Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Završení muzikálové trilogie Peklo – Očistec – Ráj
[vydáno: 2.2.2020]
Devátým společným dílem autorské dvojice Zdenek Merta – Stanislav Moša je třetí díl volné muzikálové trilogie Peklo (2008) – Očistec (2013) – Ráj (2020). Termín premiéry „Ráje“ vyhlíželi diváci Městského divadla Brno několik let. Avizovaný titul se v dramaturgickém plánu divadla objevil již dříve, avšak samotnou jevištní realizaci posunuly zdravotní trampoty Zdenka Merty (pro hudebníka dost zásadní - potíže s ramenními klouby řešené operačními zákroky). Bylo nemyslitelné, aby přípravy inscenace se odehrály bez přítomnosti té nejdůležitější osoby. A dost možná tento odklad dílu pomohl, jak stvrzují oba tvůrci.

„Devátý náš společný muzikál…to je vysoké číslo. Strávili jsme nad nimi nepředstavitelnou spoustu času, dokonce každý, řekl bych, utužil naše přátelství. Srovnejte se Smetanou, který libretisty měnil každou chvíli,“ směje se skladatel Zdenek Merta. „Roční odklad podle mého názoru celku prospěl, získali jsme odstup, a to vůbec není špatná metoda práce. Samozřejmě ještě ani zdaleka nekončíme, toto je jen třetí, finální díl nějaké hudební formy, za kterou cítím odpovědnost. O to vše bylo náročnější a nevhodné k uspěchání.“

Autorské muzikálové dílo Ráj nabídne smyšlený pohled do doby za čtyřicet padesát let, ale jeho základ je vlastně velmi racionální. Nevychází z konkrétní předlohy, jen z různých volných inspirací. Bude vyprávět originální příběh a témata jsou zvolena taková, která se obou tvůrců dotýkají. V případě hudby opět očekávejme hlubokou niternou výpověď Zdenka Merty. „Sice je to o budoucnosti, ale počítačová hudba to není – té jsou plná rádia,“ s hořkým smíchem poznamenal Zdenek Merta. S počítačovým světem inscenace však přímo souvisí…

„V roce 2017 v Itálii dirigoval orchestr včetně světoznámého tenora Andrea Bocelliho robot. Jmenoval se YuMi a orchestr pod jeho vedením odehrál tři skladby. Tato událost inspirovala Stanislava Mošu k sepsání příběhu, který následně rozvedl v libreto nového původního fantasy muzikálu Ráj,“ přibližuje dramaturgyně Klára Latzková a vše dále rozvádí: „Na začátku tohoto vyprávění se seznamujeme s klavírním virtuosem Fénixem Rudenem, který má svůj první velký koncert odehrát právě za dirigování nového robota. Tématem muzikálu je tedy právě i otázka, nakolik mohou počítače a umělá inteligence nahradit člověka a přesáhnout jeho lidské rozměry. Ve vyprávění příběhu se následně dostáváme o padesát let později, do budoucnosti, v níž se lidstvo po proběhlé katastrofě ocitlo v jakési postapokalyptické společnosti, v níž přišlo o veškeré výdobytky a musí se o sebe znovu naučit postarat; ve společnosti, kde se z lidí znovu stali „sběrači“ a pro zachování vlastní existence musejí vystačit s tím, co najdou. V tuto chvíli přichází na řadu chlapec Malej, který s kamarády nachází věc, již nezná, ale která pro něj záhy začne mít mimořádný význam. Jde o klavír, který je vlastně hlavním hrdinou našeho příběhu. Ačkoli by ho otec rád spálil, protože to hlavní, co pro svou rodinu potřebuje, je dřevo, díky kterému mají teplo, Malej ho přemluví a začíná se na klavír učit hrát. A díky svému hudebnímu nadání se nakonec Malej stane středobodem dalších událostí, v nichž zvítězí lidská kreativita nad rozhodnutím vyšší prozřetelnosti, že lidstvo jako takové již nemá smysl.“

Zora Jandová, Zdenek Merta, Stanislav Moša, Kristýna Daňhelová, Lukáš Janota, Kristian Pekar, Viktoria Matušovová
Zora Jandová, Zdenek Merta, Stanislav Moša, Kristýna Daňhelová, Lukáš Janota, Kristian Pekar, Viktória Matušovová


Mottem inscenace je věta „…až se jednou na zemi objeví bytosti z vesmíru, stane se dorozumívacím prostředkem hudba…“ a autoři jej dále rozvíjí v přesvědčení, že dar života je třeba využít kreativně, jeho smyslem je láska a podstatou veškerého lidského konání je bojovat za lepší život svých dětí. „A proto je i Malej v tomto příběhu uhranut krásou a uměním mladinké tanečnice Oré. Jejich láska je však ve světě, zničeném roboty a čím dál víc ovládaném mimozemskou civilizací, téměř nemožná. Nebo?...,“ naznačuje Klára Latzková.

