po pár reprízách vybudit řadu kontroverzních reakcí. Režisér Ondřej Sokol už tehdy o této inscenaci, a to i v kontextu odvážného a hledajícího Činoherního klubu, mluvil jako o experimentu (nejen pro přítomnost hudební roviny). Přijetí u nás docela kontrastovalo s kladnou odezvou v zemi svého vzniku.

na tiskovém setkání na Malé scéně HDK

Sopranistky popisují cestu šesti, navenek drsných a neohrožených, dospívajících dívek ze školy „Panny Marie Matky ustavičné pomoci“ na pěveckou soutěž do Edinburghu. „A zároveň jde o cestu do pekla,“ zdůraznil Ondřej Sokol. První výlet a hned se rozhodnou, že se opijí… „Samozřejmě se jim to hodně vymkne z rukou, ztropí několik skandálů. Holky skončí na záchytce nebo na policii, další v nemocnici. A díky situacím, do kterých se dostávají, se odkrývají jejich pravé charaktery.“

Eva Burešová

Připravte se na drsný jazyk i vystupování postav. Autor divadelní adaptace Lee Hall to vidí velice nekompromisně: „Nedostatek úcty, neukojitelné choutky a absolutní vychutnávání si vzájemné soudržnosti je v duchu středověké tradice. Bohémství všech děvčat a jejich požívání alkoholu má něco z Rabelaise, jejich vitalita a energie má něco z Chaucera, a přitom jsou to absolutně moderní a současné charaktery.“

Oproti inscenaci Činoherního klubu obnovená a na Malou scénu HDK přenesená verze má jen jednu změnu v obsazení: roli Kylah bude s Evou Burešovou nově alternovat Kristýna Daňhelová. Fionnulu si opět zahrají Anna Fialová nebo Berenika Suchánková, Mandu Marta Dancingerová, Orlu Petra Kosková, Chell Alena Hladká a Kay Anna Kotlíková.

„Hraji Fionnulu, kápo party, která má problém s jednou spolužačkou, typickou šprtkou. Trochu se vzájemně šikanují, ale jinak jsou všechna děvčata na stejné úrovni, chtějí si vychutnat život i zájezd. V katolické škole to z nich nemůže ven, ale jakmile dostanou volno, jdou naplno do všeho. Víc, než by člověk od takových školaček čekal. ...Prostě hovadská jízda rozjetech holek, která vás rozpaří na celej večer! Bylo to jedno z mých nejoblíbenějších představení k hraní, za obnovení v novém prostoru jsem ráda,“ říká představitelka Kylah Eva Burešová a dodává: „I když byste asi rádi slyšeli nějakou tu drsnou repliku, nechtěla bych nikoho okrást o to překvapení, možná i šok, který zažijete, když na Sopranistky přijdete. Možná to vypadá, že si z toho děláme legraci, ale ten text má neuvěřitelnou hloubku. Je to příběh o holkách (hrajeme patnáctky, šestnáctky!), které po hlavě si jdou za jiným cílem, než je ten daný. Autor přesvědčivě a silně vykreslí přesně to, co zažívá dnešní mládež, která chce předčasně nakouknout do velkého světa. Jsou samozřejmě strašně drsní a přejí si vypadat děsně cool. Každá z těch holek má svůj příběh, ale i typický vlastní problém, a všechny shodně touží poznat tu opravdovou lásku, ale neví, jak takový cit pojmenovat, natož uchopit. Visení na sociálních sítích nebo nejbližší kamarádské prostředí je naučí právě jen, jak vypadat cool. To podstatné jim ovšem tyto platformy nerozkryjí, a tak se v tom plácají. Přestože z toho, co vám budeme předvádět, budete v šoku, zkuste se do příběhu vžít a dejte tomu šanci. To znamená zůstaňte do konce.“ (smích)

Petra Kosková

I podle Sáry Bukovské, která připravila hudební nastudování, každé představení bude hodně velký punk. „Můžete se těšit na velkou diskošku a skvělej popík, ta hudba navíc je inteligentně vystavěná. Příběh se valí nezastavitelně dopředu a je proložen písněmi Electric Light Orchestra.“

Anna Kotlíková

„V Činoherním klubu jsem tehdejší inscenaci shodou okolností viděla dvakrát. Pokaždé to byl velký večírek (i potom). Najednou to ke mně zase přišlo, je to výzva,“ říká Kristýna Daňhelová, která do inscenace naskočí místo Terezy Maškové.

Kristýna Daňhelová

A jaké další typy holek příběhem procházejí?
„Kay je trochu dost šprtka, ale je také nositelkou jednoho překvapení. Nejsem zas tak hodná holka, jak se zdá,“ uvedla Anna Kotlíková.
„Moje postava velmi často své kamarádky baví vtipy, které nejsou vždy vtipné,“ navazuje Alena Hladká coby Chell.
„Fionnula, kápo třídy, je pro mě velký protiúkol, protože jsem v žádném společenství kápo nikdy nebyla,“ prozradila Berenika Suchánková. „Líp mi jdou ty mužské role, které dějem taky musí projít…“
„Jako Kylah si připadám jako ten nejslabší článek party, ale zároveň hraju v kapele. Takže mě uslyšíte více zpívat než hrát. To je někdy možná lepší,“ pobaveně míní Eva Burešová.
„Manda má takovej znak, jak se vždy v pravý čas k nějaké kámošce přifaří. Pochází z chudých poměrů a propsalo se jí to do taktiky,“ přiblížila Marta Dancingerová.
„To je zvláštní, jak se to propisuje ze života i tobě,“ směje se Petra Kosková, která dala k dobru historku ze společných studií, kdy Marta přijela z vesnice, půjčila si její boty a nosila je pak po celé čtyři roky. „Teď v roli, jako Orla, jí taky koupím boty. Kruh se uzavřel. A jinak se těším na to, že v inscenaci s čistě dámským obsazením přestupujeme i do rolí chlapů.“

zpracoval + foto: Michal Novák