Z tiskových konferencí

V rokličce pod skálou žijí dva dobří přátelé. Jmenují se Vlas a Brada a nikdy nebyli dál v Kraji. Občas je navštíví starý Bžoch, který bydlí nedaleko, na břehu Veliké řeky. Jednoho rána jej zastihnou velmi ustaraného. Podle starých kalendářů se právě ten den mají stát věci, které čekaly desítky let. Zrodí se modrý démant! Té noci Vlas záhadně zmizí. Brada jej najde, osvobodí a společně se vydají na cestu zpět do rokličky. Putují Modrým lesem, Lesem Blesem a pouští až do Špičatých hor – ale tam sídlí zákeřný Zmarlen! Chce získat démant a zničit nedaleké město, což Vlas a Brada nemůžou dopustit…

Premiéru adaptace kresleného seriálu Františka Skály Velké putování Vlase a Brady uvede Divadlo Minor jako svou další inscenaci pro celou rodinu. Komikové postavičky tak poprvé ožijí na divadelním jevišti. Významný český výtvarník dal souhlas k uvedení díla a výrazně se podílí na vzniku celé inscenace. Kromě výpravy, na které pracoval spolu se synem Františkem Antonínem Skálou a scénografem Robertem Smolíkem, je také autorem textů písní.

Františka Skálu jistě budete znát jako muže mnoha uměleckých aktivit, ilustroval řadu knih pro děti, působí ve skupině výtvarníků Tvrdohlaví, účastní se projektů Divadla Sklep nebo komu by nebylo neznámé extravagantní uskupení Tros Sketos. V Minoru se však jako scénograf představí vůbec poprvé. „Je to pro mě škola různých kompromisů. Na svých projektech jsem pochopitelně zvyklý pracovat sám a když se mi něco nelíbí, prostě to již nepoužiju. V divadle to ovšem nejde. Moji spolupracovníci nemohou přesně vědět, jak já to všechno myslím, když to mám přesně v hlavě, takže je potřeba si všechno přesně říkat. Ale mám z toho radost, protože sám bych tak velkou realizaci nikdy nemohl udělat,“ říká držitel řady ocenění, především Ceny Jindřicha Chalupeckého nebo několika výročních cen nakladatelství Albatros.

Komiks o putování Vlase a Brady poprvé vyšel v roce 1989, v polovině 90. let chtěl autor na jeho motivy dokonce natočit animovaný film. K jeho realizaci z finančních důvodů bohužel nedošlo. Filmový scénář nakonec posloužil ke vzniku divadelní dramatizace, jejíž autorkou a zároveň režisérkou inscenace je Apolena Vynohradnyková, která svoji dosavadní práci spojila především s Divadlem Nablízko.

„Byla to právě Apolena Vynohradnyková, která s nápadem převést Vlase a Bradu na jeviště přišla,“ říká ředitel Divadla Minor Zdenek Pecháček. „No a máme z toho projekt snad ještě větší než byla Klapzubova jedenáctka, alespoň co se týká dekorací! Nějak se nám projekty zvětšují, do toho zkoušení, vytváření všech těch nových artefaktů, ve skladu nyní máme třímetrové houby...“

Pro Apolenu Vynohradykovou jde již o druhou inscenaci na scéně Minoru, tentokrát na jeho velké scéně. „Mám velkou chuť dělat inscenace pro děti, proto je mi tvorba tohoto divadla velmi blízká, mohu zde navázat na to, co jsem zatím dělala v Nablízku,“ říká Apolena Vynohradnyková, která se od příští sezony stane kmenovou režisérkou Divadla Minor.

Kde se tedy vzal nápad Velké putování Vlase a Brady převést na jeviště? „Znám ten komiks velmi dobře a jistě nejsem sama, vždyť je to poměrně kultovní záležitost. Oslovila jsem tedy autora a začala nám dlouhá fáze příprav. Původně jsme mysleli na malou scénu Minoru a loutkovou formu inscenace. Jenže ten nerealizovaný filmový scénář, z něhož jsem vycházela, mě ohromil natolik, že mi bylo jasné, že tento materiál je spíš pro výpravnou velkou inscenaci. Tím jsem si na sebe upletla pěkný bič, protože je to pro mě zatím to nejnáročnější zkoušení, co se týká obsazení a především výrazné scénografie, která nabídne divákům řadu velkolepých výtvarných objektů, dále pracuje se světlem, stínovou projekcí nebo i loutkami,“ naznačuje mladá režisérka.

„Ano, ekonom šílí, ale opět máme něco originálního,“ směje se Zdenek Pecháček. „Ale vážně. Myslím, že určitá odvaha se nám zatím vyplácí, chceme dát divákovi maximum, co dokážeme, a tím přispět k rozrůzněnosti a zajímavosti pražského divadelního života.“

Tvůrčí tým musel při přípravách a zkoušení inscenace překonat dva velké problémy. Krátce před premiérou totiž došlo ke zranění jednoho z hlavních protagonistů (pozn. na scéně jiného divadla), a tak zkoušení vlastně muselo začít znovu se „zaskakujícím“ hercem. Pak hned od začátku se hledal způsob, jak dramaturgicky upravit děj, který určuje především střídání prostředí na úkor logické dějové linky. Apolena Vynohradnyková se nezříká fantazijních prvků a pestrobarevnosti nálad předlohy, ale bylo nutné vytvořit plně iluzivní divadlo s využitím zkratek nebo alternativních postupů.

„Sice naše původní plány na tuto sezonu směřovaly k menším a třeba i experimentálním projektům, nicméně slibuju, že na ně dojde v té příští sezoně. Kromě Apoleny Vynohradnykové jsme oslovili i třeba mladé režisérské duo SKUTR,“ uvedl na závěr Zdenek Pecháček.