Počet komentářů: 0
Nový komentář

Zpráva z...
Městské divadlo Brno
> Anna Karenina

MdB uvede novou dramatizaci Anny Kareniny
[21.2.2019]
„Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“ Výmluvný postřeh giganta ruského románu otevírá jednu z nejslavnějších psychologických sond do ženské duše, jeden z nejpůsobivějších obrazů ženství v dějinách literatury. K formování námětu pohnula Tolstého sebevražda Anny S. Pirogovové, družky sousedního statkáře Alexandra N. Bibikova, která se 4. ledna 1872 v návalu žárlivosti vrhla pod kola vlaku na železniční stanici Jasenki (nedaleko Jasné Poljany). Podnícen touto událostí vytvořil Tolstoj v průběhu dlouhých pěti let (1873–1877) román o skandálním poklesku „dobře provdané“ krásky, která je postavena před fatální, a přitom svobodnou volbu mezi dosavadním životem v konvenčním, nicméně fungujícím manželství a „přirozeným“ právem na štěstí. Citové vzplanutí choti vysokého státního úředníka Karenina k důstojníkovi Alexeji Vronskému je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nechce, ba nedovede být neupřímná: cizoložným poměrem ani jeho následky se netají, opouští manžela i syna Sergeje, a dostává se tak do konfliktu nejen s prostředím, v němž vyrostla a žila, ale hlavně se sebou samotnou. Odhodlá se jít za hlasem srdce, a tento krok jí přivodí mravní a fyzickou zkázu.

Milostný příběh ženy z aristokratických kruhů se odvíjí na dobovém pozadí společenského života s jeho pokryteckou morálkou. Smysl lásky a rodiny v lidském životě demonstruje Tolstoj na třech příkladech – na vztazích Kareninových, Oblonských a Levinových. Tři roviny románu se navzájem prolínají a vyúsťují do zlomových situací. Annu na osudové nádraží přivádí egoistická láska, která napřed způsobila rozklad její osobnosti (ztratila sama sebe, rodinu, syna i společenskou prestiž); ta smyslná vášeň doprovázená stupňující se chorobnou žárlivostí se vposled zvrhne v nenávist, v touhu ranit Vronského, navždy ho k sobě připoutat i svou vlastní smrtí. Dolly Oblonská se s nevěrou svého muže Stivy a s konvenčním vztahem v manželství smíří kvůli dětem. Statkáři Konstantinu Levinovi se lásky dlouho nedostává, nakonec se však ožení s mladičkou Kitty Ščerbackou, věnuje se hospodářství (de facto realizuje Tolstého ideu jednoty šlechty a lidu); uvědomuje si potřebu harmonie duševního a fyzického v manželství, a proto žije šťastně. Těžce realizovaný, ale pravý svazek Levina a Kitty je také korunován vzájemným pochopením. Dramatickým jádrem díla ovšem zůstává tragický trojúhelník titulní hrdinky, jejího milence a jejího muže, zatímco manželé Oblonští a Levinovi představují „stínovou“ variantu.

Anna Karenina byla navíc ve své době ojedinělým pokusem o vylíčení totality bytí a vědomí; sama tato snaha se stává nositelem smyslu o věčném naplňování a věčné nenaplněnosti života, jejž nelze spoutat schématy myšlení. Žádná adaptace samozřejmě nemůže ani zdaleka postihnout myšlenkovou bohatost, množství syžetových linií či kompoziční vynalézavost Tolstého předlohy; nová dramatizace, kterou inscenujeme, přinejmenším sleduje autorovu protiromantickou tendenci depoetizovat milostný cit, přesněji klást otázku: Spočívá skutečně v lásce, tj. v lásce neplatonické, tělesné či (chcete-li) smyslné nejvyšší štěstí a blaho člověka, a jaké jsou jeho závazky vůči sobě i druhým?

Dramatizace: Jiří Záviš. Režie: Petr Gazdík. Scéna: Emil Konečný. Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková. V hlavních rolích: Ivana Vaňková (Anna Karenina), Jan Mazák (Karenin), Jiří Mach (Vronskij), Milan Němec (Levin), Markéta Sedláčková (Dolly), Michal Isteník (Stiva), Petra Šimberová (Kitty).

Premiéra se uskuteční 23. a 24. února 2019 na Činoherní scéně Městského divadla Brno.


zdroj zprávy: Lenka Pazourková



Komentáře k tématu článkuPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.