Z tiskových konferencí

Nová rodinná inscenace Divadla v Dlouhé ve společné režii Jana Borny a Miroslava Hanuše vychází z dětského bestselleru spisovatelky Aleny Kastnerové. Vyšla v roce 2011 a byla to její prvotina, a už se tato půvabná knížka dočkala reedice...

Jedna babička se rozhodla nezasvětit konec svého života péči o vnoučata či domácnost... „Z toho plyne názor, že tahle babička je líná. Platí to samozřejmě v uvozovkách,“ upozorňuje Miroslav Hanuš. Babička z této inscenace bude skutečně úplně jiná – neuklízí, nepeče, nevaří a občas ani nehlídá děti! I když je má ráda! Ona si totiž plní svá dávná přání, která si celý život střádala do starého škapulíře. A tak z něj pokaždé, když má čas, chuť a náladu, vytahuje jeden papírek za druhým a dělá to, po čem touží. Nic pro ni není problém! Zalétat si balónem? Naučit se potápět? Vylézt na osmitisícovku? Pracovat s počítačem? Tahle babička totiž zvládne úplně všechno! A možná díky ní přijdete i vy na spoustu vlastních přání, která si začnete plnit. Řídit nejrychlejší auto na světě? Šlapat do kaluží, aby vás nikdo neviděl? Konečně dělat to, co chcete, a ne to, co se od vás očekává? Tak do toho! „Nechte se inspirovat „línou“ babičkou!,“ vzkazují tvůrci inscenace. Autorem dramatizace je Jan Borna.

Jarmila Vlčková, Ilona Smejkalová, Miroslav Hanuš (foto: Michal Novák)

Podobně jako kdysi dávno u téměř kultovní inscenace s vánoční tematikou Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka i teď se těžko odhaduje, pro jakou věkovou skupinu nová inscenace vlastně bude především. Na kdysi původně zamýšlené dětské představení pojednou začaly proudit davy nadšených dospělých diváků. Nyní se ozývají hlasy, že nábor diváků by se měl dělat v řadách seniorů. Když se nad tou poťouchlostí zamyslíte, něco na tom přece jen je. Neaktivita je cesta ke konci...

Zůstaňme u oficiálního označení jako rodinného titulu. „Důležité je, že tenhle příběh nese poselství životní odvahy, tedy vstát a něco zkusit, nenechat se jenom vést (vléct) životem,“ říká Miroslav Hanuš. „Původně jsme hledali dospělácký titul, ale dostali jsme se k pohádce. Snad proto, že nám všem po derniéře hudební inscenace ´Kdyby prase mělo křídla´ v repertoáru něco chybí. Hrát také pro menší diváky je naše povinnost, patří to mezi naše programové cíle a je to naše radost. Původním dramaturgem vlastně byla jedna holčička (kamarádka mé dcery), která mě pověřila, abych si to přečet. Úplně jsem se nadchnul. Půjčil jsem knížku Honzovi Bornovi, také se nadchnul. Je to vtipná moderní pohádka, přesto k rozhodnutí ji inscenovat přispěl jiný moment: příběh má i vážný rozměr, ta naše aktivní babička totiž na konci umře, ale vnímáte to úplně jinak. V době, která se pořád za něčím honí, na normální lidský věci se moc nehraje. Že smrt patří k životu, sdělí pohádka... Zrovna dnes jsme řešili celou zkoušku, jak babička má krásně umřít, aby vlastně neumřela. ...Myslím, že jsme to vyřešili.“

Jarmila Vlčková, Ilona Smejkalová (foto: Michal Novák)

Portrét této divadelní babičky bude tak trochu vystavěný z názorů dětí. Dramaturgyně Ilona Smejkalová se dotazovala různých věkových skupin dětí, od nejmenších po ty starší „...A ukázalo se, že děti si nejčastěji přejí mít trochu trhlé babičky!“

