Z tiskových konferencí

Měsíční kámen vypráví spletitý příběh o drahokamu mimořádné hodnoty, který je ukraden mírumilovnému mnišskému řádu Hubalů. Dvojice noviců tohoto řádu se jej vydává nalézt, ale zjišťuje, že stopy vedou do podivného, skrznaskrz hříšného a zkaženého mexického městečka Santa Mondega. V Santa Mondeze se oba muži potkávají s plejádou bizarních postaviček. Postupně začne vyplývat, že Santa Mondega není běžným městem... A to je jen začátek parodické upírsko-gangsterské komedie, kterou dal světu anonymní autor (říká si Bourbon Kid). Dramatizaci vpravdě šíleného díla v české, pravděpodobně i ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.

„Měsíční kámen je titul, který se zrodil v našich hlavách po přečtení populární knížky s názvem Kniha beze jména (v originále The Book With No Name), která v roce 2006 způsobila senzaci na americkém knižním trhu,“ říká Stano Slovák. Autorské trio ve složení Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stano Slovák její dramatizaci pod názvem Měsíční kámen, což je hlavní atribut děje, nabídlo pro své domovské divadlo a ředitel Stanislav Moša vůbec nebyl proti, byť se předloha žánrově vymyká snad všemu.

Jan Šotkovský se podle svých slov dlouho rozhlížel s pomocí přítele Googlu po celém světě, ale neobjevil, že by se snad dramatizace románu Bourbona Kida už někde hrála. „Román je relativně čerstvý, už se prý na jeho zfilmování chystá Hollywood, ale dříve než se nachystal, my už jsme práva měli,“ uculuje se Jan Šotkovský. „Ano, ředitel Moša nám řekl, vyřiďte si práva a zpracujte to, Honza napsal do Ameriky na agenturu a práva jsme dostali, aniž by někdo chtěl o nás cokoliv bližšího vědět,“ se smíchem doplnil Stano Slovák.

Stano Slovák, Evelína Kachlířová, Jan Šotkovský

„Nevysypu žádná data o autorovi, protože je to velmi rafinovaný anonym,“ podotýká Jan Šotkovský. „Skrývá se pod záhadným pseudonymem Bourbon Kid. Všimněte si, že jako tajemný muž v kápi je přímo účasten příběhu. V reálu o sobě dává vědět pouze prostřednictvím sociálních sítí. Na své stránce, kterou má na Facebooku, naši inscenaci kupodivu již zaregistroval a chválí plakát. Třeba přijede, ale my se o tom zřejmě nedozvíme, a tak alespoň doufáme, že se mu divadelní podoba jeho románu bude líbit.“

Divadelní adaptace Jana Šotkovského, Petra Štěpána a Stana Slováka, pro které to není první společná autorská práce, stačí si vzpomenout na jejich parádní Sněhurku, by měla ukázat na jevišti poněkud uhozený žánr, který má diváky pobavit, potěšit, možná i trošku vylekat. Tvůrci si chválí vizuálně zajímavý jazyk předlohy a zdůrazňují, že oni nejsou těmi, kdo ten žánr vymysleli!

„Je to opravdu žánrový mišmaš,“ přiznává Jan Šotkovský. „Je to koláž několika různých stylů, westernu, thrilleru, upírského hororu, akčního filmu východního i západního stylu. Je to v jakési šílené skloubenině pocta všem pokleslým žánrům. Nemůžeme dělat jenom kultivované tragédie, Stanislav Moša nám vštěpuje, že je dobré se občas zbláznit, a tak jsme uposlechli rady a výsledkem je tento text, který lze označit za naprostou ptákovinu.“

Stano Slovák

„Román je velmi obsáhlý. Má na 650 stránek, je členěn do 49 kapitol. Bylo nutné najít klíč, jak si pohrát s formou, jak vše převést na jeviště řekněme do třiceti obrazů. Z toho důvodu jsme museli pro potřebu divadelního scénáře vymyslet propojení některých postav. Ale tak, aby základní zápletka zůstala a zároveň nebyla oslabena detektivní rovina příběhu,“ zdůrazňuje Stano Slovák.

