Zpráva

Marta, Werich, Meda – tři úspěšné divácké tituly se v roce 2023 vrátí na Letní scénu Musea Kampa. Všechny tři inscenace jsou dílem scenáristky Daniely Sodomové a režisérky Adély Laštovkové Stodolové. Chybět tradičně nebudou koncerty napříč hudebními žánry. V červnu vystoupí Melody Makers (18. 6.), Marie Rottrová s koncertem Lady Soul (19. 6.), Bratři Ebenové (21. 6.), Daniel Bárta & Illustratosphere (28. 6.) a Lenka Filipová (29. 6.). Předprodej vstupenek zahájen!

Do hlediště oblíbené letní scény v nádherném prostoru na břehu Vltavy v centru Prahy diváky pozvou tradiční barevné plakáty. S největšími hvězdami Letní scény Musea Kampa nafotili jejich plakátoví herci novou kampaň. Začátkem prosince se za tímto účelem sešli Berenika Kohoutová, Hana Holišová, Pavla Beretová, Václav Kopta a Vojtěch Kotek – hlavní protagonisté Marty, Medy a Wericha.

foto: Eva Neužilová

Online prodej vstupenek na nastávající sezónu Letní scény Musea Kampa běží od 1. prosince v síti GoOut a také na webu Letní scény Musea Kampa www.letniscenamuseakampa.cz. Naskýtá se tak vítaná možnost včas si zakoupit vstupenky na představení, která bývají mnohdy vyprodaná, a v létě si v klidu vychutnat poutavě inscenované životní příběhy inspirativních osobností. O vstupenky je od prvních minut předprodeje značný zájem. Pro nadcházející sezónu je pro diváky připraven nový panoramatický balkon s jedinečným výhledem. Navíc pouze do Vánoc jsou v prodeji dárkové vouchery, u kterých není třeba kupovat vstupenku na konkrétní představení a nechat tak výběr na obdarovaném.

„V příštím roce nás nečeká premiéra. Má to jasný důvod. O naše inscenace je takový zájem, že chceme dát divákům možnost je ještě jednou všechny vidět a udělat si tak kolekci zážitků. Medu totiž budeme hrát letos naposledy, po čtyřech letech se dočká derniéry. Kromě toho je na programu několik koncertů. Atmosféra je u nás nezapomenutelná a věřím, že každý si vybere. Další rok se zase vrhneme do něčeho nového,“ říká producentka a scenáristka Daniela Sodomová.

MARTA
Divadelní recitál k 80. narozeninám Marty Kubišové měl premiéru 9. června 2022. Titulní roli legendární zpěvačky alternují Berenika Kohoutová a Hana Holišová, další postavy ztvárňují například Jan Cina, Denis Šafařík, Sara Sandeva, Zuzana Stavná nebo Václav Kopta, který spolu s dalšími herci a zároveň výtečnými muzikanty také hraje v kapele. Jednotlivé obrazy ze života Marty Kubišové se prolínají s živou hudbou a výsledkem je mimořádně zdařilý počin, který provázel enormní divácký zájem.

WERICH
Inscenace z roku 2021 přináší nekonvenční a v mnohém objevný pohled na život Jana Wericha – herce, komika, klauna, spisovatele, glosátora, ale také rybáře, manžela, otce, dědečka a kamaráda. Wericha v mladším věku v alternaci hraje Vojtěch Kotek, s postupujícími léty se v „moudrého klauna“ promění Václav Kopta. Obrazy z Werichova života na jevišti oživují také Jan Nedbal, Jan Vápeník, Berenika Kohoutová, Pavla Beretová, Matouš Ruml, Dan Šváb, Tereza Marečková ad.

MEDA
Hra, která rekapituluje život světoznámé sběratelky a mecenášky umění Medy Mládkové, vznikla v roce 2019 coby dárek ke 100. narozeninám této obdivuhodné dámy. Daniela Sodomová inscenaci napsala na základě knihy Ondřeje Kundry Můj úžasný život a je průřezem osudů Medy Mládkové od 14 let až do stáří. Hlavní role se zhostila Pavla Beretová. Inscenace bude mít v létě 2023 derniéru.

