Zpráva

Klicperovo divadlo otevírá premiérou Hany
vydáno: 29.5.2021
Klicperovo divadlo obnoví 1. 6. 2021 provoz pro diváky a k hraní pro veřejnost se vrátí hned premiérou. Ve Studiu Beseda se uskuteční premiéra adaptace románu Aleny Mornštajnové Hana v režii Diany Nečásek Šoltýsové. Divadlo samozřejmě dodrží všechna protiepidemická opatření, ke kterým patří například i divácká kapacita sálu 50 %. Proto se premiéry uskuteční hned dvě, a to 1. a 2. června 2021 od 19 hodin.

„Pamatuj, že musíš být statečná.“

Spisovatelka Alena Mornštajnová patří k nejúspěšnějším spisovatelkám současnosti. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, druhá kniha Hotýlek vyšla v roce 2015. Především díky své třetí publikaci – Hana – z roku 2017 se Alena Mornštajnová stala jednou z nejoblíbenějších současných českých autorek. Román se v současnosti překládá do jedenácti cizích jazyků a získal několik ocenění. V roce 2018 vyšel román Tiché roky, v dubnu 2021 potom zatím její poslední počin s názvem Listopád.

V titulní roli Hany se představí nová posila královéhradeckého souboru Lucie Andělová. V dalších rolích pak účinkují Anna Kratochvílová, Kamila Sedlárová, Martina Eliášová, Martina Nováková v alternaci s Ivanou Machalovou, Lenka Loubalová, Irena Kristeková, Jaroslava Košková a Barbora Kostkanová.

Ryze ženský tvůrčí tým doplňuje výtvarnice Agnieszka Pátá-Oldak, fotografka Jarmila Štuková a dramaturgyně Lenka Smrčková. Ta k inscenaci dodává: „Rozhodli jsme, že Hanu uvedeme pouze v čistě ženském obsazení. Kdo zná román, může být z našeho rozhodnutí překvapený, ale tento nápad i scénář se velmi líbil Aleně Mornštajnové, a to nám ukázalo, že jsme se rozhodly správně. Režisérka Diana Nečásek Šoltýsová se ve své tvorbě zaměřuje na ženská témata, a přitom její inscenace mají strhující energii, i proto jsem ráda, že její tvorbu poznají diváci v Klicperově divadle. Zkoušení bylo samozřejmě náročné kvůli pandemii, ale kolikrát za život se vám stane, že jedno z témat hry společnost právě prožívá? Neděláme inscenaci o tyfové epidemii, ale člověka samozřejmě až mrazí, jak moc postavy prožívají něco, co je nám nyní velmi dobře známé, jako je karanténa, izolace apod.“

Čtyři otázky pro režisérku Dianu Nečásek Šoltýsovou:

Jak vznikala dramatizace románu? Píšete už s konkrétní inscenační představou?
Když jsme s uměleckým šéfem Pavlem Khehem a dramaturgyní Lenkou Smrčkovou vybírali titul, Hana byla jasná volba. Cítili jsme, že pro Besedu je to ten správný výběr. Dramatizaci jsem psala přímo pro Klicperovo divadlo a konkrétně pro devět hereček. Samozřejmě je to mnohem výhodnější, psát s konkrétní představou. Během psaní si představuji jednotlivé obrazy a tím se zároveň připravuji na režii.

Ve své tvorbě se zaměřujete na ženská témata a silné hrdinky. Čím je pro vás specifická postava Hany?
Postava Hany má všechny barvy světa. Je to ohromná výzva pro Lucii Andělovou. Už teď, v generálkovém týdnu, si troufám říct, že Hanu nehraje, že se Hanou stala. Lucie má obrovský talent, jsem velmi ráda, že jsme se pracovně setkaly. Strastiplná cesta Hany je o tom, kolik utrpení člověk dokáže unést. O pocitu viny, se kterým je nesmírně těžké žít. O dobrých i špatných rozhodnutích. O tom, že nesmíme ostatní soudit na první pohled, když o nich nevíme vůbec nic.

Proč si myslíte, že je důležité neustále připomínat hrůzy druhé světové války?
Čím víc se o hrůzách druhé světové války dozvídám, tím hůř je vstřebávám. Někdy mám pocit, že můj mozek takové množství zla vůbec nedokáže pojmout. Holokaust byl peklem na zemi. Alarmující je podle mého názoru křehkost civilizace, že se za tak krátkou dobu Hitlerovi podařilo z německého národa vytvořit společnost přitakávající systematické genocidě. Když jsem byla v Osvětimi, vryl se mi do paměti tento nápis: „Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem půl druhého milionu mužů, žen a dětí, hlavně Židů z různých zemí Evropy, zůstane na věky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidstvo.“ A když jsem viděla, jakým neuctivým způsobem se tam pár mladíků chovalo, rozhodla jsem se, že je nutné se k tomuto tématu vracet.

V rámci přípravy na Hanu jste s realizačním týmem vyrazili i do Terezína, jaké Vás tam napadaly myšlenky?
Měli jsme soukromou prohlídku a měla jsem možnost si například lehnout na pryčnu, kde obyvatelé Terezína denně spali. Zavřela jsem oči a měla na několik vteřin pocit, že jsem se propadla do absolutní temnoty a samoty. Jsem senzitivní bytost, bylo mi tam úzko, bolest a utrpení jsem cítila na každém kroku. Všechny své pocity z Terezína jsem se snažila předat do zkoušení Hany.

zdroj zprávy: Martin Sedláček