Z tiskových konferencí

Nové projekty, oslavy i divoké karty v Ponci
vydáno: 3.9.2014
Povzbuzeno mezinárodní úspěchy českého tance na České taneční platformě a  festivalech Aerowaves / Spring Forward, Edinburgh Fringe a Tanzmesse Düsseldorf vstupuje divadlo Ponec do nové sezony. Připomeňme v této souvislosti především nedávnou českou účast na festivalu v Edinburghu, kde Andrea Opavská a Jana Vébrová obdržely prestižní cenu Herald Angel Award za představení La Loba, které připravily spolu s choreografkou Lenkou Vagnerovou. I přes toto nesporné potvrzení kvality práce českých umělců a jejich skvělou reprezentaci české kultury v zahraničí, s financemi to stále není úplně růžové, jak podotýká Yvona Kreuzmannová, předsedkyně sdružení Tanec Praha.

Divadelní sezonu 2014/15 zahájí PONEC – divadlo pro tanec premiérou Jiřího Bartovance, následovat bude ještě letos šest dalších novinek nejvýraznějších českých tanečních souborů či osobností, často ve spolupráci se zahraničními choreografy.

Jiří Bartovanec představuje projekt Globe (foto: Michal Novák)
Jiří Bartovanec a Elia Lopez Gonzales představují projekt Globe (foto: Michal Novák)


Již 9. a 10. září můžete v Ponci navštívit premiéru představení Globe tanečníka a choreografa Jiřího Bartovance. Ten se spolu s týmem umělců z nejrůznějších koutů světa rozhodl zkoumat téma vlastní identity a jejího hledání v globalizovaném světě. „Sedm tanečníků svým osobitým přístupem a projevem přispělo ke vzniku tanečního představení, jehož hlavním námětem je uniformita a stírání kulturních rozdílů,“ prozrazuje Jiří Bartovanec, který více jak 11 let působí v Německu. Pro svůj originální projekt, ve kterém se pokusí zachytit individuální charakter jedince, jenž se pod vlivy okolního světa podléhá stereotypům a mění se v unifikovanou bytost, přizval tanečníky ze Španělska, Brazílie, České republiky, Německa a Koreji. „Vždy jsem cítil, jak je důležité vědět o původu vlastní identity. Naše identita má základ v naší minulosti, která určuje naši jedinečnost. Bylo pro mě vždy důležité znát hlubší minulost přesahující tu vlastní. Samotná odpověď, která pro mě nyní už neznamená tolik, mi dala svobodu. Uzavřela kruh, proud energie, proud života v mém vlastním nitru a stala se důležitým zlomem v uvažování o hranicích vnějších a vnitřních. Důkazem toho je u mě absence touhy patřit do ohraničené krajíny. Toto ohraničování společenství a kultur mě naopak provokuje a nutí vratcet se k identitě samotné. Sám hledám odpovědi, ale svoboda, kterou cítím, když se snažím roztírat společenské stereotypy, mi dává pocit zachování mého vlastního já,“ vysvětluje Jiří Bartovanec, člen proslulé skupiny Sasha Waltz & Guests, proč ho fenomén identity v dnešním globalizovaném světě tak zajímá.

V říjnu představí svou novinku soubor DOT504. Po cenami ověnčených inscenacích Holdin´ Fast a 100 Wounded Tears (mj. také z festivalu Edinburgh Fringe) přizvali do třetice ke spolupráci choreografický tandem Jozef Fruček (SK) a Linda Kapetanea (GR), známý též jako RootLessRoot Company. „V inscenaci COLLECTIVE LOSS of MEMORY se s pěticí výjimečných tanečníků ponoříme do nesmírně silného sociálního jevu, kterým je jedno ze zvláštních potěšení lidstva - zabíjet a účastnit se násilí. Toto téma každodenní zkušenosti budeme zkoumat prostřednictvím dějin umění, zejména prostřednictvím jeho výskytu ve výtvarném umění a kulturní kritice,“ přibližuje Linda Kapetanea. „Bude to studie provokace, která se netýká zjevného, ale zkoumá jemné aspekty vývoje lidského chování a také to, jakými evolučními tlaky lidstvo prošlo a prochází v současném bezprecedentním způsobu života, jenž je orientován pouze na uspokojování momentálních sobeckých potěšení,“ doplňuje Jozef Fruček.

