Zpráva

„Ten den se nedalo jít na procházku. Dopoledne jsme sice asi hodinku bloumali mezi holými keři bez listí, ale po obědě (když paní Reedová neměla hosty, obědvala časně) s sebou chladný zimní vítr přinesl mraky tak temné a déšť tak pronikavý, že další výprava ven nepřipadala v úvahu.“ První odstavec románu Jana Eyrová, který vyšel poprvé v roce 1847, je přesně takový jako celá kniha. Charlotte Brontëová (1816–1855), anglická autorka, dokázala ve svých knihách vykreslit atmosféru anglického venkova, doplnit ji konkrétními podrobnostmi a vylíčit osudy lidí tak, jako by popisovala své skutečné známé a přátele. Sama o své nejznámější knize napsala: „Když jsem ji psala, věřila jsem, že co tak silně zapůsobilo na mě, musí stejně zapůsobit i na čtenáře.“ Není třeba pochybovat o tom, že tomu tak skutečně je.

Příběh Jane Eyrové, schovanky a následně guvernantky, která se musí vypořádat s těžkými životními zkouškami, už více než sto padesát let uchvacuje nejen čtenáře, ale i další tvůrce. Vždyť i recenzent z druhé poloviny 19. století o knize, kterou Brontëová vydala pod mužským pseudonymem, napsal: „Ten příběh upoutá vaši pozornost a zůstane ve vaší mysli. I když knihu zavřete, jste stále příběhem okouzleni. Tuto knihu charakterizuje pravda, hluboká výmluvná pravda.“

V době, kdy Brontëová tvořila, byla viktoriánská morálka ideálem, podle kterého se měla celá společnost řídit. Střídmost a pokora, každý si byl vědom svého třídního společenského postavení, žena byla považována za ne tak rozumnou bytost jako muž, proto na něm musela být závislá a jejím hlavním posláním bylo starat se o domácnost a mít děti. Právě v této době začíná ovšem docházet k proměně myšlení a Charlotte Brontëová stojí na počátku hnutí, které bychom dnes nazvali jako feminismus. Její hrdinka touží po vzpouře proti svazujícím zvyklostem, bojuje s osudem, a nakonec vyroste v sebevědomou ženu, která zná svou cenu. Bylo by ale mylné chápat román jako jakousi proklamaci feministického hnutí. Je mnohem více obecně platným příběhem o lásce, síle lidského odhodlání a touze po svobodě.

Román byl mnohokrát zpracován jak na filmovém plátně, tak pro televizní obrazovky, existuje i řada jevištních adaptací. Muzikál, který MdB připravilo v české premiéře, měl ve své první verzi premiéru již v roce 1995 a na Broadwayi byl uveden v roce 2000, získal pět nominací na prestižní Cenu Tony a následně byl uveden i v Rakousku a Japonsku. Jeho autory jsou hudební skladatel a textař Paul Gordon a libretista a režisér John Caird. Druhý jmenovaný patří mezi zkušené osobnosti nejen hudebního divadla, spolupracoval s londýnským Národním divadlem, se slavnou Royal Shakespeare Company, byl ředitelem švédského národního divadla a v současnosti se v Americe věnuje zejména režírování oper. Z roku 1987 je držitelem Ceny Tony za režii slavného uvedení Bídníků v Londýně.

V režii a překladu Petra Gazdíka se můžete těšit na Kristýnu Daňhelovou nebo Dagmar Křížovou v titulní roli. Záhadného Edwarda Rochestera hrají Lukáš Janota nebo Lukáš Vlček, jeho hospodyni paní Fairfaxovou Alena Antalová nebo Jana Musilová a mnozí další. Ve výpravných kostýmech Elišky Ondráčkové Lupačové a působivé scéně Petra Hlouška se můžete těšit i na mnohačetnou company, která významně doplňuje celkovou atmosféru vyprávěného příběhu. O hudební nastudování se postarají dirigenti Ema Mikešková a Caspar Richter, který se již s tímto titulem seznámil během své práce v Rakousku. Česká premiéra se odehraje 23. a 24. října 2021 na Hudební scéně.

zdroj zprávy: Kateřina Vižďová