Zpráva

„Velké divadlo na malé scéně již 40 let“

Divadlo v Řeznické, které slaví 40 let své profesionální umělecké činnosti, je divadelní scénou s unikátním charakteristickým blízkým kontaktem s divákem a nabízí jedinečný a nezaměnitelný repertoár. Prošly jím stovky uměleckých osobností, ale je také jakousi líhní talentů. Vypracovalo se svojí tvorbou, kterou postavilo sice na předrevoluční tradici otevřeného prostoru, klubu a volného sdružení, ale zvedlo ji a povýšilo k vysokému uměleckému kreditu,
i postavení v konkurenčním spektru divadel v tuzemském kontextu, ale již i v zahraničí. Vtisklo mu jasnou tvář, koncepci a dramaturgii hereckého divadla 21. století. Spolupracuje nejen s domácími významnými osobnostmi z divadelního, hudebního a výtvarného umění. Stalo se vyhledávaným místem protínajícím umělecké disciplíny, a příležitostí pro umělce a diváky, kteří by se jinak nepotkali. Díky nepodbízivé a nekonformní dramaturgii se podařilo vybudovat napříč generacemi nemalý okruh pravidelných diváků, pro které se stala návštěva Divadla v Řeznické neodmyslitelnou součástí běžného života, a oni jeho neformálními přáteli a příznivci. Mezi diváky naleznete celé rodiny. Nejdříve začali do Divadla v Řeznické chodit rodiče a prarodiče, a dnes chodí i jejich děti a vnuci.

Dvě české premiéry:
Divadlo v Řeznické krátce po nejnovější české premiéře inscenace Jeden německý život v režii Radima Špačka stačilo odehrát v červnu dvě reprízy na domácí půdě a přesunulo se na letní období na venkovní scény.

A GERMAN LIFE (JEDEN NĚMECKÝ ŽIVOT) - CHRISTOPHER HAMPTON
Překlad: Jitka Sloupová
Režie: Radim Špaček
Dramaturgie: Yvetta Srbová
Výprava: Yvetta Srbová, Radim Špaček
Obsazení: Kateřina Macháčková
Česká premiéra: 16. června 2021

“Je to snad špatné, je to egoismus, když se lidé na místě, kam je postavili, snaží dělat něco, co je pro ně dobré, a vědí, že tím škodí druhým? Ale kdo je takový? Tak daleko přece nikdo nemyslí. Byli jsme krátkozrací a lhostejní.” (Brunhilde Pomselová, Mnichov 2013)

Její vzpomínky nám dávají možnost nahlédnout do banality zla. Budeme také později říkat: “My jsme to ani nechtěli vědět…?”

Divadelní hra Život v Německu (A German Life) Christophera Hamptona, která měla v roce 2017 premiéru v londýnském Bridge Theatre v hlavní - a jediné roli - s Maggie Smith, byla jednou z nejočekávanějších premiér sezóny. Zřejmě i proto, že jí předcházel úspěšný stejnojmenný dokumentární film. Hra je založena na skutečném osudu Goebbelsovy sekretářky, která vypráví o svých životních peripetiích, ale hlavně o své kariéře. Tento dramatický text sice pojednává o zcela konkrétních historických událostech, je však až nepříjemně aktuální, protože akcentuje právě ta témata, která jsou vlastní i dnešní společnosti: ignorance, kariérismus, alibismus a neochota převzít odpovědnost i třeba jen za svá vlastní selhání apod. Její vzpomínky nám dávají možnost nahlédnout do banality zla. Budeme take později říkat: “My jsme to ani nechtěli vědět…?”

Maggie Smith - Dame Margaret Natalie Smith, DBE, známá jako Maggie Smith - britská herečka, dvojnásobná držitelka Oscara i Zlatého glóbu, pěti cen BAFTA a držitelka Ceny Emmy a Ceny Tony. V roce 1970 byla oceněna Řádem britského impéria - rytíř-komandér. V roce 1990 obdržela šlechtický titul dame - ženský ekvivalent sira.

Brunhilde Pomselová zemřela 30. ledna 2017 v Mnichově. Bylo jí 106 let - jedna z posledních lidí, kteří zažili konec nacistické říše v bunkru Adolfa Hitlera. Bývalá sekretářka říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse před svou smrtí prolomila mlčení o tehdejší době. Učinila tak v dokumentárním filmu Německý život uvedeném na filmovém festivalu v Mnichově a také pro britský list The Guardian. Pomselová přiznávala, že byla naivní a o vyvražďování Židů prý neměla tušení a trvala na tom, že na nacistických zvěrstvech nenese žádnou vinu. Pomselová v mládí pracovala pro židovského pojišťovacího agenta. V roce 1933 vstoupila do NSDAP, díky čemuž získala práci v rozhlase. O devět let později si ji nacistický ministr propagandy a osvěty vybral za sekretářku. Joseph Goebbels byl pro ni elegantní muž, který každý den nosil perfektně padnoucí oblek. „Byl to vynikající herec. Žádný jiný by nedokázal změnit civilizované lidi v křičící pomatence. V kanceláři byl noblesně elegantní a pak ho vidíte jako zuřícího trpaslíka. Nedovedu si představit větší rozdíl,“ vzpomínala Pomselová v dokumentu Německý život, který měl premiéru loni v létě. Podle svých slov byla jen sekretářkou. Tvrdila, že o holokaustu za války téměř nic nezaslechla a rozhodně nenesla vinu za zločiny svých nadřízených. „Lidé dnes říkají, že by se postavili proti nacistům - a věřím, že to myslí upřímně - ale věřte mi, většina z nich by to neudělala,“ domýšlela se Pomselová. Konec války prožila v Hitlerově bunkru, následujících pět let strávila v ruském zajetí. Po návratu do Německa začala opět pracovat v rozhlase, kde vydržela dalších 20 let. O práci pro Josepha Goebbelse promluvila až na sklonku svého života.

