Z tiskových konferencí

„Skutři“ se poměří s klasickým textem
vydáno: 12.6.2013
Nejvýznamnější tuzemská letní divadelní přehlídka, unikum ve středoevropském prostoru, Letní shakespearovské slavnosti, budou zahájeny již za několik dní, 25. června, a potrvají až do 7. září. Sérii představení her Williama Shakespeara opět přivítá Praha (hraje se v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu a na nádvoří Lichtenštejnského paláce, kde sídlí HAMU), Brno (na hradu Špilberku), Ostrava (na Slezskoostravském hradu), přehlídka již má své místo i na Slovensku, konkrétně v Bratislavě a ve Zvolenu. Naplánováno je celkem 153 představení a pořadatelé z agentury SCHOK pevně věří, že případné rozmary počasí program zásadně neovlivní.

Pilotním projektem letošního ročníku Letních shakespearovských slavností je komedie Sen noci svatojánské, která vznikla pod režijním vedením kreativní dvojice SKUTR, čili Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, pro něž je to první setkání se Shakespearem.

Vanda Hybnerová, Hana Vagnerová, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Martin Hilský
Vanda Hybnerová, Hana Vagnerová, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Martin Hilský


„Možná víte, že tímto titulem začala v roce 1990 na Pražském hradě éra Letních shakespearovských slavností, Sen noci svatojánské byl tehdy uveden v režii Jana Kačera a s Milošem Kopeckým v roli Puka,“ připomněl producent Michal Rychlý.
Na programu přehlídky samozřejmě najdete i tituly z minulých let. Hrát se bude Richard III., Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské, Marná lásky snaha, Dvaja páni z Verony, Večer trojkráľovýRichard III. – slovenská verze.

Profesor Martin Hilský si právem vydobyl označení dvorního překladatele děl Williama Shakespeara, do češtiny převedl či přebásnil celé jeho dílo. A před třiceti lety Sen noci svatojánské byl jeho první překlad. „Opravdu to byl můj první Shakespeare, před tím jsem sice přeložil pár her, ale byly to spíš texty současných autorů, jako třeba Shafferův Amadeus. K překladu Snu mě vybídl režisér Karel Kříž, s nímž jsem předtím spolupracoval právě na české premiéře Amadea v Městských divadlech pražských. Na překladu Snu jsem pracoval po celý rok 1983, takže je to shodou okolností právě těch třicet let. A vzhledem k tomu, že jsem loni dokončil překlad všech Shakespearových děl, mám pocit, jako by se kruh uzavřel,“ říká Martin Hilský.

„Byli jsme si vědomi toho, že máme před sebou překlad, který vznikl poměrně dávno, ale ukázalo se, že je stále velmi aktuální a živý,“ podotýká Martin Kukučka. Veškerá setkání s panem Hilským a vzájemné debaty pak označil za velmi inspirativní a „vydatné“. Pokud se něco „po letech“ v překladu upravovalo, byly to dle slov pana Hilského pouze kosmetické změny.

Lukáš Trpišovský
Lukáš Trpišovský


Komedii Sen noci svatojánské asi netřeba příliš představovat, SKUTR ji vidí především jako svatební crazy komedii o věčném bloudění v lese vztahů. „Spletitý děj je podobný snu, jednotlivé postavy podléhají kouzlu magické letní noci. Nastavuje zrcadlo vývoje vztahu od první zamilovanosti až po manželskou krizi. Není lepší zemřít jako Pyramus a Thisba či Romeo a Julie dříve, než se do vztahu vkrade čas? Sen noci svatojánské je hra o kouzelném lese, žárlivosti i vášni a hlavně o tresti z květu zvaného Violka lásky, díky níž neznamená vidět... Ve mozaice vztahů, které děj Snu přináší, lze vidět svátek vztahů (zamilovanost, svatba), ale i horor vztahů, který nastane později...,“ zamýšlí se „Skutři“.

Klíč k inscenování tvůrci nalezli v jakémsi „jamsession“, důležitá tedy bude hudba Petra Kalába a klavírní improvizace Václava Kopty (který jinak hraje postavu Píšťaly). Záměrem je vybudovat u diváků pocit – a Shakespearův text k tomu výrazně napomáhá – že rytmus těch spletitých situací vzniká právě teď a dynamika textu protéká časem, ...jako když plyne jamsession. „Stále přemýšlíme, kde uděláme přestávku, aby nám to tento záměr moc nenarušilo,“ prozradil Lukáš Trpišovský.