Oficiální web: www.letniscenamuseakampa.cz


Rozhovor: Daniela Sodomová – scenáristka a producentka a Adéla Laštovková Stodolová – režisérka a choreografka

Jak vnímáte vaši společnou práci pro Letní scénu Musea Kampa? Jak k ní došlo a nakolik se během let proměnila?
Daniela Sodomová: Vnímám ji jako naprosto ideální. Před tím, než jsme začaly spolupracovat, jsme se skoro neznaly. A tak jsme si spolupráci cvičně zkusily na inscenaci Žena obecná. Je to taková one woman show Ivanky Jirešové. Tam už bylo jasné, že máme podobné myšlení a co já napíšu, Adéla povýší o několik levelů výše. Ode mě to chce naprostou důvěru a respekt k ní a od ní to zase chce větší práci se slovy. Spolupráce se proměnila v tom, že náš vztah se prohloubil a postupně v něm je ještě větší důvěra jedné v druhou. Obecně bych přála každému, aby měl takové spolupracovníky, jako mám já.
Adéla Laštovková Stodolová: Daniela mě oslovila ke spolupráci a naši společnou cestu zahájila Meda a Žena obecná. Už jsou to 4 roky. Já jsem v té době režírovala autorské projekty na menších scénách. Cítila jsem, že potřebuji nějakou další výzvu ve své profesi a moc jsem si přála potkat člověka, který bude věřit tomu, co dělám, že se budeme vzájemně doplňovat a inspirovat. To se děje a s každou další inscenací se ta spolupráce prohlubuje. Společně se nám podařilo vytvořit tým úžasných, pracovitých a talentovaných lidí a já doufám, že ta spolupráce bude pokračovat a že nás čeká ještě spousta krásných výzev!

Hraje roli, že jste obě autorky–ženy? Bylo to důležité v rozhodování o spolupráci?
Daniela Sodomová: S Adélou jsme neplánovaly na začátku takhle dlouhou spolupráci, ale je nám všem spolu dobře. Ono kromě té kreativní spolupráce máme stejný pohled na to, jakou chceme mít v týmu náladu. Snažíme se o pozitivní a respektující prostředí, a to umí bohužel málokterý režisér. Ať je to žena, nebo muž. Ale myslím si, že moudrá žena umí více potlačit ego. Tak to asi roli hraje.
Adéla Laštovková Stodolová: Jsem přesvědčená, že jak muži, tak ženy mají v sobě kus toho opačného pohlaví. Nás asi s Danielou spojuje společná vize, pracovitost a někdy až nekompromisnost v té mužské energii. Naopak při tvůrčí práci, kdy spolu tvoříme scénář, obrazy, vybíráme společně herce, tak tady se jako ženy dokážeme naprosto inspirovat, propojovat a respektovat. Samozřejmě někdy v týmu, kde je více žen, chybí ta mužská síla. To se ale vyvážilo u posledního projektu Marta, kdy Daniela doplnila tým o dva muže – asistenty režie. Řekla bych, že je náš tým absolutně genderově vyvážený.

Můžete nám alespoň rámcově přiblížit proces vzniku vašich úspěšných inscenací Meda, Werich, Marta – jakým způsobem si připravujete podklady, vybíráte herce, jak dlouho se zkouší atd.?
Daniela Sodomová: Já přijdu s nápadem na tu danou osobnost, pak si dělám rešerše. To trvá tak dva, tři měsíce. Postupně se u toho scházíme. Adéla poslouchá moje přednášky z dějin 20. století :) a až si to celé převyprávíme jako ucelený příběh a je napsaný základ, tak si na každou situaci sedneme, někdy i se skladatelem hudby Petrem Zemanem. Společně dovymýšlíme situace, už se snažím do scénáře zapojit i Adélin režijní pohled a Petrovu hudbu. Tohle je nejhezčí část procesu. U Medy jsem měla scénář hotový a pak jsme museli dělat víc změn, tak tohle je pro všechny lepší postup. U Wericha jsme paralelně řešili náročné projekce a u Marty zase tu kapelu a hudbu. Pokaždé je to v tomhle jiné.
Adéla Laštovková Stodolová: Příprava inscenace trvá zhruba rok. Daniela přijde s návrhem, o jaké osobnosti by další inscenace mohla být. Daniela pak začíná s přípravou scénáře, načte spoustu knih, sleduje dokumenty a popřípadě vyslechne lidi, kteří se s danou osobností setkali. Následují naše společná sezení, kde mluvíme o tématu, době a lidech z daného období, hledáme styl, v jakém se inscenace bude ubírat, diskutujeme o jednotlivých scénách, vytváříme kostru scénáře. Pak přichází na řadu výběr tvůrčího týmu, scénografa, kostýmního výtvarníka, skladatele hudby, dramaturga a dalších. Dále hledáme herce, kde máme pravidlo, že vybíráme nejen skvělé herce, ale i lidi do týmu, jsme si vědomi toho, že herecký tým spolu musí fungovat celé léto, sehrát společně až 40 představení. Výběru tedy věnujeme spoustu času, aby se vytvořila funkční skupina. Zkoušení trvá 2 měsíce, když se zadaří.

Jaká jsou největší úskalí tohoto procesu, která fáze přípravy či realizace bývá nejnáročnější?
Daniela Sodomová: Abych vůbec začala a zakousla se do toho. Často mě popohání deadline. Na každou hru mám třeba jen tři, maximálně čtyři měsíce. Do toho jako producent řeším vše okolo, takže je náročné vypnout a jen psát a psát. Jakmile najedu na tu správnou vlnu, už to jde samo.
Adéla Laštovková Stodolová: Za mě je nejnáročnější přesun ze zkušebny na Kampu. Setkání s venkovním prostorem, se scénou, se zvukem. To jsou největší nervy, zda se potkají všechny ostatní složky a inscenace bude fungovat.

