Zpráva
Co máme po svých rodičích? Dark popová komedie Po tátovi ve Švandově divadle nabízí příběhy čtyř městských singles.
vydáno: 28.4.2026
Poslední novinkou letošní sezóny ve Švandově divadle v Praze na Smíchově je Po tátovi, komorní inscenace režisérky Lucie Ferenzové a dramatičky Dagmar Fričové. Jejich nejčerstvější dark popová komedie vypráví s lehkostí a vtipem o vážných tématech jako je rodina, důvěra, bezpečí a vztahy. Jde v ní o čtyři singles – tři mladé ženy a jednoho muže – kteří se jednoho večera sejdou v retro baru Vesmír. V inscenaci s prvky stand-upu, kde se to nejzajímavější děje mimo všem dostupný pódiový mikrofon, hrají Marie Štípková, Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer a Andrea Buršová. První a druhá předpremiéra je 6. a 8. června, premiéra se uskuteční 18. září po divadelních prázdninách.
Bar Vesmír ukrytý před hlukem velkoměsta je dobré místo. A to i pro ty, kteří nejsou v životě zrovna za hvězdy. Kdokoli může přijít na podium k mikrofonu, pokusit se zaujmout publikum a na chvíli zazářit. Holka z korporátu, věčná účastnice lifestylových kurzů, pivní introvert i ostatní návštěvníci omšelého baru, ti všichni se sem z nějakého důvodu stahují, jako by něco hledali. Něco opravdového a upřímného, možná někoho, anebo sami sebe.
Mikrofon jako ohnisko pravdy
„Autorská hra Po tátovi je o tom, co dědíme po svých rodičích – hmotné i nehmotné, dobré i špatné. A jak jsme schopni se s tím dědictvím vyrovnat,“ říká dramaturgyně Švandova divadla Johana Součková Němcová. „Pokládá také otázku, jestli se budeme umět tomu špatnému vyhnout při výchově vlastních dětí,“ uvádí dramaturgyně.
„Tématem hry Dagmar Fričové je pravdivost ve vztazích s našimi nejbližšími, které jsou důležitým východiskem pro dobrý život,“ říká režisérka Lucie Ferenzová. „Všechny postavy hry ale postupně odhalují, že jejich dětství utvářela do značné míry lež. Nové skutečnosti však zároveň odkrývají nové vrstvy jejich existence,“ míní režisérka. Ta inscenaci vytvořila – až na jedinou výjimku, herce Jacoba Erftemeijera – výhradně s ženským tvůrčím a hereckým týmem.
„Důležitým prvkem příběhu a současně i prostředkem k nalezení pravdy je zde mikrofon,“ upozorňuje dramatička Dagmar Fričová, jinak umělecká šéfka A studia Rubín a režisérčina stálá spolupracovnice. „Právě mikrofon totiž z ústřední čtveřice vytáhne věci, které ještě nikomu neřekli. Ze zábavných historek pro barové publikum se vyloupne téměř něco jako true crime story. Hlavní roli v ní hraje postava otce, o němž všichni čtyři návštěvníci Vesmíru zjišťují, že je jiný, než si do této chvíle mysleli. To zjištění bolí, ale může mít i očistnou hodnotu,“ říká Fričová.
Silná herecká čtveřice
V roli Marty se představí Marie Štípková, stálice hereckého souboru Švandova divadla. V režii Lucie Ferenzové se tato herečka na studiové scéně objevuje také v monodramatu PRIMA FACIE / Na první pohled. Divácky velmi úspěšná inscenace získala několik nominací v kategorii inscenace roku 2023 a Marie Štípková i nominace za nejlepší ženský herecký výkon.
Také v dalších rolích se můžeme těšit na výrazné herecké osobnosti: v úloze Ronji uvidíme Anežku Šťastnou, Jana hraje Jacob Erftemeijer, Ivu Andrea Buršová.