Martin Hilský, viditelně zaujat uvažováním „Skutrů“, k tomu řekl: „Neviditelnou, ale slyšitelnou postavou této Shakespearovy hry je hudba řeči a její proudění. Není náhodné dělení na pět aktů a to, že řeč má strukturu tance. Postavy se neustále přeskupují jako v kaleidoskopu: do dvojic, do protikladů, do paralel, máte tam symetrie, antipatie..., to všechno jsou prvky typického renesančního tance.“
„S tím souvisí i to, že herci si musí ty postavy vystavět a vědět, kdy je potřeba všemu dodat dynamiku, kdy magii a kdy je na místě realistický výstup. Nestačí „jenom“ hrát komedii, není to o režijních příkazech a „aranžování“ výstupu,“ dodal Lukáš Trpišovský.

Vanda Hybnerová, Hana Vagnerová, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský
Vanda Hybnerová, Hana Vagnerová, Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský


Další zvláštností inscenace je zdvojování postav. Tak například David Prachař ztvární Thesea a Oberona, Vanda Hybnerová bude jak Hippolytou, tak Titánií. Csongor Kassai bude především Pukem, ale i Egeem. V rolích milenců se představí Hana Vagnerová, Martin Písařík, Zuzana Stavná a Petr Vančura nebo Lukáš Příkazký. V komediálních postavách řemeslníků se můžete těšit na Josefa Poláška a Marka Daniela, sehranou dvojici, která společně dlouhá léta působila v HaDivadle.

„Dvojrole vznikly vlastně velmi pragmaticky. Hra nemá ústředního hrdinu, díky němuž by se dal omezit počet ostatních postav. Tím je tato hra poněkud atypická. Má tři skupiny postav. Proto jsme se ke komornějšímu počtu v obsazení dostali zdvojením rolí Egeus-Puk, Theseus-Oberon a Hippolyta-Titánie. Ony totiž tyto postavy mají zajímavou paralelu mezi sebou. Jsou sobě navzájem protipólem. To, co v sobě v Bouři spojuje Prospero, je ve Snu rozděleno mezi Thesea a Oberona. Zároveň ve vztahu Titánie a Oberona vidíme budoucí vztah Hippolyty a Thesea. U Egea a Puka je to zas podobnost v nevíře v lásku a lidi. Každý ji ale řeší po svém,“ vysvětluje Lukáš Trpišovský.
„Koukáme na ty milenecké postavy po 10 letech, zahrají je tíž herci...,“ doplnil Martin Kukučka.

Martin Kukučka
Martin Kukučka


„Chápu to zdvojení. Postavy nesou podobná témata. Není náročné hrát dvě postavy, ale opodstatnit ten záměr,“ uvedla Vanda Hybnerová, která se jinak se Shakespearem na jevišti zatím moc nepotkala. „Moje první potkání skončilo fiaskem, bylo to nepodařené představení plné klišé a nudy, zato po Hamletovi v režii Miroslava Krobota, kde jsem byla zřejmě nejstarší českou Ofélií, se mi stýská... Teď se, myslím, všichni bavíme hrou a tématem, neskláníme se před monumentem. Divadlo pod širým nebem vyžaduje spoustu kompromisů, zde bude podstatná vizuální podoba a forma. Odolávala jsem hraní na Hradě dlouho, protože upřednostňuju spíš kontaktní nebo civilnější formy divadla, ale tentokrát si to opravdu užívám. I když přijít ze zkušebny do toho obrovského prostoru znamená práci vlastně nanovo.“


na tiskové konferenci v Malostranské besedě


Výtvarná stránka inscenace slibuje netypickou podobu jevištní dekorace, která má akcentovat především proměny dne a noci, i kostýmů, které dostanou extravagantně stylizovanou podobu. Magii prostoru napomohou vytvořit i tanečníci (v choreografii Iana Kodeta). „Pokud naprší, budeme si tak hezky klouzat,“ říká v nadsázce Lukáš Trpišovský.

-mys-
[foto: Michal Novák]