Zpráva

Druhou premiérou probíhající 44. sezony 2018/19 "Práce" se v brněnském HaDivadle 12. března 2019 stane kooperace souboru se solitérským divadelníkem, autorem a filmařem Miroslavem Bambuškem.

Ten dosud působil např. v pražském Studiu Hrdinů, MeetFactory nebo Divadle X10 a realizoval projekty vlastního Spolku Mezery. Spolupráce na inscenaci Woyzeck – živé variaci nejslavnějšího díla hesenského Němce Georga Büchnera (1813–1837) – přivedla tvůrčí tým pod Bambuškovým vedením k naléhavé a formálně živelné zprávě o černých hrozbách naší bezprostřední současnosti, definované sílící ekologickou krizí a zároveň postojem netečné většiny, slepě oddané svým pánům.

Do Bambuškovy autorské variace se obtiskují klíčové dějové motivy Büchnerova fragmentárního dramatu z roku 1836, inscenačně objeveného až expresionisty v dekádě první světové války 20. století. Příběh o pracovním útlaku prostého jedince (původně vojína) Woyzka, oddávajícího se za mzdu pokusné hrachové dietě, jež je zdrojem jeho zjitřených a stupňujících se halucinačních vizí, je interpretován skrz myšlenkový odkaz českého filozofa a chartisty Jana Patočky, jeho koncept převzetí zodpovědnosti a viny v historickém boji. V inscenaci dochází ke ztotožnění figury prekarizovaného, vzpouzejícího se Woyzka (jemuž je, jak název napovídá, ponechána v příběhu německá identita) se samotným autorem – Büchnerem a apelativní texty, které se v rukou mladého „palachovského“ buditele objevují, vycházejí z původního dramatikova manifestu Posel hesenského venkova. Pro ten byl povoláním medik a univerzitní docent Büchner souzen a nakonec donucen k útěku ze Štrasburku i Curychu.

Inscenace zkoumá pozici menšiny, která se odmítá smířit s pasivní a neimaginativní konzumací života – v dnešní uměle ne/rovné demokratické společnosti – a zobrazuje boj jedince s apatií okolí i sebou samým, svým vnitřním prokletím-posláním coby tvrdou práci se všemi jejími následky. Ptá se spolu s diváky a postavami, zda je vzpoura zdola dnes ještě reálnou anebo příliš osamělou cestou, a jakou roli v pralesích postdějinné éry hraje mezigenerační spor a mladá energie. „Hlavně ne strach,“ adresuje Woyzeck publiku samozřejmou, ale častokrát relativizovanou občanskou i lidskou výzvu.

Tvar expresivní mše, hudbou vázané, téměř podvědomě obrazivé básně, v inscenaci Bambušek formuje společně se svým pravidelnými spolupracovníky, brněnským multiinstrumentálním skladatelem a houslistou Tomášem Vtípilem, který na scéně vede šestičlennou kapelu se dvěma ženskými pěveckými hlasy, a scénografkou Janou Prekovou. Projekční vize, natočené za účasti hlavního představitele Woyzka – Marka Kristiána Hochmana, vytvořil na filmový materiál podzemní tvůrce a pedagog Martin Čihák.

Inscenace, v níž je k vidění téměř celý soubor divadla spolu s aktéry pracovního zázemí scény – v úloze přihlížející i bavící se společnosti – je v sezoně HaDivadla věnované kritickým důsledkům setrvačného mechanismu éry trhu a kapitálového cynismu. Je výrazem odlišného, ale též svébytného tvůrčího svědectví, než jaký představila úvodní premiéra cyklu – Gorkého Maloměšťáci v realistické režii uměleckého šéfa scény Ivana Buraje. Trojici tematických projektů doplní v jarních měsících sezony finální inscenace proslulé radikální komedie rakouského sebedestruktivního autora Wernera Schwaba Prezidentky, v pojetí tvůrčího týmu Kamily Polívkové.

zdroj zprávy: Anna Stránská