Počet komentářů: 0
Nový komentář

Za oponou

Živé otázky
[vydáno: 11.5.2011]
Hru Česká válka napsal přímo pro Divadlo Na zábradlí Miroslav Bambušek, který se jako autor nebo jako režisér mj. věnuje živým otázkám naší moderní historie. Vzpomeňme například na text Porta Apostolorum o „poválečném večírku“ v jednom pohraničním městě, který zúčtoval s jednou váženou německou rodinou. V České válce se posouváme o několik málo let dopředu, tématem nejnovější Bambuškovy jsou osudy účastníků tzv. třetího odboje v době mezi lety 1948 – 1953. Hra je inspirována osudy několika protikomunistických odbojových skupin, včetně skupiny bratří Mašínů. V příběhu jedné vesnice a jedné rodiny jsou kladeny stále živé otázky, mj. byla studená válka válka? A byl třetí odboj odboj?

„Česká válka se snaží hledat odpovědi na tyto otázky. Budeme se také zabývat naším pohledem a vztahem k hodnotám, za které tehdy lidé ve velkém umírali. Ústředním tématem celé hry je hledání kořenů aktivního odporu proti systému, který nás chce zotročit. Ve hře jsou situace, které se staly. Ve hře jsou osoby, které existovaly. Jde o kombinaci událostí a osob spojených s protikomunistickým odporem,“ uvedl autor Miroslav Bambušek.

„Vyzvali jsme Miroslava Bambuška, aby pro Divadlo Na zábradlí napsal text; původně jsme mluvili o tématu případu bratří Mašínů. Miroslav nakonec přišel s hrou podstatně širší, která propojuje motivy či osudy z několika skupin tzv. třetího odboje. Text se dotýká i událostí, které máme spojeny s bratry Mašíny. Příběh však není divadelním dokumentem, vše se odehraje na modelu života v jedné vesnici zpod Hostýnských vrchů. Autor nám předložil velmi těžký a poměrně nesnadno inscenovatelný text, který počítá s proměnami prostředí. Je to pro mě a herce docela oříšek,“ přiznává režisér David Czesany.

„Mě to nadchlo, když kolegové přišli s tématem třetího odboje. Už jsem se věnoval odsunu Němců, zatímco tohle téma dál zůstávalo někde zasuté. Inscenace Česká válka by proto měla být v edukativní linii zásadní, měla by právě prostřednictvím divadla zasvětit do živých otázek, které toto opomíjené téma provázejí,“ říká Miroslav Bambušek. „Asi jako každý, i já z tzv. třetího odboje znal vzdáleně příběh kolem bratrů Mašínů. Když jsem si prošel dostupné materiály, říkal jsem si, že by možná bylo cenné, kdyby text se dotýkal tématu v mnohem větším záběru a pokusil se divadelně zmapovat jádro protikomunistického odboje u nás. Proč jsem to takhle chtěl, na to vám dám jasnou odpověď: lidi nemají informace a z příběhů bratří Mašínů se dělá totem. Silných postav třetího odboje u nás přitom byly stovky, přesto – o kom se nejčastěji mluví v médiích? Předkládám v České válce trochu jiný pohled, vznikl jakýsi extrakt, který je souhrnem událostí a příběhů na jednom fundamentu času a místa.“

Divadlo Na zábradlí počítá s rozšířením počtu dopoledních hracích termínů pro školy. Rozjíždí se spolupráce s mnoha středními školami. Pedagogové rozhodně mají zájem, jak potvrdila ředitelka DNz Doubravka Svobodová. Tak snad středoškoláci budou chodit...

„Učebnice dějepisu jistě obsahují důležité kapitoly, ale na moderní dějiny neexistuje jednoznačný pohled, naše poválečné dějiny stále zůstávají mediálně i edukačně nezpracovány. Možná je to z naší strany taková pionýrská práce. K tématu se zatím musí každý dopracovat sám, je i málo odborných publikací, nevidíme kontexty... Divadlo snad udělá víc než publikace, vždyť je to emoční záležitost. Na druhou stranu nečekejte dokumentární divadlo, nic převratného nepřinese, snažil jsem se vyvarovat obecnostem, jak se hodně rychle přeměnily uniformy z esesmanů do rudochů. 50. léta nebyla až tak jiná než předchozí předválečná a válečná éra. Jako důležité vidím zavést diváka do souvislostí, a to skrze rodiny, konkrétní cesty postav, cesty, na kterých se lámou charaktery. Podobně jako třeba u té německé otázky, abych ukázal tu dobu, pracuju s vrstvením charakterů nebo událostí, sledujeme okolnosti života postav, kontext jejich existence. Jelikož účastníci odboje prožívali podobné osudy, dovolil jsem si model synkreze několika postav do jedné postavy, do které se řetězí několik událostí,“ dává nahlédnout do své tvůrčí kuchyně Miroslav Bambušek.

