Z tiskových konferencí

Festival 4+4 dny v pohybu, který již vyrostl do dospělosti, tradičně koprodukuje řadu premiér tuzemských souborů, letos tomu bude v míře opravdu nebývalé. Jak říká Petr Prokop z Vostopětky: „Tento festival nás neustále ponouká k novým projektům...“ Připomeňme, že jedním z nich byl před dvěma lety Pérák, inscenace, která se pak dočkala značné divácké obliby.
V rámci festivalu však některé soubory vystoupí úplně poprvé. Jsou to 420PEOPLE (s inscenací Mirage) či VerTeDance (site-specific projekt Naučená bezmocnost).

Jan Kalina, Karolína Hejnová, Václav Kuneš (foto: Michal Novák)

Premiéru nového tanečního představení Mirage uvede soubor 420PEOPLE na Nové scéně Národního divadla. Tanečník a choreograf Václav Kuneš se inspiroval stand-up komediemi a vytvořil dílo pro sedm tanečníků. „...To bude asi nejvíc tanečníků, co jsme kdy na jevišti měli,“ usmívá se Václav Kuneš. „Přemýšlel jsem o spojení stand-up komedie, žánru, který mám rád, s tanečním světem. A zdali se tyto nestejné světy mohou ovlivnit. Jiná otázka byla, jestli v řadách našich tanečníků nejsou také komici. Vězte, že jsou! Pohybovým divadlem se jistě publikum bavit dá, cílem mého snažení však je překročit tu hranici, kdy výsledek nesklouzne do pouhého entertainmentu, tedy, aby měl myšlenku, určitý obsah. Mirage by mělo oscilovat mezi humorem a palčivými otázkami, které míří do nitra těch, kdo stojí na jevišti a snaží se rozesmát publikum.“
Autorem hudby k projektu je kanadský hudebník Owen Belton. Kostýmy vytváří mladé české design studio Chatty návrhářek Anny Tuškové a Radky Sirkové.

Za novým tanečně-divadelní site-specific projektem skupiny VerTeDance se vydejte do prostor budovy bývalých Elektrických podniků na Vltavské. V syrovém a po letech nezájmu zašlém suterénu objektu našly choreografky Veronika Kotlíková a Tereza Ondrová příhodný prostor k uvedení projektu Naučená bezmocnost, který je volně inspirován knihou Dagmar Šimkové "Byly jsme tam taky" z prostředí komunistického lágru padesátých let. Obě choreografky přizvaly tentokrát mezinárodní tým - pohybové spolupráce se ujala Lali Ayguade Farro, dlouholetá tanečnice souboru Akram Khan Company, originální hudbu skládá polský autor Rafal Det´kos. Na projektu režijně spolupracuje Jiří Havelka.

„Nabídneme divákům téma poměrně vážné a vše záměrně situujeme do míst, kde na vás padne deka. Vykachlíkovaný suterén (bývaly zde vany pro relaxaci řidičů) budovy bývalých Dopravních podniků využijeme k rozehrání pocitu izolace, odloučení,“ přibližuje Karolína Hejnová z produkce VerTeDance. I tento soubor hlásí zapojení většího počtu účinkujících, než je pro něj obvyklé.

na tiskové konferenci k festivalu 4+4 dny v pohybu (foto: Michal Novák)

Ani Divadlo Vosto5 netroškaří. „Naši novou inscenaci Dechovka zkouší asi 25 lidí. Přizvali jsme poměrně dost spolupracovníků nebo herce ze spřízněných souborů. Granty se snižují, my ale jdeme opačnou cestou...,“ významně poznamenal Petr Prokop.
"Lidé se mění, dechovka zůstává", tak zní podtitul nové inscenace Dechovka, kterou připravuje režisér Jiří Havelka do prostor Baráčnické rychty. Diváci se zde stanou bezprostřední součástí dění v hospodě v Dobroníně na Jihlavsku, která prožívá to, co předcházelo a následovalo po vraždě skupiny místních Němců těsně po válce. Živou hudbu složil Jan Kalina ze Sto zvířat. Hrají nejen členové souboru, ale řada dalších, jako například Ján Sedal či Marie Ludvíková z HaDivadla.

„Autorský projekt Vostopětky je netradiční nejen místem, kde budeme hrát, ale i tím, že míříme do vod dokumentárního divadla. Rozhodli jsme se Vostopětku více otevřít jiným žánrům, ...které už stejně Jirka Havelka tak různě dělá a posun k jiným tématům myslím ukázal i Pérák. V Dechovce rozhodně nechceme ukazovat prstem nebo svalovat na někoho vinu, jen se snažíme zachytit tři okamžiky v jednom místě vesnické hospody ve třech časových rovinách. Proto Baráčnická rychta, bude to příhodná scénografie sama o sobě. Začneme pohledem do roku 1922, kdy Češi a Němci ve vesnici žijí pohromadě a právě si otevřeli zábavní sál. V roce 1945 se tam po první poválečné tancovačce stane strašlivý incident, který zůstal v obci jako trvalá rána, o níž nikdo raději nemluvil...až do roku tuším 2007, kdy byly objeveny a exhumovány ostatky povražděných Němců. Třetí obraz nám ukáže rok 2012 a jednání místního zastupitelstva, které v té stejné místnosti řeší návrh krajanského sdružení na nějaký vzpomínkový památník, bez jakýchkoliv dalších nároků. Ukazuje se, že vřed obce se promítnul i do této rozpravy (ten záznam jednání existuje, dá se stáhnout!), kdy žasneme nad schopností zastupitelů odbíhat od podstaty věci. Ještě bych zmínil, že Dechovka nebude klasická inscenace, kdy herci hrají a divák se dívá, řada momentů se bude odehrávat přímo mezi diváky, kteří se stanou všeho součástí,“ přibližuje Petr Prokop.

