Z tiskových konferencí

Vinen či nevinen?
vydáno: 10.9.2013
Jméno Benjamina Kurase, českého dramatika, spisovatele a publicisty žijícího ve Spojeném království, budou mít divadelní příznivci v poslední době spojené s překladem poutavé hry Návštěvy u pana Greena, v níž excelují Stanislav Zindulka a Matěj Hádek. A čtenářům se jistě vybaví knihy, jako Češi na vlásku, Jak přežít padouchy nebo Tao sexu. Nepřehlédnutelné jsou i Kurasovy kritické články, například na webu Českápozice.cz.

Benjamin Kuras
Benjamin Kuras


S myšlenkou uvést ve svém divadle Kurasovu hru The Friday Murder (v českém překladu Vražedný pátek) přišla ředitelka Divadla v Řeznické Yvetta Srbová. „Je to pro naše malé divadlo velká čest, že osobně můžeme zde přivítat samotného autora. Zároveň jsem velmi potěšena, že roli Freitaga přijal, i když je to nesmírně náročný úkol, pan Stanislav Zindulka, na něhož jsem při čtení hry myslela od první vteřiny. Pak nám přišlo zajímavé obsadit do druhé role jeho syna Jakuba, který je nejen známým plzeňským hercem, ale je i režisérem, z čehož najednou vznikla zajímavá „dvojrole“.“

„Byla to moje druhá hra,“ vzpomíná Benjamin Kuras, „už je tedy 36 let stará, kterou jsem napsal v Londýně pro jedno malé divadýlko, ne nepodobné Divadlu v Řeznické. Kritici ale na to chodili... Hra pak přešla také do rozhlasu, prolítla do několika zemí, například do Německa nebo do Izraele.“

Nenechejte se vyděsit tím, že tato hra s prvky dokumentárního dramatu se zabývá tématem holocaustu. Děsivé téma je v ní uchopené velmi nekonvenčně a zdánlivě kontroverzně. Jde jen o provokativní pokus přimět diváka o nazírání viny i z jiných úhlů a zároveň přes briskní sarkasmus je to niterná humanistická zpověď člověka, kterého nečekaně dostihne minulost.

„Psal jsem to tehdy docela rychle, první náčrt jsem měl za čtyři týdny, dal jsem do toho vše, co ve mně tehdy bylo a co jsem prožíval, i když byl jsem řemeslně začátečníkem a jenom student té tematiky...,“ poznamenal Benjamin Kuras a dodává: „Při převodu do češtiny jsem učinil drobné změny a přizpůsobení jazyku, čímž myslím počeštění některých frází, oříškem byl fakt, že v češtině na rozdíl od angličtiny nerozlišíte nic akcentem. A také jsem hru doplnil o pár informací, které jsem tehdy nevěděl a které dnes vím...“

Stanislav Zindulka, Jakub Zindulka
Stanislav Zindulka, Jakub Zindulka


Yvetta Srbová upozorňuje na pozoruhodnou formu textu Kurasovy hry: „Je velmi akční, napínavá. Na straně jedné máte svižnou až fraškovitou linku toho příběhu, a do toho začínají promlouvat ty hrůzy, které se objeví - a je potřeba, aby zazněly. Přesto všechno je prosto jakéhokoliv patosu, není tam nic, co by diváka takzvaně „umlátilo“. Nečekejte ani černobílou moralitu...“
Jakub Zindulka doplňuje: „Napětí mezi tragédií a komedií je v této hře neustále přítomné. Když to zjednoduším, uvidíte mix detektivky, komedie a psychologického dramatu. Zajímavé je sledovat, jak se v krátkém sevřeném čase forma hry mění a vyvíjí.“

Nad tématem hry zamýšlí také Stanislav Zindulka: „Text hry je svým způsobem atypický, velice zvláštní a navíc si myslím, že je mimořádně potřebný, i když – jak jsme od autora slyšeli – má své roky. Je to velice živá a aktuální hra. Uvidíme, jakým způsobem dopadne na diváka. Bohužel nelze si nevšimnout, jak mladá generace úžasně zapomíná. Proto je potřeba té injekce, co alespoň trochu paměť umí navrátit. Tahle hra, kromě toho, že předkládá otázky viny a odpuštění, je právě o paměti; paměť je úžasnej fenomén! Když ztrácíme paměť, ztrácíme svědomí, a když ztrácíme svědomí, ztrácíme lidskost... Text tímto směrem velice bohatě pracuje. Nebojím se říct, že ta hra je osvětová, podává nám, vedle toho hlubokého psychologického problému či napětí, úžasné informace. Pokud se nás diváci pak budou ptát – Skutečně to tak bylo? – budeme odpovídat, že samozřejmě to tak bylo, ne-li mnohem horší... Cítíme potřebu to sdělovat nahlas.“

Stanislav Zindulka
Stanislav Zindulka


Pánové Zindulka starší a Zindulka mladší se společně na jevišti zatím ještě nepotkali. A že mají za sebou moře roků u divadla! Oba toto setkání vnímají jako sváteční chvíli. „Práce to je velmi intenzivní, vyžaduje velké soustředění. Přesto nám šla docela rychle, také proto, že tatínek byl ve znalosti souvislostí a osvojení textu vždy o pět stránek napřed,“ prozradil Jakub Zindulka (který sám je rychlostí učení textů pověstný).
„No, já jsem se snažil s těmi plástvemi textu skamarádit, náročnější to je, na druhou stranu jsem na to zvyklý, že v poslední době často hraju ve dvou,“ usmívá se Stanislav Zindulka, který naráží na tituly Moje strašidlo (uváděno v Činoherním klubu, kde je mu partnerkou Blanka Bohdanová), Ředitelská lóže (hraje se na prknech Divadla v Řeznické, kde druhým do dvojice je Alois Švehlík) a již zmíněnou inscenaci Návštěva u pana Greena (pravidelně hostující v Divadle Rokoko).

-mys-
[foto: Michal Novák]