„Žijeme v tak krásném prostředí, že bychom si mohli žít jako v ráji, ale lidstvo si vše neustále komplikuje…,“ uvažuje Stanislav Moša. „To, že výsostné umělecké řemeslo bylo přenecháno robotovi, je podle mě faul a skutečně tady jsem nalezl inspiraci, jak začít naše vyprávění. Mladý virtuóz se dostane do konfrontace, jestli hrát pod dirigentskou taktovkou robota. Přistoupí na to, během koncertu však dojde ke selhání počítačových systémů. Skok čtyřicet let dopředu. Umělá inteligence provokativně deformovala prostředí lidí, kteří přežili katastrofu. Zdráhali jsme se tu apokalypsu nějak pojmenovat, můžeme jen dedukovat, že ta nekontrolovaná důvěra v umělou inteligenci ji snad mohla způsobit; neříkáme, že způsobila. Do příběhu zapojujeme i bytosti z universa, ani ty nejsou nijak konkretizovány. Uvažovali jsme o loutkách, silném světle, ale nakonec jsme zvolili jinou cestu. Lidstvo, které přežilo, je v našem příběhu decimováno diktátem robotů. Od bytostí z vesmíru přichází šance, jak tuto manipulaci eliminovat. Další lidská existence je možná pod podmínkou, že budeme znovu schopni milovat, realizovat život ve zvídavosti, schopnosti se něčemu učit a vnímat umělecké hodnoty nebo je dokonce vytvářet.“

„Jednoduše: Je to příběh mladého klavíristy, který dokáže svou hrou okouzlit okolí, a nakonec dokáže komunikovat i s jiným civilizacemi, a tím spasit svět. - Je to napsané podle mého životopisu…,“ propukl v smích věčný šprýmař Zdenek Merta a dodává: „Přestože je to fantasy muzikál, elektroniky je tam jen velice málo. Vůbec všechny přívlastky ohledně tohoto muzikálu jsou marketing. (znovu se směje)
…Já se spíš přizpůsoboval atmosféře příběhu, který Standa úžasně vymyslel. Na druhou stranu je to hudba mé duše, mého rozpoložení. Je to o našich pocitech, které máme ze světa kolem a z této naší doby. Ráj asi je naše největší autorská výpověď…“


Zdenek Merta přirovnal formu nového muzikálu až k jakési formě melodramu, ve kterém má hudba svou podstatnou funkci. Zazní 38 písňových čísel. Mertovu hudbu zprostředkuje divákům 31členný orchestr.

„Zdenkova hudba je nádherná, okouzlující, možná snad i k meditaci. Hrábl si na dno a odtamtud vylezla pravda. Pro herce to znamená jediné, opustit svou komfortní zónu a také si „hrábnout“. Jednoduché pro interprety to opravdu není…,“ říká Zora Jandová, která ztvární postavu Vědmy.

„No, dobře, herci musí dělat i nadstandardní věci, jako třeba perfektně hrát na klavír, když jsme ho umístili jako středobod všeho…,“ naráží Zdenek Merta na fakt, že obsazování hlavních rolí mělo klíčovou podmínku – bravurní ovládání tohoto hudebního nástroje. „Jelikož vše vznikalo od nuly, sami jsme zvědaví, jak to dopadne. Na zkouškách je přítomno společné napětí… Atmosféra vzniku něčeho nového je unikátní, přál bych to zažít každému!“

„Přijďte se podívat,“ shrnuje Stanislav Moša. „Ráj bude v mnoha ohledech inscenace metaforická, jež vychází ze základů divadla poezie, tance a hudby. To vše bude spojeno racionálním obloukem, který však každý z diváků zřejmě bude vnímat po svém.“

Opět si bere slovo Zdenek Merta. „Jednoduše: Ráj bude lepší než těch našich osm předchozích muzikálů. Když přijdete na náš Ráj, tak si myslím, že už nemusíte chodit na Ztracený ráj (následná činoherní premiéra MdB, která shodou okolností také v názvu obsahuje slovo ráj, pozn. red.) a už vůbec ne na Děti ráje.“ (smích)

Další povídání se neslo ve znamení názorů, že počítače toho zvládají hodně, ale to, co napsal Beethoven, by nezvládl. Zdenek Merta vzpomněl nedávného úkolu pro sofistikovaný hudební software, který měl dokomponovat skladbu Antonína Dvořáka na základě nedokončeného fragmentu. „Šikovný muzikant by to doimprovizoval raz dva, ale z toho počítače vzešla hovadina. No jo, ale před třiceti lety stroje ještě neporážely šachisty, teď porazí už i ty absolutně nejlepší. Zůstáváme však hrdými nositeli přesvědčení, že do oblasti umění tyhle technologie už z logiky věci prorazit nemohou. Ne, umělou inteligenci nepovažuju za nebezpečí, jak to mnozí vnímají. Na druhou stranu se nedomnívám, že by lidský duch mohl být nahrazen něčím syntetickým, něčím, co si sám vymyslel. A přesně o tomhle naše inscenace bude!“

Režisér Stanislav Moša oslovil ke spolupráci svůj osvědčený tým: příběh se odehrává v abstraktní scéně Christopha Weyerse a v kostýmech Andrey Kučerové. Autory hudebního nastudování jsou Dan Kalousek a Josef Javora, o hudební aranžmá se vedle Zdenka Merty postaral Daniel Kyzlink, choreografie vytvořil Michal Matěj. V roli Fénixe Rudena se můžete těšit na Ladislava Koláře nebo Stanislava Slováka, jeho žáka Maleje, který se od něj učí klavírnímu umění, hrají Lukáš Janota nebo Kristian Pekar a jeho dívkou Oré budou Kristýna Daňhelová nebo Viktória Matušovová. Důležitou postavu Vypravěčky/Vědmy, postavu mimo čas a prostor, která plní úlohu jakéhosi antického sboru ukazujícího směr, jímž lze inscenaci nahlížet, hrají Zora Jandová nebo Ivana Vaňková. V dalších rolích se můžete těšit na Lucii Bergerovou nebo Markétu Sedláčkovou (Malejova matka), Daniela Rymeše nebo Marca Salvadoriho (Robot AM111), Dušana Vitázka nebo Libora Matouše (Petr), Dagmar Křížovou nebo Elišku Skálovou (Cora) a mnohé další. Světová premiéra tohoto muzikálu, jehož poselstvím je víra, že lidstvo má díky umění stále naději, se odehraje na Hudební scéně 8. února 2020.
.....
foto: Michal Novák



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.