„Do dramatizace jsme nevybrali všechna přání, které si babička za celý svůj život nashromáždila, eliminovali jsme také postavu vypravěče, tím bude v divadelní inscenaci ona sama. Každé prostředí se díky ní rozvíří, možná některé lidi i změní...,“ naznačuje Ilona Smejkalová
Miroslav Hanuš dodává: „Není to babička, co otročí svým dětem. Nastává čas pro ni. Její sny jsou reálné, jen trochu nadnesené, ale v pohádce je přece všechno možné. I třeba to, že naše babička omylem vyhraje závod světového poháru v lyžování. K tomu minipříběhu máme filmovou dotáčku a u potápění zas krásnou animaci, kterou pro nás připravil Vojtěch Žák.“

Inscenace bude pracovat v komunikaci s divákem, Miroslav Hanuš prozradil více: „Jan Borna nemá rád divadlo čtvrté stěny... Bude to jakoby kinoautomat. Co diváci z babiččina škapulíře (zná to slovo vůbec ještě někdo?) vylosují, to budeme v následujících minutách hrát... Potom jsme si řekli, že to musí být s písničkama, k Divadlu v Dlouhé to patří! A tak ke každé té historce si babička pustí nějakou oblíbenou pecku, je to babička se zálibou v rockové hudbě.“ ...Zazní písně například od Floydů, Simona & Garfunkela, Lou Reeda, ale také od Navarové. Ty cizí do češtiny natextoval, do řekněme poeticko-dětsky laděných textů, Miroslav Hanuš. Pro znalé dospěláky může být zajímavé, jak hravě lze světové fláky odzpívat. Jelikož Divadlo v Dlouhé disponuje zdatnou kapelou, hrát se bude hezky živě.

tiskové setkání v klubu Divadla v Dlouhé (foto: Michal Novák)

Hledání ideální představitelky „líné“ babičky vůbec nebylo jednoduché. Volba nakonec padla na Jarmilu Vlčkovou (hrála například v Draku nebo Klicperově divadle, nyní je majitelkou divadla U staré herečky a pracuje na volné noze). Představte si, nejprve Janu Bornovi tuto roli odmítla. Nyní už se tomu jen směje: „Přiznávám (smích)... Hlavní role a v Divadle v Dlouhé ještě k tomu? V prvním okamžiku se mi zastavilo srdce, ale pak jsme si spočítala své stávající pracovní závazky (hraju divadlo pro děti někdy i dvakrát denně a mám to do Prahy daleko), se závěrem, že to nepůjde skloubit. Rodina a kamarádi mě hodně rychle donutili, abych okamžitě volala zpátky. S argumentem, abych to vzala, neboť kdo nabízí tak krásné role pro šedesátileté herečky. No, mají pravdu... Jsem nakonec moc ráda, že jsem se k tomu odhodlala, tak jak si babička plní svoje sny v knize, já si teď taky plním sen – ještě jednou si zahrát s velkým ansámblem za zády a mít husí kůží, když hraje závěrečná písnička.“

„Typ titulní role vyžaduje mít páru, musí se běhat nahoru a dolu, tahle babička dokonce zpívá rock´n´roll. Kdo ty kolena už nemá, nebo kdo je nechce obětovat, nemůže v roli „líné“ babičky vystupovat. Jarmila Vlčková je chce obětovat,“ s obdivem dodal Miroslav Hanuš.


Závěr listopadu bude v Dlouhé tradičně patřit nesoutěžní divadelní přehlídce nejen pro teenagery, Festivalu 13+, jenž je namířen na „nedostatkovou“ divadelní tvorbu pro „nebezpečnou“ kategorii odrostlejších dětí. Festival přivítá divadelníky z hradeckého Klicperova divadla, ostravského Divadla Petra Bezruče, plzeňského Divadla Alfa, ústeckého Činoherního studia, bratislavského Túlavého divadla a čím dál oblíbenějšího souboru Športniky. Pro studenty je připraveno festivalové vstupné pouhých 100 Kč a milou tradicí je divácká tombola (plná zajímavých cen) po představeních na velké scéně. Přesto je tu jedna novinka, a to Festivalová zeď - letos poprvé budou mít diváci Festivalu 13+ možnost vyjádřit své festivalové a divadelní dojmy přímo v prostorách Divadla v Dlouhé! Fantazii se meze nekladou, budete moci kreslit, psát, básnit...

-mys-