Christopher James Hampton
Britský dramatik, překladatel, scénárista a filmový režisér Christopher Hampton se narodil na portugalských Azorských ostrovech. Dětství strávil v Egyptě a Zanzibaru, po té studoval francouzštinu a němčinu v Oxfordu. Jde o nejmladšího dramatika, jehož dílo (komedie When Did You Last Time See My Mother?) bylo inscenováno na londýnském West Endu. V letech 1968-1970 působil jako rezidentní dramatik prestižního divadla Royal Court. Asi nejznámější Hamptonovou hrou jsou Nebezpečné známosti (Les Liaisons Dangereuses), adaptace románu Choderlose de Laclose, která byla posléze zfilmována a získala mnoho cen. Tato hra vznikla pro Royal Shakespeare Company, v původním obsazení jako vikomt de Valmont exceloval Alan Rickman. Velmi ceněné je i Úplné zatmění (Total Eclipse), hra o spalujícím vztahu dvou prokletých francouzských básníků – Arthura Rimbauda a Paula Verlaina. I tato hra byla zfilmována. Hampton je také autorem mnoha divadelních adaptací a překladatelem z francouzštiny, jeho působení se ale neomezuje pouze na divadlo, většinu svých her sám převedl do filmové podoby, v současné době pracuje na scénáři filmu podle úspěšné knihy Iana McEwana, Atonement.

VĚČNÁ MILENKA ALMA MAHLEROVÁ (ALMA MAHLER – ÉTERNELLE AMOUREUSE) – MARC DELARUELLE
Překlad: Alexander Jerie
Režie: Peter Gábor
Dramaturgie: Yvetta Srbová
Kostýmy: Tomáš Kypta
Scéna: Michal Hrubý
Obsazení: Radka Fidlerová, Máša Málková, Ondřej Volejník
Česká premiéra: 8. října 2021

„Velká vdova“ (Thomas Mann) - Alma Mahlerová (1879 - 1964), také přezdívaná „Siréna s modrýma očima“, byla na přelomu 19. a 20. století považována za jednu z nejpřitažlivějších a nejkrásnějších žen Vídně. Jako dcera známého vídeňského krajináře Emila Jakoba Schindlera žila odmalička v uměleckém prostředí, a proto snad touto kultivací byla nadána jedinečným instinktem rozpoznat rodící se geniální umělce. Stala se jejich Múzou a ovládala je nejen svou krásou, ale i železnou vůlí, inspirovala je, ale i nemilosrdně nutila k tvůrčí práci. Sama studovala hudební kompozici a toužila se stát skladatelkou. Byla slavnou ženou slavných mužů – skladatele a dirigenta Gustava Mahlera, architekta a zakladatele Bauhausu Waltera Gropiuse, spisovatele Franze Werfela, a milenkou a múzou mnoha dalších – malíře Gustava Klimta, skladatele Alexandra von Zemlinského a malíře Oskara Kokoschky, se kterým prožila asi nejbouřlivější a nejintenzivnější vztah, díky němuž se její tvář objevuje ve všech světových muzeích a galeriích. Žila nejen ve Vídni, Berlíně a Benátkách, ale také ve Spojených státech, v Beverly Hills a nakonec v New Yorku. Svůj dlouhý život věnovala zčásti péči o své velké muže, zčásti snaze o zachování jejich památky, především jej ale zasvětila vytváření vlastní legendy - milující oddané ženy, která svůj hudební talent položila na oltář manželství s Gustavem Mahlerem. V historických pramenech však najdeme i fakta, která lehce demytizují obraz Almy Mahlerové a odkrývají i její temné stránky. Náchylnost k nestřídmému požívání alkoholu a podivné sklony k antisemitizmu, přesto, že byla dvakrát provdána za muže židovského původu a sama byla nucena po nástupu nacismu opustit Rakousko a žít v americkém exilu. Vedla život plný vzrušení, vášně a ctižádostivosti na výsluní slávy velkých umělců.
Děj naší hry, „hry se slovy a emocemi se všemi příchutěmi“, se odehrává v roce 1960 v New Yorku, při schůzce nakladatele a Almy číslo 1., která se na sklonku života rozhodne sepsat paměti a uvést tak v život všechny své slavné, již mrtvé manžele i milence, které postupně před námi defilují ztělesněni nakladatelem. Další velmi důležitou rolí je mladá Alma číslo 2., která je jakýmsi alter egem a vzpomínkami.
Tato divadelní hra plna vtipu, ale i hloubky, měla světovou premiéru v lednu 2017 v Théatre du Petit - Montparnasse v Paříži. Pro nás je to velká příležitost přiblížit současnou francouzskou dramatiku, kterou jsme trochu opomíjeli a chceme se ji také v nejbližších sezónách věnovat a představit výjimečnou ženu s výjimečným osudem a životem. Původně byla premiéra plánována k 140. výročí jejího narození, ale po karanténě jsme ji z finančních důvodů museli opět přeložit na sezónu 2021/2022.

Marc Delaruelle je velmi talentovaný a již uznávaný francouzský dramatik a režisér. Mimo jiné také spoluzakladatel a organizátor festivalu Festival des Ecritures, který ve scénických čteních prezentuje nové dramatické texty.

Divadlo zve nejen na obě premiéry, ale těší se na vás i na představeních všech předchozích novinek, a pokud jste je ještě nestihli. Vzhledem k omezené kapacitě této komorní scény je doporučena včasná rezervace vstupenek.
.