Z tiskových konferencí

Městská divadla pražská opět představí v krátkém sledu dvě nové inscenace. Využívají tak obou svých scén, což umožňuje paralelní práci dvou tvůrčích týmů. Jako první bude 10. března na scéně Divadla Rokoko uvedena premiéra divadelní adaptace asi nejvyhledávanějšího bestselleru posledních let, známého především díky filmovému zpracování - slavného díla Želary spisovatelky Květy Legátové. O týden později, 17. března v Divadle ABC, se divákům představí autorská komediální inscenace sehrané tvůrčí dvojice Jiřího Janků a Petr Svojtka, kteří prostřednictvím svých projektů rádi zkoumají českou povahu. Pod neobvyklým názvem Bedřich Smetana: The Greatest Hits se skrývá komický muzikál pro činoherce, resp. osm a půl opery (a možná ještě něco navíc) v jednom večeru. Budete mít jedinečnou možnost se seznámit se všemi operami Bedřicha Smetany tak říkajíc ve zkratce. Známé písně zde zazní ve zcela nových úpravách Jiřího Janoucha a Ivana Hlase, který se jako speciální host objeví také na jevišti.

Jiří Janků, Petr Svojtka (vždy v dobré náladě...)

Podívejme se nejprve na příběh lásky v drsné podobě ve vesničce Želary na moravsko-slovenském pomezí. Do „želarského kraje“, kam své příběhy Květa Legátová umístila – se režisér Pavel Khek zajel v rámci příprav inscenace dokonce osobně podívat. „Z kopaničářské osady už dnes zbyly jenom zborcené krovy a sutiny, ve kterých jsme nacházeli zbytky zařízení, včetně starých marmelád. Přímo na místě jsem si ale uvědomil, že ačkoli vesnice jménem Želary nikdy neexistovala a i v knize Květy Legátové jsou Želary spíš metaforickým než skutečným místem, v popisu detailů i atmosféry byla spisovatelka naprosto přesná,“ uvedl režisér Pavel Khek.

„Želary jsou místem lásky v jejích nejrůznějších podobách – místem, kam se prchá ze světa, kde zuří válka,“ říká Věra Mašková, dramaturgyně a autorka inscenační úpravy. „Hrou Želary vynikající spisovatelky Květy Legátové, která do české literatury vnesla neobyčejnou poetiku i téměř zapomenutý étos, Městská divadla pražská pokračují v linii adaptací předloh slavných českých autorů.“

„Na první zkoušce jsme se shodli, že dílo Květy Legátové je pro nás cosi jako zjevení...,“ vyzdvihl režisér Pavel Khek kvalitu literárních předloh Želary a Jozova Hanule, podle nichž divadelní adaptace vznikla. Na častou otázku, jaký rozdíl bude mezi stejnojmenným filmem a divadelním zpracováním Želar, odpověděl: „Úplně nejzákladnější dějová linka zůstává v obou případech stejná. Výrazové prostředky jsou ale jiné. V divadle logicky bude méně obrázků, zato je tu víc prostoru, aby vynikl vnitřek postav,“ naznačuje režisér. Důležitým prvkem bude i podlaha, která se celou hru staví, a také boty, kterými se po ní šlape...

Hlavní hrdinka, Eliška, je ženou, která v krátké době prožije velmi mnoho... Jako lékařka z brněnské nemocnice se ocitá v nebezpečí života, stejně jako všichni odbojáři po atentátu na Heydricha. Ukrývá se v horské vesnici, v pozemském ráji, kam hřmění války zatím nedolehlo. Nachází tam zcela nový pohled na svět, nové hodnoty a především lásku, o jaké neměla vůbec tušení. To, co na počátku vypadalo jako ztráta identity, se mění v nalezení svého pravého já. Její příběh se ovšem proplétá s příběhy místních svérázných horalů... „Eliška se v příběhu promění z racionální, emancipované doktorky v ženu plnou něhy: manželku vesnického kováře Jozy, Jozovu Hanuli. Cesta od Elišky k Haně je pro mě cestou od arogance k pokoře,“ zamýšlí se Evellyn Pacoláková, představitelka hlavní role.

Vasil Fridrich, který hraje Jozu, se v „želarském kraji“ narodil. „Ne sice v té malinkaté vesničce - to by byla až příliš velká pohádka - ale z menšího města na Moravě, kam Květa Legátová příběh zasadila, skutečně pocházím. I když rovnou říkám, že k uchopení Jozy mi můj původ zásadní klíč nedal: to by pak muselo platit, že prince Hamleta mohou dobře zahrát jenom Dánové,“ vtipkuje rodák ze Slovácka.

