Zpráva

Brněnská Zóna nezávislého umění CO.LABS uvede dne 28. 5. 2022 premiéru sólové autorské pohybové inscenace Not a swan. Inscenace je koprodukčním projektem CO.LABS a kolektivu Lidi, kteří v CO.LABS působí jako stálá rezidenční skupina.

Vitajte v mojom svete.
Moje telo, láme sa, bolí, zahltené pocitmi, bránim sa im. Niečo ma naserie, ale nekričím. Niečo ma zasiahne a utlmím ten príval smútku. Radosť, tú si väčšinou dovolím, smejem sa a poskakujem. Vzrušenie, tvárim sa, že tam nie je. Reklamy, produkty, nároky, očakávanie, výkon. Mám pocit, že to neprežívam len za seba. Kolektívna nálož, sa zdá byť reálnou. Neviem sa z toho vytrhnúť. Možno ani nechcem. Hľadám porozumenie. Sú vo mne príbehy všetkých nás. Som zranitelná, s nožom na krku. Každá chyba sa počíta, každá chyba je vidieť. Hromadia sa vo mne a ja sa v nich potrebujem vyznať, alebo ich aspoň vypustiť, nechať ustať.
Ticho. Zastavenie v prázdnote. Dovolíš si uvoľnenie a roztrhá ťa to zvnútra.
Labuť na hladine rieky? Čo zvláda život s prehľadom? Unášaná prúdom, to skôr.

Zóna nezávislého umění CO.LABS se v oblasti performing arts věnuje především vytváření autorských projektů vyznačujících se specifickou poetikou a výrazným tematickým přesahem. Jinak tomu není ani u jejího nejnovějšího pohybového kusu – Not a swan. Inscenace vzniká v koprodukci s kolektivem Lidi, kteří od září 2021 působí jako stálá rezidenční skupina CO.LABS. Kolektiv Lidi je umělecká skupina, tvořící na pomezí fyzického divadla, performance, happeningu, vizuální či zvukové instalace. Jejich cílem je prozkoumávat existenci člověka v prostoru. Pracují s introspektivními tématy lidství, civilní existencí a prožitkem autenticity. Jejich tvorba je intimní, často abstraktní a záměrně se vzdává možnosti jednoznačné interpretace. Lidi pracují kolektivně a jednotlivé role se v rámci procesu často stírají a proměňují.

Not a swan je sólový umělecký počin Patrície Pažické, kde právě její osoba a osobnost, bez prostředníků v choreografii, režii a dramaturgii, má přímý vliv na dílo. Režisér Juraj Augustín a výtvarná umělkyně Simona Augustín na sebe berou v tomto projektu podpůrnou a konzultační roli. Právě v tomto upozadění je projekt výjimečný. Máme možnost, i při kolektivním díle, kterým performační umění je, nahlédnout do mysli jedné tvůrčí osobnosti a sledovat zhmotnění jedné myšlenky či vize od vzniku až po finální interpretaci. Nepostradatelnými uměleckými tvůrkyněmi jsou také autorka hudby Žanet Vítová za hudbu a lighting designérka Tereza Papáčková.

„Klademe stejný důraz na uměleckou existenci diváka i performera a prozkoumáváme hranici, ve které se tyto dva světy potkávají. Bílá instalace, kde recipient nesedí opodál, ale je její součástí. Je usazený přímo v ní. Abstraktní bílý svět přeťatý černými železnými horizontály formuje, vyčleňuje, usměrňuje, brání a determinuje chování. Význam tohoto prostoru se mění každým okamžikem, a přitom si uchovává dramaturgickou kontinuitu. Prostor sám o sobě je mrtvý a bezvýznamový. Je to právě člověk, který mu dává smyl a svým chováním a přístupem ho ohýbá a tvaruje,“ říká ze své pozice režisér Juraj Augustín.

Vstupujeme do bílého světa Patrície Pažické, mladé tanečnice, která nás provází svým bytím a myšlenkami. Sledujeme metamorfózu ženy v čase, na kterou působí hranice a požadavky společnosti. Jsou jí oporou nebo ji omezují? Neomezené možnosti, neomezené nároky, reálné možnosti, které nabízí její tělo, její charakter, její mysl. S dilematem si projít krizí vlastních hodnot a adaptovat se na nové nebo si zachovat vštípené postoje.

„Mám mnoho myšlenek a názorů na témata, o kterých chci a potřebuji mluvit, ale nevím jak. Ale v momentě, kdy se mě někdo zeptá, jak se mám, se jenom usměju a řeknu, že ‚dobře'. Vyznění tohoto kusu je nějaký sdílení, že je ulevující už jen to, že to můžu říct. Že to někdo řekl nahlas. A že mě, a sebe, v tom někdo vidí bez nutnosti to vysvětlovat,“ říká k inscenaci její tvůrkyně Patrícia Pažická.

-----

Výpověď o věcech o kterých se ve „slušné společnosti“ nemá mluvit. Témata, která si má každý vyřešit v pronajatém bytě za zavřenými dveřmi, před desátou hodinou a neobtěžovat s nimi ostatní (rozuměj bílé heterosexuální muže ze střední třídy).
Zažíváš orgasmus? Masturbuješ? Menstruuješ? Kupuješ další pepřák? Nedokážeš vstát ráno z postele? Sedíš v kuchyni na zemi a nedokážeš popadnout dech? Bojíš se zvednout telefon? Vyděláváš méně jako člověk, co ti zatím hlídá dítě? Máš depresi? Chodíš na terapii? Nemáš peníze na dobré kafe? Padáš vyčerpáním a strachem? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Prožíváš panické ataky? Jsou tvoji rodiče poslední, kterým by si se svěřil nebo svěřila? Respektive, svěřil, svěřila si se rodičům a oni se usmáli a zeptali se, co máš ještě nového?
Jsi si jistá, že to, co se stalo, je pravda? Přežila jsem několik spontánních potratů. Sundal si kondom, ale neřekl mi o tom? Můj partner mne psychicky týrá – ale vždyť tě nemlátí – ale vždyť mě nemlátí. Nedokážu s nikým navázat blízky vztah. Měla jsem šťastné dětství.

Sedíš doma a pláčeš, denně? Jsem šťastná, mám nádherný život, jenom má své černé chvilky, o kterých se nemá mluvit. Nikdo neposlouchá. Co když je chvilek většina? Jsem šťastná? Měla bych být, jinak nezapadnu. Jsem unavená.
Vítejte v mém světe, ciťte se tu jako doma. Já se tak necítím.

Bílý svět protíná pár černých čar a všichni se tváříme, že je nevidíme, že se nás netýkají.

REALIZAČNÍ TÝM
Choreografie, režie a performance: Patrícia Pažická
Režijní spolupráce, dramaturgie: Juraj Augustín
Vizualita, dramaturgie: Simona Augustín
Produkce: Simona Augustín
Hudba: Žaneta Vítová
Lighting design: Tereza Papáčková
Zvuk: Richard Podmela
Technical manager: Tereza Papáčková
Jevištní mistr: Vojtěch Koláček
Stavba a výroba: Vojtěch Koláček, Tereza Papáčková, Jan Szép, Jan Trpák, Jiří Zach, Jaroslav Ryška
Operátor jevištních prvků: Jan Trpák

Premiéra 28. května 2022 v Co.labs.

zdroj zprávy: Barbora Feníková