Červená opona a zvuky kosmu
Autorka scény a kostýmů Andrijana Trpković pracuje v prostoru Studia s rudými závěsy připomínajícími divadelní oponu. Ta může postavy schovat a zahalit, ale je ji také možné strhnout a odhalit tak, co bylo skryté. Zatímco Janův kostým zaujme na první pohled hlavně nadčasovou pánskou elegancí, kostýmy ženských hrdinek zahrnují jak blyštivé glamour kousky vhodné pro veřejné vystupování, tak naddimenzované kusy „poděděného“ mužského oblečení.
Hudba Markéty Ptáčníkové pracuje se zvuky vesmíru, nahrávkami z NASA. V inscenaci tak zazní šumy, výbuchy, hukoty i vibrace kosmického ticha. Melodie letících komet a frekvence nebeských těles přitom autorka hudby namíchala se zvučnými popovými melodiemi. „S Markétou Ptáčníkovou máme rády hudební žánr zvaný dark pop a snažíme se ho rozpracovávat v našich inscenacích. V podstatě jde o chytlavé melodie, které však nepostrádají přesah a temné rify,“ vysvětluje režisérka.
Rodiče a děti v titulech Švandova divadla
Titul Po tátovi navazuje na dramaturgickou linku inscenací Švandova divadla zkoumajících z různých pohledů vztah rodičů a dětí. „Zatímco však ve hrách Gazda a roba nebo Divoká kachna dítě prakticky žádnou možnost vyjádřit se, nebo se dokonce bránit, nemá, v autorské inscenaci Po tátovi tuto příležitost konečně dostane,“ uvádí Johana Součková Němcová.
„V době, kdy se rozpadají tradiční hodnoty a náš dětský vesmír se otřásá nebo přímo bortí, hledáme nové hodnoty a přehodnocujeme,“ říká Součková Němcová. „V rámci přežití se pokoušíme postavit si nový svět, nový vesmír. Pro oba světy, ten malý rodinný i ten velký, přitom zůstává klíčové, jestli v něm můžeme věřit, důvěřovat a cítit bezpečí,“ uzavírá dramaturgyně.
zdroj zprávy: Magdalena Bičíková
Bar Vesmír ukrytý před hlukem velkoměsta je dobré místo. A to i pro ty, kteří nejsou v životě zrovna za hvězdy. Kdokoli může přijít na podium k mikrofonu, pokusit se zaujmout publikum a na chvíli zazářit. Holka z korporátu, věčná účastnice lifestylových kurzů, pivní introvert i ostatní návštěvníci omšelého baru, ti všichni se sem z nějakého důvodu stahují, jako by něco hledali. Něco opravdového a upřímného, možná někoho, anebo sami sebe.
Mikrofon jako ohnisko pravdy
„Autorská hra Po tátovi je o tom, co dědíme po svých rodičích – hmotné i nehmotné, dobré i špatné. A jak jsme schopni se s tím dědictvím vyrovnat,“ říká dramaturgyně Švandova divadla Johana Součková Němcová. „Pokládá také otázku, jestli se budeme umět tomu špatnému vyhnout při výchově vlastních dětí,“ uvádí dramaturgyně.
„Tématem hry Dagmar Fričové je pravdivost ve vztazích s našimi nejbližšími, které jsou důležitým východiskem pro dobrý život,“ říká režisérka Lucie Ferenzová. „Všechny postavy hry ale postupně odhalují, že jejich dětství utvářela do značné míry lež. Nové skutečnosti však zároveň odkrývají nové vrstvy jejich existence,“ míní režisérka. Ta inscenaci vytvořila – až na jedinou výjimku, herce Jacoba Erftemeijera – výhradně s ženským tvůrčím a hereckým týmem.
„Důležitým prvkem příběhu a současně i prostředkem k nalezení pravdy je zde mikrofon,“ upozorňuje dramatička Dagmar Fričová, jinak umělecká šéfka A studia Rubín a režisérčina stálá spolupracovnice. „Právě mikrofon totiž z ústřední čtveřice vytáhne věci, které ještě nikomu neřekli. Ze zábavných historek pro barové publikum se vyloupne téměř něco jako true crime story. Hlavní roli v ní hraje postava otce, o němž všichni čtyři návštěvníci Vesmíru zjišťují, že je jiný, než si do této chvíle mysleli. To zjištění bolí, ale může mít i očistnou hodnotu,“ říká Fričová.