Věra Mašková, Evellyn Pacoláková, Jitka Smutná, Vasil Fridrich

Jitka Smutná v Želarech ztvární postavu bylinářky Lucky – ženy, kterou místní považují za vědmu nebo dokonce „bohyni“. A o své figuře mluvila velmi procítěně: „Hrála jsem v mnoha divadlech a vždycky tam pro mě byly důležité starší ženy – rádkyně, které v sobě spojovaly intuici i praktičnost, pudy i zkušenost, moudrost i vášně. Postava Lucky je pro mě součtem všech takových žen, které jsem v divadelních šatnách potkala, ptala jsem se jich na rady, svěřovala jsem se jim nebo jim prostě jenom naslouchala. Lucka má navíc silný vztah k přírodě, její léčivé a harmonizující moci. Tu jsem po třicítce pocítila i já, a to doslova na vlastní kůži - když jsem zabořila ruce do hlíny. Vzpomněla jsem si na svoje předky, kteří byli s půdou spojeni, protože na ní po generace hospodařili.“

Ivan Hlas, Veronika Kubařová (prezentace ukázky z inscenace Bedřich Smetana: The Greatest Hits)

Inscenace ´Bedřich Smetana: The Greatest Hits´ by měla být zábavnou podívanou. Nebude chybět ani živá kapela! Vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého včera není však vůbec snadné...

„Jako divadelníky i autory nás vždycky bavily travestie, které si pohrávají s vážnými předlohami a nedotknutelnými ikonami,“ říká režisér Petr Svojtka. Společně s Jiřím Janků už v MDP vytvořili několik autorských projektů: Monty Pythonův létající kabaret, Viktor K. aneb Český národ neskoná nebo divadelní reality-show Superčlověk. Pokud divadelní dění sledujete, budete vědět, že duo Janků-Svojtka první verzi této smetanovské travestie nastudovalo již dříve, stalo se tak ve Středočeském divadle Kladno. Všechny tyto autorské komedie obvykle nabízejí kromě zábavy vždy i zajímavou reflexi některých zvláštních rysů české povahy. „Hra o přípravě smetanovského představení navíc oprašuje lesk velké opery, která – pokud se ovšem uchopí za trochu jiný konec, než jak jsme zvyklí - může být i dnes pro diváky přitažlivá,“ říká Petr Svojtka. Dodnes přitom vzpomíná, jak ho jeho babička – operní pěvkyně a velká milovnice žánru – trápila v dětství poslechem árií linoucími se v kuchyni z nedělního rádia.

Jak ovšem dodává dramaturg Jiří Janků, Smetanovy melodie jsou nejen notoricky známé, ale především stále geniální. „V nové úpravě Ivana Hlase a Jiřího Janoucha navíc vyniká jejich líbezná zpěvnost. Tu podtrhuje i nasazení zpívajících činoherců a také živí muzikanti přímo na scéně,“ říká Jiří Janků.

Roman Říčař (prezentace ukázky z inscenace Bedřich Smetana: The Greatest Hits)

Spoluautor hudby Ivan Hlas, který v Divadle ABC spolupracoval už na muzikálu Šakalí léta, k tomu dodává: „S kolegou Jiřím Janouchem jsme ke Smetanově dílu přistupovali s veškerou úctou. Nejradši mám jeho prosté písničky jako ´Letěla bělounká holubička´ nebo ´Věrné milování´, Jirka dělal na těch složitějších. Vyhráli jsme si pak zejména s různými hudebními aranžmá, vždyť jde o nadsázku a komedii,“ říká známý muzikant a písničkář. „Smetanovy árie tak zazní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song a la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen...,“ dodal. Diváky jistě potěší, že Ivan Hlas navíc ve hře vystoupí nejen jako frontman živého hudebního doprovodu, ale zahraje si tu i malou roli svého méně známého bratra Saši Hlase.

„Bedřich Smetana je skutečný český hitmaker: Kdyby žil dnes, jeho písničky by nejspíš bodovaly v hitparádách,“ myslí si Ivan Hlas. „Písně Bedřicha Smetany jsem vzal, sundal z nich kabátek harmonie a zkusil jim obléct jiný – jenže to obvykle nebyly ty pravé kabátky. Pak se do toho dal Jirka Janouch – a najednou jim seděly všechny.“ Jiří Janouch na to reagoval: „Ivan Hlas je samozřejmě výborný muzikant s výjimečným citem pro písňovou tvorbu. Bez něj by to vůbec nešlo!“

„Smetanovy opery milovala moje babička a písničky ´Hajej, můj andílku´ a ´Letěla bělounká holubička´ mi zpívala jako ukolébavky – a bývala při nich vždycky dojatá. V představení je teď zpívám já a s dojetím vzpomínám na mou milovanou babičku,“ uvedla Veronika Kubařová, která v představení vystupuje v roli Mařenky.

Mařenka ve hře naváže překvapivý vztah s Daliborem v podání Romana Říčaře. „Postava Mařenky tu má samaritánské sklony a pokouší se zhýralého Dalibora přivést na správnou cestu,“ komentoval to Roman Říčař...

-mys-