Znalci tvorby Vostopětky nenechají bez povšimnutí ještě jednu neobvyklou skutečnost: text hry vznikl dříve, než se začalo zkoušet. Napsal jej Jiří Havelka s Karlem Františkem Tománkem, dramaturgem Dejvického divadla.

Autor hudby, frontman skupiny Sto zvířat Jan Kalina, říká: „Nabídka mě potěšila, zároveň zamrazila, jednak kvůli tématu hry a protože Sto zvířat hrají trochu jiný styl, mnohem veselejší, než je nějaká dechovka. Od kluků přišlo bezvadné zadání: napiš něco, abychom to všichni znali, zároveň to bylo originální a ještě to stylem obstálo ve všech těch časových rovinách. Naštěstí se ukázalo, že aranžovat tubu není až tak nezajímavé, a když si k tomu přidám osobní vzpomínku, že svůj první koncert před třiceti lety jsem odehrál právě na Baráčnické rychtě...“

Petr Prokop, Jan Kalina (foto: Michal Novák)

Toto je pořád zlomek toho, co 18. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu nabídne. Hlavním festivalovým centrem se stane památkově chráněný Palác U Stýblů (dříve také Palác Alfa) na Václavském náměstí v samém centru Prahy. Jedno rozsáhlé patro jinak prázdné budovy zabydlí v rámci projektu Místa činu svými instalacemi, objekty, malbami či videi čtyřicet současných renomovaných umělců. „Společným hlavním tématem a také názvem výstavy se letos stal výrok Problem is Here jako lakonické upozornění na to, že nejdůležitější problémy jsou právě ty, které ovlivňují svět přímo kolem nás a které jsme schopni řešit,“ říká jedna z kurátorek Denisa Václavová.

Kromě výstavy zde proběhne premiéra nového představení Missing Post-Reality Show souboru Secondhand Women, který tvoří pět nezávislých performerek ve věku 40-50 let. Petra Moře Lustigová, Daniela Voráčková, Halka Třešňáková, Stefania Thors a Helene Kvint uvedou divadelně-autentický survivalový projekt „tvrdě kalených žen, blížících se k vrcholu krize středního věku, plný osobních výpovědí a sci-fi“.

Dvě premiéry v rámci festivalu připravilo Studio Alta: první společné tvůrčí setkání herečky Vandy Hybnerové a slovenské performerky Lucie Kašiarové dalo vznik představení Angel-y s podtitulem Nebeská Clowneska. Další premiérou je inscenace Danse, danse, danse comme ça! Ça va?, kterou na téma bourání a stavění měst v dramaturgii Viktorie Čermákové uvede bosenský performer a režisér Žan Loose.

„Program v Divadle Archa ozdobí řada pozoruhodných divadelních inscenací a choreografií ze zahraničí, které nabídnou jak reflexi aktuálních společenských témat, tak i uvolnění a humor,“ říká dramaturg divadelního programu Pavel Štorek. Unikátním zážitkem se stane vůbec první festivalové hostování indického souboru – Attakkalari Centre for Movement Arts s představením AadhaaraChakra: A Dancelogue. Jde o jedno z neprogresivnějších tanečních divadel v Indii. „Nabídne originální taneční zvukovou a filmovou exkurzi do imaginárního světa indických vesnic, tržišť i rušných městských ulic,“ uvádí Pavel Štorek.

Pavel Štorek (vpravo) (foto: Michal Novák)

Dokumentární divadelní představení Alexis, Greek Tragedy v podání slavného italského souboru Motus ukazuje na základě novodobé Antigony tragické obrazy a rebelii mládeže v současném Řecku. Soubor Motus získal po celém světě řadu prestižních ocenění a Asociace divadelních kritiku státu Quebec ocenila tuto inscenaci jako nejlepší zahraniční za sezonu 2011/12.

Choreografie Victor v produkci známého belgického divadla Campo je první uměleckou spoluprací výjimečných umělců Jana Martense a Petera Seynaeve. „Jde o intimní taneční duet muže a dítěte. Jeden má za sebou dlouhou cestu, ten druhý touží být dospělý, jak nejrychleji to jen jde,“ popisuje Pavel Štorek.

Mezinárodní soubor Superamas od svého vzniku v roce 1999 uvádí po celém světě originální projekty, které kombinují autorský film, choreografii, divadlo, soap operu a živou hudbu. V nejnovějším představení Theatre se tentokrát zaměřil na pomyslnou křižovatku výtvarné perspektivy renesančních malířů a průkopníku 3D technologie ve 21. století. „Autentické a fiktivní příběhy v imaginárním světě a prolínání skutečností s virtuální realitou je návratem a komediální reflexí „arabsko – západního“ vnímání světa,“ doplňuje Štorek.

Vstupenky na divadelní představení jsou k dostání na pokladnách jednotlivých divadel, vstupenky na akce v Paláci U Stýblů včetně výstavy pak přímo na místě v průběhu akce, koncerty je již nyní možné zakoupit také v Divadle Archa. K dostání je rovněž zvýhodněný festivalový pas, k dispozici jsou obvyklé slevy.
I když to na tiskovém setkání v Paláci U Stýblů tak nevypadalo a všichni přítomní klepali kosu (až na Secondhand Women, kterým to zdá se pranic nevadilo), teplo zde zajištěno bude, stejně tak občerstvení...

Secondhand Women (foto: Michal Novák)

-mys-