Zpráva

Divadlo Na Fidlovačce zařazuje na repertoár divadelní úpravu Absolventa z pera Terryho Johsona z roku 2000, která zazářila na londýnském West Endu a měla 750 repríz. V režii Natálie Deákové se v hlavních rolích se představí Jitka Schneiderová a Daniel Krejčík.

Benjamin Braddock se vrací domů jako úspěšný absolvent prestižní univerzity a jeho zazobaní rodiče uspořádají na jeho počest slavnostní večírek. Na Benjamina podle všech hostů čeká jasně nalinkovaná skvělá budoucnost plná kariérních zářezů, válení se v hromadě peněz, zbytečných věcí, prázdných žvástů, dobrého pití a sexuálních prožitků. Benjamin má ale pocit, že do tohoto světa ještě nepatří, chce prožít něco opravdového. A tak oslavu sabotuje. Dojemně nesmělý mladík zaujme atraktivní paní Robinsonovou, manželku přítele Benova otce. Rozhodne se Benjamina svést a vrátit svému nudnému životu něco alespoň trochu šťavnatého a dobrodružného.

„Když jsem se dozvěděla o nabídce Divadla Na Fidlovačce zahrál si Paní Robinsonovou, vnitřně jsem zajásala. Protože ta role a je skvělá a já jsem snad do ní už vnitřně dozrála. Měla jsem velkou radost. Absolvent je můj oblíbený příběh. Film je nádherně vizuální a herecky je prostě famózní. Má styl a názor a to bych si přála přenést i na divadla. Mám štěstí na Benjamina. Dan Krejčík je vynikající parťák - lidsky i herecky. A nadšená jsem z režie Natálie Deákové, která nás vede k pravému činohernímu divadlu.“
Jitka Schneiderová, představitelka Paní Robinsonové

Situace se zkomplikuje, když se Benjamin zamiluje do dcery paní Robinsonové, Elaine. A až klasický příběh milostného trojúhelníku se přetaví do generační vzpoury mladých vůči hodnotám rodičovského světa. Benjamin ve své lásce k Elaine zahlédne i svou šanci na osvobození se z prototypu americké dokonalosti, kdy věci ovládají život člověka a spoutávají ho stejně jako potápěčský skafandr. Není jednoduché se z něj vysoukat, ale Benjamin se o to pokusí s veškerou vášní, která se v něm vzedme. Jeho útěk od hodnot a životního stylu rodičů je ale spíše osamělý. Po útěku ze svatby se Benjamin a Elaine ocitnou sami, mírně otřesení svou rebélií, a míří do budoucnosti, která je plná otazníků. Vítej, temnoto, má stará přítelkyně.

Příběh Benjamina, Elaine a paní Robinsonové, který v roce 1963 vydal tehdy čtyřiadvacetiletý neznámý spisovatel Charles Webb, se záhy dostal na filmové plátno. Díky režii Mika Nicholse a hereckým výkonům Dustina Hoffmanna a Anne Bancroft se z Absolventa stal nesmrtelný kulturní fenomén. Předznamenal také velmi bouřlivé změny, které se v Americe šedesátých let odehrály.

„Šedesátá léta mě jako fenomén velmi zajímají. Během práce na Absolventovi jsem si připomněla historicko-společenský kontext této dekády v Americe, i samotnou proměnu společnosti během této doby, a nemohla v ní nevidět neuvěřitelné paralely s dneškem. To, jak se v posledních letech bouří mladší generace vůči generaci otců, je velice podobné tomu, jak se tehdy chovala generace hippies, která byla logickým vyústěním celých šedesátek. Zažíváme podobnou společenskou revoluci a vztahy mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi, procházejí podobnou proměnou. Starý řád se otřásá v základech a otěže přebírá nový, postavený na zcela opačných principech. Myslím, že Absolvent rezonuje s každou mladou generací, ale s některými zásadněji, někdy je ta vzpoura masivní a prorůstá do celé společnosti. A tu velkou proměnu, myslím, žijeme právě teď,“ říká k Absolventovi režisérka Natália Deáková, která se k literární předloze dostala až během příprav na inscenaci: „Pořídila jsem si ji v originále, k mému velkému překvapení jsem zjistila, že neexistuje český překlad. Kniha mě nesmírně zaujala svou strohostí, minimalismem, kdy autor zcela nezaujatě, až s jakýmsi reportérským odstupem popisuje Benjaminův příběh, aniž by nám dal nějaká zásadní vodítka k pochopení psychologie hlavních postav. Komplexní obraz postav se skládá až z jejich jednání, ovšem mnohé si jako čtenáři musíme domyslet. Ta forma mi přijde velmi originální, nečekaná a na tu dobu nejspíš i revoluční. Bez zbytečných literárních kudrlinek Webb formuluje velmi silnou generační výpověď, aniž by byla jakkoli mladicky hysterická či křiklavě apelativní. V tomhle všem spatřuju velkou inspiraci - a o minimalismus a koncentrovanost se snažím jak ve vedení herců, tak v samotných situacích.“

zdroj zprávy: Lucie Purchartová