Silná herecká čtveřice
V roli Marty se představí Marie Štípková, stálice hereckého souboru Švandova divadla. V režii Lucie Ferenzové se tato herečka na studiové scéně objevuje také v monodramatu PRIMA FACIE / Na první pohled. Divácky velmi úspěšná inscenace získala několik nominací v kategorii inscenace roku 2023 a Marie Štípková i nominace za nejlepší ženský herecký výkon.
Také v dalších rolích se můžeme těšit na výrazné herecké osobnosti: v úloze Ronji uvidíme Anežku Šťastnou, Jana hraje Jacob Erftemeijer, Ivu Andrea Buršová.
Červená opona a zvuky kosmu
Autorka scény a kostýmů Andrijana Trpković pracuje v prostoru Studia s rudými závěsy připomínajícími divadelní oponu. Ta může postavy schovat a zahalit, ale je ji také možné strhnout a odhalit tak, co bylo skryté. Zatímco Janův kostým zaujme na první pohled hlavně nadčasovou pánskou elegancí, kostýmy ženských hrdinek zahrnují jak blyštivé glamour kousky vhodné pro veřejné vystupování, tak naddimenzované kusy „poděděného“ mužského oblečení.
Hudba Markéty Ptáčníkové pracuje se zvuky vesmíru, nahrávkami z NASA. V inscenaci tak zazní šumy, výbuchy, hukoty i vibrace kosmického ticha. Melodie letících komet a frekvence nebeských těles přitom autorka hudby namíchala se zvučnými popovými melodiemi. „S Markétou Ptáčníkovou máme rády hudební žánr zvaný dark pop a snažíme se ho rozpracovávat v našich inscenacích. V podstatě jde o chytlavé melodie, které však nepostrádají přesah a temné rify,“ vysvětluje režisérka.
Rodiče a děti v titulech Švandova divadla
Titul Po tátovi navazuje na dramaturgickou linku inscenací Švandova divadla zkoumajících z různých pohledů vztah rodičů a dětí. „Zatímco však ve hrách Gazda a roba nebo Divoká kachna dítě prakticky žádnou možnost vyjádřit se, nebo se dokonce bránit, nemá, v autorské inscenaci Po tátovi tuto příležitost konečně dostane,“ uvádí Johana Součková Němcová.
„V době, kdy se rozpadají tradiční hodnoty a náš dětský vesmír se otřásá nebo přímo bortí, hledáme nové hodnoty a přehodnocujeme,“ říká Součková Němcová. „V rámci přežití se pokoušíme postavit si nový svět, nový vesmír. Pro oba světy, ten malý rodinný i ten velký, přitom zůstává klíčové, jestli v něm můžeme věřit, důvěřovat a cítit bezpečí,“ uzavírá dramaturgyně.
zdroj zprávy: Magdalena Bičíková
Další zprávy
Letní scéna Divadla Ungelt nabídne divadelní western s Dvořákem i psychothriller s Chýlkovou
(Divadlo Ungelt, 28.4.2026)
Divadlo probouzí smysly a otevírá srdce! NDM se nadechuje do 108. sezóny.
(Národní divadlo moravskoslezské, 27.4.2026)
Slovácké divadlo v sobotu představí očekávaný muzikál S tebou mě baví svět
(Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 27.4.2026)
Festival WTF?! přináší do Liberce dva dny současného divadla, hudby i nevšedních zážitků
(Divadlo F. X. Šaldy Liberec, 23.4.2026)
Boj proti dámám, nebo zkouška? Divadlo pod Palmovkou uvede severskou komedii Noc tribádek.
(Divadlo pod Palmovkou, 23.4.2026)
Festival ARENA se stěhuje na Štvanici. Program je téměř kompletní, vstupenky jsou již v prodeji.
(Divadlo bratří Formanů, 23.4.2026)
Jižní Svéráz 2026: Jihočeské divadlo zahajuje festival, který promění region v živé jeviště
(Jihočeské divadlo Č. Budějovice, 23.4.2026)
Temnota, volba a odvaha
(Městské divadlo Kladno, 22.4.2026)



PRAHA
aktuální festivaly