Na konci října pak NANOHACH představí novinku Michala Záhory Diptych, která je první ze série tří premiér, jimiž soubor slaví deset let své existence. V rámci oslav „Dekáda NANOHACH 2004-2014“ se nad Diptychem sešel ke spolupráci celý tým projektu Orbis pictus a volně na něj navazuje. Autorem hudby je Carlo Natoli, který s Michalem Záhorou tvoří již čtvrtý projekt (po Synchronicity, Resonance a Orbis pictus). Diptych vzniká ve spolupráci divadla Ponec a kaple v Nečtinech u Plzně, kde bude i uveden 17. října v předpremiéře. Projekt se bude dále hrát nejen v divadlech ale i mimo ně, například v kostelech nebo kaplích.

A NANOHACH podruhé. Na konci listopadu se ujmou premiérové štafety ještě jednou, tentokrát pod choreografickým vedením Veroniky Švábové. Taneční projekt Move On je setkáním Veroniky Švábové a NANOHACH po deseti letech od debutu Naměkko Naostro. „Co jsme za tu dobu zažili? Jak jsme se měli? Co jsme ztratili a co naopak získali? Kam jsme se posunuli? Kam se posunul svět okolo nás? Jaké jsme měli sny? Jaké sny se vyplnily a jaké naopak ne? Co jsme si nalhávali a čemu jsme se postavili čelem? To jsou otázky, na které hledáme v novém projektu odpověď,“ vysvětluje choreografka Veronika Švábová. „Doufám, že zároveň překonáme a překvapíme sami sebe, pohneme se do míst, která bychom možná ani od sebe nečekali.“

Deset let existuje na české taneční scéně i soubor VerTeDance. Oslavy zahájí v listopadu premiéra Traces, která vzniká ve spolupráci se švédskou choreografkou a tanečnicí Charlottou Öfverholm a izraelským režisérem Josephem Tmimem. Charlotta Öfverholm, která s VerTeDance již spolupracovala, se tentokrát postaví na jeviště společně s dvojicí tanečnic, Veronikou Kotlíkovou a Terezou Ondrovou. Projekt je volně inspirován hudbou izraelských hudebníků Asafa Avidana, Rana Salvina a Meira Ashera. Dalším inspiračním zdrojem jsou obrazy Paula Celana a Fridy Kahlo. V druhé půli večera budou moci diváci zhlédnout i sólo Charlotty Öfverholm s názvem Lucky.

Na oslavu 10. narozenin se skupina VerTeDance obzvláště těší. VerTeDance totiž očekávají, že kolegové je přijdou nějakým způsobem pobavit. Totéž očekávají i od publicistů, kteří se tanečnímu divadlu věnují.

Tereza Lenerova Hradilková a Davide Sportelli (foto: Michal Novák)
Tereza Lenerova Hradilková a Davide Sportelli (foto: Michal Novák)


Ponec pro podzimní část sezony tradičně rozdal i „divoké karty“, umělcům, od kterých se dá čekat rozvíření vod tanečního divadla. Tentokrát ji dostaly Tereza Lenerová Hradilková a Hana Strejčková.

Projekt vessels Terezy Lenrové Hradilkové a italského tanečníka Davida Sportelliho se rodí z touhy ztělesnit a podělit se s diváky o dialog a konflikt mezi viditelným a neviditelným, mezi tím, co jsme zvyklí ukazovat a co máme naopak ve zvyku skrývat. Prostory na zkoušení tohoto tanečního duetu jim byly nabídnuty v Berlíně, Praze a Marseille, oba umělci se proto rozhodli tvořit i bez financí. Spontánně vznikající duet na hudbu Alessio Castellacciho velmi konvenuje konceptu Ponce jako otevřeného prostoru.

Hana Strejčková chystá s tanečníky Bárou Látalovou a Jiřím Lösslem inscenaci o třech dějstvích, prologu a epilogu inspirovanou básnickou tvorbou Miloše Horanského. Amortale je taneční symfonií pro muže a ženu, tělo, hlas a stín. Surrealistické příběhy o touze, prolínání, míjení a odcházení, o lásce-smrti-nesmrtelnosti,“ přibližuje autorka svůj projekt, který bude mít premiéru na začátku prosince. Nepůjde ale pouze o představení, ale i práci se specifickými skupinami diváků. Například studenti středních škol budou mít možnost před zhlédnutím inscenace absolvovat literárně-pohybový seminář ve své škole a následně se zúčastnit interaktivní reflexe po představení. Seniorům autoři po zhlédnutí inscenace nabídnou kreativní seminář inspirovaný tvorbou současného básníka Miloše Horanského, zejména sbírkou Ruce Goliášovy.

-mys-