Proměňují se nějak inscenace v průběhu let a s rostoucím počtem repríz?
Daniela Sodomová: Snažíme se, aby to samozřejmě "nebylo na jedno brdo". Naše poslední společná hra o Adině Mandlové v Městském divadle v Mladé Boleslavi je asi nejsložitější tvar, protože Adinu najednou hrají čtyři herečky a probíhají tam paralelně dvě roviny vyprávění. Jedna reálná a jedna filmová. Asi se snažím oprostit od toho lineárního vyprávění příběhu, ale moc mi to nejde. Rozhodně se také jako autorka vyvíjím.
Adéla Laštovková Stodolová: Při své režijní práci nechávám obrovský prostor pro herce, aby si mohli naplnit svou postavu takzvaně sami sebou, abych jim neuzavírala nebo nebrala možnost inscenaci posouvat tím, jaké osobnosti jsou. A proto si myslím, že všechny inscenace, které jsem kdy vytvořila, se časem proměňují, protože se proměňuje i samotný herec tím, čím si ve svém osobním životě prochází, to pak může vkládat do své postavy, protože nemá odrežírované jasné hrany. Samozřejmě pokud má hra silné poselství, silný příběh a mění se v čase i společnost, tak divák může pohlížet na inscenaci jiným pohledem v rámci událostí okolo něj.

Podílí se na inscenacích autorsky i protagonisté? Vybavíte si nějakou konkrétní situaci, slovo, nápad, který vzešel při zkoušení na place?
Daniela Sodomová: Určitě si situace sem tam došperkovávají a Adéla se o parťáctví v tomto smyslu opravdu snaží. Například ve Werichovi je taková improvizace, kde základ textu mají od nás, ale herci, kteří hrají mladého Voskovce a Wericha na začátku kariéry, si každé představení situaci mění. Taky máme vždy alternace, a tak máte hned čtyři možnosti, jak tato scéna, kdy oba leží namačkaní v truhle a blbnou, bude vypadat.

Máte nějaké adrenalinové zážitky spojené s hraním na Letní scéně Musea Kampa?
Daniela Sodomová: No to určitě máme. Přece jen jde o letní scénu bez zastřešení. Takže nám tu prší, jednou hořelo, někdy vypadla elektrika, herci se zranili. Ať už šlo o vykloubený kotník, naražený prst nebo rychlé odvozy na kapačky kvůli ztrátě hlasu. Taky nám tu pár diváků spadlo do vody, která je součástí jeviště. Ale vzhledem k tomu, že hrajeme až 70 večerů za léto a vidí nás až 28 000 lidí, se vlastně naštěstí nestalo nic vážného.

Je podle vašeho názoru možné inscenovat hru o jakékoliv osobnosti, z jakéhokoliv oboru?
Daniela Sodomová: Ano, to si myslím, že je. Jen najít ten správný klíč. Rozhodně je fajn, když ten člověk má za sebou nějaké propady a velké úspěchy a nesedí celý život v kanceláři. Ale třeba se mi líbí hra od Petra Zelenky Elegance molekuly, kterou hrají v Dejvickém divadle. Je o vědci, panu Holém, který sám o sobě neměl moc fascinující život. Prostě pořád jen bádal a byl velmi skromný, ale to, co svým objevem dokázal, fascinující je. Příběh se tedy netočí jen kolem něj, ale i kolem toho, co se stalo s jeho objevem. Prostě je potřeba najít ten klíč.

Máte už v hledáčku osobnost, které byste ráda věnovala novou inscenaci?
Daniela Sodomová: Ano, už na scénáři pracuji. Premiéra bude v červnu 2024. Víc neprozradím.

Na vaše tituly Meda, Werich a Marta na Letní scénu Musea Kampa už zamířily tisíce diváků, na jaké inscenace se do divadla vydáváte vy osobně?
Daniela Sodomová: Já chodím hodně na pozvání našich herců, takže taková všehochuť. Ale když to vezmu celoživotně, tak jsem velký sběratel zážitků. Miluji chodit do divadla v zahraničí. Na operu ve Florencii, do Metropolitního divadla v New Yorku, na muzikál v Londýně atd. Také jsem abonentem Národního divadla. Mám ráda i amatérské divadlo, protože je neuvěřitelně svobodné a upřímné. Po vysoké jsem chodila hodně do alternativních divadel, tam jsem se seznámila s prací Adélky. Myslím, že mým žánrem je přinášet divákům něco mezi alternou a mega show. To mě baví.

zdroj zprávy: Simona Andělová (2media.cz)