Jan Šotkovský k tomu uvedl: „My se na jedné straně držíme knihy a příběhu, který je hodně rozvětvený, na druhé straně nepoužijeme z knihy ani větu. Všechny texty a dialogy vznikají jako variace. Na samém konci jsme se dokonce od knížky výrazně odchýlili, a pokud ji někdo četl, může jít směle na představení, protože naše pointa je jiná. Skoro jsme nuceni jít jinou stezkou, než kam jde román, který má otevřený konec, snad kvůli možnému pokračování. Na divadle nemáme možnost dát „continue“, tak jsme si dovolili vše skončit jinak než pan Kid, a to jednoznačnějším a výraznějším způsobem.“

„V našem scénáři jsme zachovali několik paralelních dějů,“ říká Petr Štěpán, „i to, jak se postupně spojují v jeden. Nehledejte v tom podobnost, ale při zkoušení jsem si vzpomněl na film Knoflíkáři, v němž také sledujete úplně rozdílné příběhy, ale ty se najednou propojí. Kdybych měl představit děj, maximálně bych věděl, od které postavy bych začal, dál je to spletenec různých figur, které se různě potkávají a ovlivňují své osudy, než dojde k nějakému finálnímu rozuzlení. Je to něco, co ve filmu jde udělat poměrně jednoduše. My se snažíme s filmovými znaky pracovat na jevišti, jen jsme omezeni tím, že můžeme k tomu používat výsostně divadelní prostředky.“

Divácká otázka je jasná: Budeme se více smát, nebo bát? „Jelikož si hrajeme s klišé všech těch zmíněných žánrů, věříme, že diváci se budou hodně smát. Ale vzhledem k tomu, že dějové linky jsou poměrně spletité, sázíme na to, že ten příběh, byť je mírně nablblý, je svým způsobem poutavý a zaručuje, že by určitou napínavost měl mít,“ myslí si Jan Šotkovský.

„Detektivní linka trvá opravdu až do poslední chvilky, obrat některých postav je nečekaný a rozuzlení je opravdu obrovské,“ zatvářil se tajemně Stano Slovák. „Baví nás na tom neustále řešit, jak nejlépe skládat ty obrazy za sebe, jak je pointovat, aby zpočátku to bylo pro diváka i zmatečné a aby do bodu, než se vše spojí a kdy zapadnou do sebe všechny souvislosti, i trochu tápal.“ Logicky z toho plyne jediné – tvůrci prosí, aby pointu příběhu nikdo neprásknul a nepřipravil o překvapení ostatní diváky!

Ke způsobu hraní aneb co můžete očekávat od herců na jevišti, se vyjádřil Petr Štěpán: „Jsou dva druhy parodie. V prvním typu herec ukazuje, podívejte se, jak je moje postava vtipná, čili hraje s určitou nadsázkou. Jako příklad lze hned uvést nejznámější českou parodii na kovbojky, kterou je Limonádový Joe. My ale hrajeme ten druhý způsob: všechny situace na jevišti budou prezentovány smrtelně vážně, snažíme se nefigurkařit. Je na divácích, jestli pochopí, a nebo nepochopí, co je záměrem. Je pro nás velkou neznámou, co se bude odehrávat v hlavách diváků. Generálky napoví...“

„Každý jsme jiný, každý jsme stvořeni pro jiný druh humoru, ano, je možné, že někomu nabídneme guláš, který vůbec nejí,“ říká hlavní kuchař, režisér Stano Slovák.

K divákům se také již doneslo, že připravovaná inscenace bude plná speciálních efektů, včetně mnoha stříleček či pyrotechnických řach a ohňů. „Budeme střílet výhradně v intencích příběhu a po figurách příběhu, občas někdo na jevišti vybouchne, ale slavnostní róby ani psychika našich diváků nebudou dotčeny,“ uklidňuje Stano Slovák.

Zajímavé jistě bude také užití animací, jejichž autorem je Petr Hloušek. Ten prozradil něco ze své kuchyně: „Projekce jsou důležité hlavně proto, aby byly trochu nápomocné k orientaci diváka, kde se postavy zrovna nacházejí. Pohybují se totiž v patnácti různých prostředích, ne všechna vystihnou divadelní dekorace. Dalším úkolem projekcí je vytvářet atmosféru fiktivního mexického městečka za denního i nočního času a se všemi jeho typickými dobovými rysy, kterými mohou být i prach nebo oprýskané zdi.“

„Petr Hloušek vymyslel opravdu úžasný 3D model městečka Santa Mondega. Přiznávám, že i pro mě byly inspiračním zdrojem počítačové hry, které jsem si kdysi občas zahrál. Akorát Petr Hloušek při svém talentu je schopen vytvořit mnohonásobně lepší věci, hlavně které jsou účelné pro divadlo,“ ...tak chválí kolegu Stano Slovák.

Zdeněk Junák, Petr Štěpán (s ukázkou projekce Petra Hlouška)

-mys-