David Czesany k tomu doplnil: „Inscenací se budeme snažit ukázat především vypjaté emoce doby. Strach i odvahu, hrdinství i touhu po pomstě. Nebo i třeba chuť vraždit.“

„Objektivita nebo subjektivita neexistuje. Ta doba byla jeden velký blázinec. Proto se snažíme lidi sledovat jako lidi. My nejsme média, která jsou tlačena ke zjednodušování: ti jsou černí, ti jsou bílí, ti jsou vrazi, tihle hrdinové; kdo je vlastně hrdina? Ne, takhle jsem to nenapsal. Tehdy všichni byli vrženi do víru událostí, semlel je šroub doby, kolikrát to ani nebylo o odvaze. Mnozí se nechtěli na ta svinstva, kdy byl lidem brán majetek, dívat, ale sami pouze odporovali tomu jednání, vůbec tomu odboj neříkali, byli jenom naštvaní. To až STB jim dodala jména, když začala určité skupiny označovat kvůli evidenci. Tohle třeba zjistíte, když se na téma nebudete koukat z dálky přes demagogickou lupu. Jako autor se na téma klidně budu dívat subjektivně, hlavně když mi z toho nevyjde plakát,“ doufá Miroslav Bambušek.

David Czesany, Miroslav Bambušek, Doubravka Svobodová
David Czesany, Miroslav Bambušek, Doubravka Svobodová


Máloco z té doby přelomu 40. a 50. let se dá objektivně pospat. Odboj proti diktatuře přinesl různé aktivity, přitáhl různé spektrum lidí, kteří „jenom“ reagovali, vyrovnávali ty váhy...

„Proto je krajně hloupé označovat třeba Mašíny za vrahy,“ zdůraznil Miroslav Bambušek. „Nemluvě o tom, že ten „nevinný“ pošťák přitom byl členem ozbrojené eskorty, která Mašíny napadla. Určitě to vrazi nebyli, respektive stejně jako mnozí i oni se nakazili tím, co sem přinesla komunistická zvůle a společnost, v níž se likvidovali lidi ve velkém. Byla to reakce, zlomek násilností proti tomu, co tady prováděli komunisti. Pokud stále ještě někdo mluví o Mašínech jako vrazích, tak jsme se ještě asi opravdu neprobudili a neumíme přijmout minulost. Opět to byla STB, která založila první odbojové skupiny se záměrem, aby zanesla infekci a stáhla nepohodlné lidi do Krymu. Málo se o tom mluví, škoda také malé politické vůle mluvit o naší minulosti. Politici se maximálně o téma opřou, aby získali politické body, a tak zůstávají „vrazi“ a jiné placaté termíny. Systém byl vrah. Hra nemá ambici, aby všechno vysvětlila, snad dá alespoň podněty. Velká chyba, že se o tom nemluví...“

Po těchto slovech vzrůstá zvědavost, co diváci uvidí, když na představení přijdou. David Czesany říká: „K formě inscenace docházíme těžce. Nepovažuji to za mínus, stojí-li před námi obtížná inscenace. Samozřejmě jsme zkoušeli různé cesty. Snad jsme tu pravou a účelnou našli. Emoční stránka by měla jít v zákrytu se slovy, aby nepůsobila apelativně a – jak již bylo naznačeno – plakátově.“

I pro herce to nebude zrovna jednoduchý úkol, jak potvrdil Ladislav Hampl: „Situace jsou často napsány ve zkratkách, neustále musíte hledat jejich podhoubí, do jednotlivých obrazů vstupujete ze stokilometrové rychlosti, musíte jako herec být nažhaven na každou scénu. Podtrhuji, že zkoušení je těžké zejména proto, aby skutečně nám z toho nevylezl ten plakát.“

V textu se setkáte se jmény skutečnými i smyšlenými, postupem času vzniklo pět verzí scénáře...pouze konec zůstával daný a nezměnitelný. „Je smutný... Byla to prohraná česká válka,“ konstatuje Miroslav Bambušek.

A ještě pohled do dramaturgické budoucnosti Divadla Na zábradlí. Představila ji Doubravka Svobodová: „Koncentrujeme skladbu repertoáru do tematické vyváženosti a pro každou sezonu vybíráme určitý tematický proud. Zatímco tato sezona se nese ve znamení motta KOHO NEBE PŘIJME?, v příští si vezmeme na paškál základní téma ČÍ JE TO MĚSTO?, kam se Praha řítí a komu vlastně patří.“

-mys-



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.